Místní obyvatelé o ní vypravují příběhy plné bájných stvoření a ztracených duší předků, které pomocí ní putují z podsvětí opět na povrch. Není divu. Krasová propadlina je naplněná průzračnou termální vodou o teplotě 30 stupňů Celsia se silným sirným zápachem.
Má průměr přibližně 110 metrů a na její hladině plují kruhové travnaté ostrůvky vybízející k odpočinku. Místo zaslouženého relaxu zde však lidé přicházejí pracovat. Tedy především geologové, botanici a potápěči.
Už koncem 90. let 20. století si odborníci kladli otázky, jakým způsobem se El Zacatón vytvořila, jak je hluboká a jaké organismy skrývá.
Jáma El Zacatón
S kontroverzní teorií jejího vzniku přišel Dr. Marcus Gary, hydrogeolog na Edwards Aquifer Authority. Tvrdí, že její původ se dá odsledovat až do období pleistocénu, kdy se v důsledku podzemní vulkanické činnosti uvolnil do vody oxid uhličitý a sirovodík. Stala se tak kyselou, čímž rozpustila vápenec. Jak se podzemní prostory zvětšovaly, postupně se jejich strop propadal. Tak vznikly obří šachty.
Pokud je jeho hypotéza správná, El Zacatón má více společného s Mammoth Hot Springs v Yellowstone než s jinými hlubokými propady ve stejné oblasti Mexika.
Vysoce mineralizovaná a mírně kyselá voda láká především bakterie. Až do hloubky čtyřiceti metrů jsou stěny jámy pokryty fialovými, červenými a zelenými biorohožemi. V temnotách bylo navíc nalezeno minimálně 9 nových tříd mikrobů.
Zatopená šachta je tak považována za místo, kde se loví rekordy. A to nejen v otázce objevování nových organismů, ale především v potápění.
Dosáhnout dna
Již v roce 1993 dosáhla hloubky 169 metrů Dr. Ann Kristovich. O rok později se ji snažili překonat úspěšní jeskynní potápěči Sheck Exley a Jim Bowden. Sheckovi se ale tato expedice stala osudnou.
Dodnes nikdo netuší, co přesně se stalo. Pětačtyřicetiletý průzkumník a průkopník hlubinných ponorů byl ve vodě jako doma. Byl to právě on, kdo pomohl standardizovat použití redundantního regulátoru potápění, tzv. chobotnice, jež je dnes považována za nezbytnou součást vybavení.
6. dubna roku 1994 mu však nepomohl ani tento vynález. I přestože se podle svého kamaráda Jimiho během ponoru soustředil na dekomprese, v hloubce 250 metrů se jeho tělo začalo nekontrolovatelně třást a klesat. Zemřel o několik sekund později, 276 metrů pod hladinou.
Tragická událost šokovala celý potápěčský svět. Odborníci se proto rozhodli, že k výzkumu El Zacatón raději použijí dálkově ovládané roboty, konkrétně Deep Phreatic Thermal Explorer, jehož zkonstruování financovala NASA.
Deep Phreatic Thermal Explorer
Podvodní vozidlo o váze 1,5 kilogramu, pyšnící se více než 100 senzory, 15 palubními počítači a 16 tryskami, bylo do jámy ponořeno v roce 2007. Získalo vzorky vody a biologického materiálu. Zároveň celý prostor naskenovalo. Bylo tak zjištěno, že šachta připomíná špičatou botu a je 339 metrů hluboká.
Zdroje: www.cavedivingaccident.com, www.geo-mexico.com, www.wondermondo.com
