2/2012 - Fakulta Å¾ivotnÃho prostÅedÃ - UJEP

ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ISSN 1802-212X | vydáno: prosinec 2012studia.OECOLOGICAkonflikt zájmůochrany přírodya rozvoje venkovaRevitalizaceantropogenněpostižené krajinyFlóra agrárních valůz vrcholových partiíKrušných hor

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ČASOPISSTUDIA OECOLOGICARočník VIČíslo 2/2012Redakční rada:doc. Ing. Pavel Janoš, CSc. – šéfredaktordoc. Ing. Miroslav Farský, CSc. – výkonný redaktorprof. RNDr. Olga Kontrišová, CSc.doc. RNDr. Juraj Lesný, Ph.D.Ing. Martin Neruda, Ph.D.doc. MVDr. Pavel Novák, CSc.prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc.Technický redaktor:Mgr. Ing. Petr NovákRecenzenti:Ing. Zuzana Balounová, Ph.D., ZF Jihočeské univerzity, České BudějoviceBc. Jaroslav Bažant, Oblastní muzeum, MostIng. Zdeněk Bažant, ŽPSV a.s., Litice nad OrlicíMgr. Jiří Bělohoubek, AOPK ČR, Ústí nad Labemdoc. RNDr. Miroslava Blažková, Ph.D., FŽP Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad LabemRNDr. Ivan Farský, CSc., PřF Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labemdoc. RNDr. Jaromír Hajer, CSc., PřF Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad LabemIng. Marcela Holečková, CSc., FSE Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labemdoc. PhDr. Václav Houžvička, Ph.D., FSE Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad LabemRNDr. Petr Chvátal, AOPK ČR, Ústí nad Labemdoc. RNDr. Jiří Ježek, Ph.D., FEK Západočeské univerzity, PlzeňRNDr. Jan Klimeš, Ph.D., Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, PrahaRNDr. Iva Machová, Ph.D., FŽP Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad LabemPavel Moravec, Správa CHKO České středohoří, LitoměřiceIng. Čestmír Ondráček, Oblastní muzeum, Chomutovdoc. Ing. Josef Rajchard, Ph.D., ZF Jihočeské univerzity, České BudějoviceMgr. Pavel Raška, Ph.D., PřF Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad LabemIng. Jaroslava Šamsová, Ústí nad LabemFraňo Travěnec, Česká speleologická společnost, OlomoucIng. Vladimír Vopat, Povodí Ohře, státní podnik, ChomutovFoto obálky:Mgr. Jiří Riezner, Ph.D.Vydává: FŽP UJEP v Ústí nad LabemTisk: Tiskárna L.V. PrinttToto číslo bylo dáno do tisku v prosinci 2012ISSN 1802-212XMK ČR E 17061

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2globální strategie biodiverzity, která obsahuje strategický plán s aktuálním souborem cílů pro období2011–2020 a rovněž vyhlídky až do roku 2050.Nadále přetrvává předpoklad, že ochrana přírody může stát v cestě hospodářskému rozvoji, nebo jejdokonce ochromit. Že tomu tak není, dokládají četné studie (např. IEEP 2002, KETTUNEN et al.2009, GANTIOLER et al. 2010). Naopak může dojít k synergickým efektům mezi ochranou přírodya rozvojem venkova (mimo jiné v zemědělství, lesním hospodářství, přirozeném cestovním ruchua ekologické výchově). Lze to ukázat na příkladě vytváření hodnot buď přímo v chráněných územíchnebo tam, kde k tomu mohou chráněná území přispívat, což přináší četné ekonomické impulsya zajišťuje pracovní místa (např. POPP & HAGE 2003, JOB & METZLER 2005, NEIDLEIN &WALSER 2005). Neplatí to jen pro velkoplošná chráněná území jako národní parky a biosférické rezervace,ale rovněž pro evropský systém chráněných území Natura 2000 (GANTIOLER et al. 2010).Mnoho pozitivních dopadů ochrany přírody lze zaznamenat i v přeshraničním kontextu, například vespolupráci v plánování a managementu chráněných území nebo v přeshraničním cestovním ruchu.Díky periferní poloze příhraničních území na nich často zůstala zachována relativně nedotčená nebojen málo poškozená příroda, což nabízí předpoklady pro zřizování větších chráněných území, kterásplňují funkci ekologických sítí. Tyto sítě představují významný příspěvek k ochraně, zachovánía rozšíření biodiverzity. Ekologické sítě jsou logickým systémem přírodních a/nebo polopřírodníchkrajinných prvků, utvářených a řízených za účelem zachování nebo obnovení ekologických funkcíjako prostředek zachování biodiverzity a současně poskytování vhodných příležitostí pro udržitelnévyužívání přírodních zdrojů (BENNETT 2004).Takovou souvislou sítí je rovněž Natura 2000, která byla vytvořena Evropskou unií podle směrniceEU 92/43/EEC (Habitats Directive) s cílem působit proti poklesu biologické rozmanitosti a přeshraničnězachovat ohrožené druhy a jejich stanoviště. Článek 10 tohoto rámce stanoví, že by mělabýt zlepšena ekologická soustava sítě Natura 2000 a že by měl být posílen management těch prvkůkrajiny, které mají velký význam pro faunu a flóru. Jedním z navrhovaných hodnotících kritérií provýběr stanovišť vhodných pro zařazení jako evropsky významná lokalita (EVL, SCI) nebo jako ptačíoblast (PO, SPA) (Annex III Habitat directive, stage 2) by měla být zeměpisná poloha stanovištěv relaci k migračním trasám druhů a také to, zda náleží k souvislému systému na obou stranách hranic.Tato kritéria jasně ukazují na význam přeshraničního propojení ekologických sítí (BIANCHIN& NEUBERT 2012).Česko-saský projekt EU (EFRE Objective 3 / INTERREG IV A) „Zelená síť Krušné hory“ hledal odpovědina otázky, jaké existují synergie mezi ochranou přírody a rozvojem venkova v hřebenovýchpolohách Krušných hor a jakým způsobem by je v budoucnu bylo možno lépe využívat. Na projektuspolupracovali Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung Dresden (jako nositel projektu),UJEP Ústí nad Labem a spolky péče o krajinu Mittleres Erzgebirge a Westerzgebirge. Projekt „Zelenásíť Krušné hory“ se zaměřil na vypracování strategií a opatření pro udržitelný regionální rozvojv úzkém dialogu s relevantními aktéry ze Saska a severních Čech. Rovněž šlo o to, aby se• zlepšilo vnímání sítě Natura 2000,• vytvořily nové nabídky pro turistiku a ekologickou výchovu• vytvořily trvalé přeshraniční kooperační vazby.2. Projektové území Krušné horyKrušné hory stále ještě stojí ve stínu jiných pohoří, která se těší lepší pověsti a mají vyšší stupeňochrany, jako například Krkonoše nebo Šumava. Průmyslová centra na úpatí Krušných hor a katastrofálníškody na lesních porostech způsobené dlouholetými emisemi z komínů uhelných elektrárennegativně ovlivnily představy o Krušných horách. A to neprávem, vždyť Krušnohoří se vyznačujerozmanitou a cennou přírodou i esteticky působivými krajinnými sceneriemi.Zvláštní ráz a atraktivita krušnohorské kulturní krajiny, zvláště v hřebenových partiích na oboustranách česko-německé hranice, spočívá především v charakteristickém uspořádání hor, náhorníchplošin a údolí, v kombinaci intenzivně obhospodařovávaných oblastí (smrkové lesy, pole, osady),přirozených nebo přírodě blízkých ekosystémů (horské smíšené lesy, rašeliniště, neregulované toky)a prvků, jejichž existence se odvíjí od dřívějších způsobů hospodaření a které dnes jsou – vedle4

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 23. MetodikaProjekt „Zelená síť Krušné hory“ zahrnoval následující součásti:• přeshraniční SWOT analýza silných a slabých stránek, příležitostí a rizik rozvoje venkova naúzemích Natura 2000 v hřebenových polohách Krušných hor na obou stranách česko-německéhranice: shrnutí silných a slabých stránek, příležitostí a rizik v kontextu s Naturou 2000a s přihlédnutím k ochraně přírody, ke kulturní krajině, rozvoji venkova, porovnání ochranypřírody (zvláště Natura 2000) a péče o krajinu v česko-saském Krušnohoří, k demografickéa ekonomické analýze a k analýze aktérů.• Analýza potenciálů: shrnutí důležitých (ekonomických, ekologických a sociálních) funkcí,potenciálů a zdrojů území Natura 2000; možnosti rozvoje, rizika, děleno podle tématickýchoblastí: „Natura 2000 a zemědělství (například se zřetelem na léčivé, aromatické a energeticképlodiny, plané ovoce, biomasa pro energetické účely, agrární ekologické programy, problémypéče o krajinu), „Natura 2000 a cestovní ruch” (například řízení návštěvnosti, rozvojturistických nabídek, agroturistika), “Natura 2000 a ekologická výchova” (nabídka v oblastiekologické výchovy, práce s veřejností).Využita byla i koncepce ekosystémových služeb (COSTANZA et al. 1997, DE GROOT et al.2002, KETTUNEN et al. 2009, BASTIAN et al. 2010, GRUNEWALD & BASTIAN 2010,SEJÁK et al. 2010). Ty byly diferencovány podle aktuálního využívání (současné využíváníslužeb poskytovaných lokalitami Natury 2000) a rozvojových možností (spočívajících naexistujících a částečně nevyužívaných potenciálech). Pozornost byla rovněž věnována konfliktůms cíli ochrany přírody, které vyplývaly z existujícího využívání půdy (jednostrannéčerpání určitých služeb na úkor jiných, případně na úkor integrity ekosystémů) a restrikcím,které stojí proti (intenzivnějšímu) čerpání služeb z uvedených důvodů. Ekosystémové službybyly klasifikovány podle schématu, danému triádou udržitelnosti: zásobovací (ekonomické)služby, regulační (ekologické) služby a sociálně-kulturní služby.• Koncept strategie a opatření k lepšímu zapojení ochrany životního prostředí a přírody dorozvoje venkova se zvláštním zřetelem k přeshraničním aspektům.• Realizace příkladných opatření jako například znovuobjevení regionálních produktů, zhodnoceníbiomasy, zážitkové naučné stezky, řízení návštěvnosti ve vybraných územích Natura2000, informační tabule, brožury a internetové prezentace Natury 2000 (Obr. 2).Koncept strategie a opatření byl vypracován v těsné spolupráci relevantních aktérů z oblastí zemědělství,ochrany přírody, cestovního ruchu a ekologické výchovy. Koncept má na jedné straněvýrazněji integrovat požadavky ochrany přírody (zvláště sítě Natura 2000) do rozvoje venkova. Nadruhé straně jsme hledali východiska k tomu, jak dále rozvíjet přeshraniční spolupráci mezi Saskema Čechami v oblastech ochrany přírody, udržitelného cestovního ruchu a ekologické výchovy, coždlouhodobě může vést k udržitelnému regionálnímu rozvoji.K tomu, abychom dosáhli těchto cílů, bylo mimo jiné realizováno vícero workshopů. Tyto workshopyse konaly pod heslem „Udržitelné využívání kulturní krajiny Krušných hor a péče o ni“ a „Udržitelnýturismus a ekologická výchova v Krušných horách“. Na základě přednášek a diskusí běhemprvní série workshopů na jaře 2010 v Annaberg-Buchholzu a Altenberg-Schelerau byly identifikoványproblémy, které podle názorů účastníků (ze sféry politiky, správních orgánů, ze spolků a svazů)naléhavě potřebují řešení. Z množství předložených námětů bylo vybráno několik, které by měly býtřešeny přednostně. Témata, která účastníci považovali za relevantní, následně projektový tým dálezpracovával, a to dotatečnými rešeršemi a rozhovory s odborníky. Výsledky sloužily jako podkladke druhé sérii workshopů v květnu 2011 (v Božím Daru). Účastníci workshopů a další zájemci bylivyzýváni, aby i po seminářích písemně či ústně předkládali své náměty, doplňky a korektury kekonceptu strategie a opatření. Odpovídající příspěvky aktérů byly rovněž zahrnuty do konečné verzekonceptu strategie a opatření, stejně jako další výsledky rešerší ze strany projektového týmu.Na základě krátkého přehledu výchozí situace koncept strategie a opatření pojmenovává ústřednívýzvy, představuje aktivity, které již probíhají, a ukazuje na možné strategie a opatření, jak řešitproblémy.6

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 2 Struktura projektu „Zelená síť Krušné hory“4. Výsledky4.1 Potenciály a rizika na územích Natura 2000 v Krušných horáchAnalýza potenciálů přinesla přehled o službách (ekonomických, ekologických a sociálních), kteréposkytují zkoumaná území Natury 2000 v hřebenových oblastech Krušných hor a která jsou důležitápro rozvoj venkova.Při zpracování se bral zřetel na následující ekosystémové služby:Zásobovací služby (ekonomické služby)• Příprava zvířecí biomasy: domácí zvířata (výrobky: mléko, maso, vlna), ryby, zvěřina• Příprava rostlinné biomasy: polní plodiny – zemědělství, dřevo, lesní plody (bobuloviny,houby)• Biochemické / farmaceutické látky: koprník (Meum athamanticum) a další byliny• Příprava genetických zdrojů: lesní osiva, osiva bylin/trav (např. pro výsev pomocí mulčovacíhosena)• Pitná voda (vodárenská ochranná pásma / prameniště)• Energie z vodních tokůRegulační služby (ekologické služby)• Udržování čistoty vzduchu / regulace klimatu: les se zvláštní místní ochrannou klimatickoufunkcí, les a jeho filtrační funkce, udržování čistoty vzduchu, les jako ochrana proti vypařovánímočálů, zelené plochy: ochlazování vzduchu• Regulace vodního hospodářství, ochrana proti erozi: zadržování vody, protipovodňováochrana• Ochrana proti erozi, samočisticí schopnost vodSociálně-kulturní služby• Estetické hodnoty (např. ráz krajiny)7

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2• Rozvoj společné marketingové strategie pro vytvoření silného přeshraničního turistickéhoregionu• Podpora dvoj- / vícejazyčnosti na obou stranách hranice (například personál, turistické trasy,jídelní lístky, internetové prezentace)• Usnadnění platebního styku (€ / koruna)8. Ekologická výchova a řízení návštěvnostiEkologická výchova a cestovní ruch šetrný k přírodě se navzájem podmiňují. Znalost domácí flórya fauny, jejich zvláštností a ohrožení, poznatky o fungování ekosystémů a láska a úcta k přírodějsou prospěšné pro ohleduplné chování při pobytu v přírodě, zvláště při návštěvě chráněných území,a také pro porozumění určitým omezením. A naopak se může úroveň ekologické výchovy zvýšitvhodnou turistickou nabídkou, vždyť zážitky z přírody jsou zde zcela neodmyslitelné.Možnými pracovními kroky jsou:• Vzájemná výměna informací mezi turistikou a ochranou přírody, například pravidelná setkávání• Informace o chráněných územích a citlivých oblastech / obdobích• Společná koncepce řízení návštěvnosti v jádrových zónách hřebenových poloh, napříkladvytvořením atraktivní inovativní nabídky v méně citlivých oblastech (informační centra,dobře značená síť cest s doprovodnými gastronomickými službami, oslovující nabídka ekologickévýchovy, atd.)• Využití možností spolupráce mezi turistikou a ekologickou výchovou pro vytvoření novýchcílových skupin a za účelem snižování závislosti ekologické výchovy na dotacích• Vytvoření nových zážitků v rámci ekologické výchovy prostřednictvím moderních komunikačníchtechnologií, například smartphonů, pro virtuální naučné stezky, hry v terénu (přizohlednění požadavků ochrany přírody v citlivých oblastech)9. Zimní sport šetrný k přírodě: příklad hřebenové běžecké trasy / lyžařské magistrályBěžecké trasy na krušnohorském hřebenu se již léta těší rostoucí oblíbenosti. Důvodem je relativníjistota dostatku sněhu, rozsáhlá síť tras a především krása a klid krajiny. S rostoucími počty návštěvníkůse ale zvyšuje tlak na floru a faunu hřebenové oblasti. V důsledku nevhodného chování běžkařů(běh přes chráněné území) a nasazení techniky (zhutňování půdy, hluk rolb upravujících stopu) takdochází k rušení citlivých druhů (například tetřívka) a typů vegetace (zhutňování půdy na rašeliništích).K tomu, aby se běžecká stezka (hřebenová trasa) společně organizovala a aby se optimalizovala jejíatraktivita, se nabízí přeshraniční spolupráce. V úvahu je možno vzít následující různé dimenze:• Koordinace mezi českými a saskými úřady, vytyčení společných odborných ochranářskýchcílů a dodržování šetrného průběhu vedení lyžařských stop• Aktualizace atlasu běžeckých tras a sjezdovek podle nových dat a aktuálních map; novévydání v podobě jednotlivých mapek zdarma5. DiskuseAčkoliv byla evropská síť chráněných území zřízena za účelem ochrany biologické rozmanitosti,splňuje také – takříkajíc jako přidružený efekt – další úkoly, jako například poskytování četnýchekosystémových služeb, čímž mimo jiné přispívá i k rozvoji venkova a vytváří nové možnosti zaměstnání.Území chráněná v rámci programu Natura 2000 představují v oblasti Krušných hor jednak pozůstatkypůvodních ekosystémů (rašeliniště a rašelinné lesy), jednak ekosystémy, které vznikly a bylyodedávna udržovány činností člověka. Po 2. světové válce byla krajina na české straně z velké částivylidněna a opuštěna. Tak došlo i k zániku tradičních způsobů hospodaření. Obnovení péče o krajinua její šetrné využívání v souladu s cíli ochrany přírody představuje pro Krušné hory zajímavé rozvojovémožnosti a potenciály spojené i s tvorbou nových pracovních příležitostí. Obecným problémemtěchto prospěšných aktivit je jejich financování a ekonomická návratnost.14

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2PoděkováníZa jazykové zpracování textu děkujeme Dr. Bendovi. Za financování práce na tříletém projektu Zelenásíť Krušné hory (2009–2011), č. 100011436 děkujeme Cíli 3.7. LiteraturaBASTIAN, O., NERUDA, M., FILIPOVÁ, L., MACHOVÁ, I., LEIBENATH, M. (2010): Natura2000 sites as an asset for rural development: the German-Czech Ore Mountains Green NetworkProject.- Journal of Landscape Ecology 3, s. 41–58.BENNETT, G. (2004): Integrating Biodiversity Conservation and Sustainable Use: LessonsLearned From Ecological Networks. IUCN, Gland, Switzerland, and Cambridge, UK. 55 s.BIANCHIN, S., NEUBERT, M. (2012): Lücken im Netz – GIS basierte Bestandsaufnahmeökologischer Netzwerke in ausgewählten Grenzregionen Mitteleuropas. In: Feit, U.; Korn, H.(Bearb.): Treffpunkt Biologische Vielfalt XI - Interdisziplinärer Forschungsaustausch imRahmen des Übereinkommens über die biologische Vielfalt. Bonn: Bundesamt fürNaturschutz, 2012, (BfN-Skripten; 309), s. 25–30.http://www.bfn.de/fileadmin/MDB/documents/service/Skript_309.pdf [cit. 2012-05-11].COSTANZA, R., D’ARGE, R., DEGROOT, R., FARBER, S., GRASSO, M., HANNON, B.,LIMBURG, K., NAEEM, S., O’NEILL, R., PARUELO, J. et al. (1997): The value of theworld’s ecosystem services and natural capital. Nature 387, s. 253–260.DE GROOT, R.S., WILSON, M., BOUMANS, R. (2002): A typology for description, classificationand valuation of ecosystem functions, goods and services. Environmental Economics 41, s. 393–408.DEUTSCHER RAT FÜR LANDESPFLEGE (2006): Die Auswirkungen erneuerbarer Energien aufNatur und Landschaft. No. 79.FILIPOVÁ, L., NERUDA, M. (2011): Zelená síť Krušné hory, Pozemkové úpravy, č. 77, r.19, Praha, s. 10–12.GANTIOLER S., RAYMENT M., BASSI S., KETTUNEN M., MCCONVILLE A., LANDGREBER., GERDES H., TEN BRINK P. (2010): Costs and socio-economic benefits associated with theNatura 2000 network. Final report to the European Commission, DG Environment. Institute forEuropean Environmental Policy / GHK / Ecologic, Brussels.GRUNEWALD, K., BASTIAN, O. (2010): Ökosystemdienstleistungen analysieren - begrifflicherund konzeptioneller Rahmen aus landschaftsökologischer Sicht. GEOÖKO 31, s. 50–82.IEEP (2002, TEN BRINK, P., MONKHOUSE, C., RICHARTZ, S.). Promoting the socio-economicbenefits of Natura 2000. Background Report, Institute for European Environmental Policy (IEEP),Europ. Conference, Brussels, 28–29 listopad 2002.JOB, H., METZLER, D. (2005): Regionalökonomische Effekte von Großschutzgebieten. Natur undLandschaft 80, s. 465–471.KETTUNEN, M., BASSI, S., GANTIOLER, S., TEN BRINK, P. (2009): Assessing SocioeconomicBenefits of Natura 2000 – a Toolkit for Practitioners (September 2009 Edition). Outputof the European Commission project Financing Natura 2000: Cost estimate and benefits of Natura2000. Institute for European Environmental Policy (IEEP), Brussels, Belgium. 191 pp. + Annexes.LEIBENATH M., BLUM A., STUTZRIEMER S. (2010): Transboundary cooperation inestablishing ecological networks: The case of Germany’s external borders. Landscape and UrbanPlanning 94, s. 84–93.16

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2NEIDLEIN, H.-C., WALSER, M. (2005): Natur ist Mehr-Wert. Zum ökonomischen Nutzen desNaturschutzes. BfN-Skripten 154 (Bundesamt für Naturschutz).POPP, D.; HAGE, G. (2003): Großschutzgebiete als Träger einer naturverträglichen, nachhaltigenRegionalentwicklung. Natur und Landschaft 78, s. 311–316.Revitalizace Černého potoka. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. http://www.ustinadlabem.nature.cz, [cit. 2012-03-20]Seják, J., Dejmal, I., et al. (2010): Method of monetary valuation of territorial ecological functions.Mscr., J. E. Purkyně University, Ústí nad Labem, Czech Republic.TOURISMUS MARKETING GESELLSCHAFT SACHSEN mbH (2009): ErgebnisberichtQualitätsmonitor Deutschland-Tourismus für Sachsen 2007/2008, s. 21.VESELÁ, J., ZAHRÁDKA, V. (2006): Vliv rašeliništ’ na kvality surové vody z vodárenskýchnádrži. http://www.poh.cz [cit. 2010-02-02].17

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Revitalizace antropogenně postižené krajiny -paradigma národohospodářského přístupuAnthropogenic affected area reclamation paradigmof economic attitude.Jaroslava Vráblíková, Miroslav Farský, Jaroslav ZahálkaFakulta životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labemjaroslava.vrablikova@ujep.czAbstraktV příspěvku je charakterizováno paradigma sociálně-ekonomické revitalizace antropogenně postiženéhoúzemí, a to na příkladu českého Podkrušnohoří. Vychází se z SWOT analýzy zájmové oblasti.Na jejich základě jsou zpracovány a metodou vícekriteriálního hodnocení posouzeny možné variantystrategického scénáře dalšího rozvoje oblasti. Tyto scénáře mohou sloužit jako podklad při aktualizaciZásad územního rozvoje, zpracování oborových generelů a strategickém plánování kraje.AbstractThe paradigm of socio-economic reclamation of anthropogenic affected area is characterised on theexample of Podkrušnohoří area. It proceeds from the SWOT analysis of the given area. On its basisother variants of strategic progress of the further area development are made and considered accordingto multiple criteria evaluation. These variants should serve as a base for Development principles.Key words: Reclamation, Podkrušnohoří area, SWOT analysis, strategic progressKlíčová slova: Revitalizace, Podkrušnohoří, SWOT analýza, strategické scénářeÚvodemZájmová oblast kde byla problematika revitalizace řešena je situována do okresů Chomutov, Most,Teplice a Ústí nad Labem, je téměř 100 let významně ovlivňována intenzivní důlní a průmyslovoučinností. Zátěž krajiny se pod vlivem těžebních a energeticko-industriálních aktivit postupně do 90.let 20. století zvyšovala.Oblast, která je předmětem výzkumu FŽP zaujímá rozlohu 2 276 km 2 a žije zde 495 tis. obyvatel.Pánevní oblast se stala významnou imigrační oblastí, kde došlo během relativně krátkého obdobík významnému zvýšení počtu obyvatel ve městech a obcích. Po celé 20. století je v zájmové oblastivýrazně vyšší hustota zalidnění (o cca 66 %), než je průměr ČR. Je typickým průmyslovým regionems vysokou koncentrací energetického a chemického průmyslu, těžbou hnědého uhlí velkolomovýmzpůsobem, který koncem 80. let 20. století patřil jako součást „Černého trojúhelníku“ k nejvíce devastovanýmúzemím ve Střední Evropě.Povrchová těžba hnědého uhlí zde od 19. století až po dnešní dny kulminovala v 80. letech 20. stoletíobjemem více než 70 Mt/r. Od 60. let 20. století zde bylo zlikvidováno asi 116 vesnic a měst, či jejichčástí, včetně historické části města Most. Přitom bylo přestěhováno na 90 tis. lidí. V modelové oblastise nyní těží 80 % (45 Mt/r) hnědého uhlí v ČR a je soustředěno cca 40 % instalovaného výkonuelektrárenské kapacity ČR na bázi tuhých fosilních paliv (parních elektráren), na jejichž palivovébázi se podílí hnědé uhlí z cca 85 %.V důsledku vysoké koncentrace průmyslu a těžby hnědého uhlí dochází k významným změnámkrajiny v zájmové oblasti. V obr. 1 je znázorněna analýza krajiny včetně typů krajin podle využití.Specifickou kategorii tvoří těžební krajina, která zahrnuje jak lomy, tak i rekultivace, významně je18

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2zastoupena urbanizovaná krajina, kde je soustředěno 60 % obyvatel, naproti tomu je nízké zastoupenízemědělské půdy, která v celé oblasti dosahuje zastoupení pouze 38 % (viz Tab. 1).Obr. 1 Analýza krajiny Podkrušnohoří(zdroj Ročenka Životního prostředí Ústeckého kraje, 2008 – upraveno FŽP)Naznačená koncentrace výrobních aktivit vede k enormní emisní i imisní zátěži krajiny regionua podílí se na nízkém komparačním hodnocení faktoru environmentální kvality území v rámci ČR –viz obrázek 2.Zájmové území je řazeno podle faktoru environmentální kvality území jako podprůměrné a silněpodprůměrné.Industriální a urbanizační vývoj vedl zde k environmentálně nepříznivé struktuře půdního fondu (viztabulka 1).Tab. 1 Struktura půdního fondu k 1. 1. 2011 (ha)OkresZemědělskápůdaLesnípůdaVodníplochyZastavěnéplochyOstatníplochyCelkovávýměraChomutov 38 815 35 459 3 058 1 277 14 924 93 533Most 13 559 15 833 995 826 15 495 46 708Teplice 15 961 17 500 767 1 042 11 618 46 888Ústí nad Labem 18 230 12 832 1 028 905 7 478 40 473Zájmová oblast celkem 86 565 81 624 5 848 4 050 49 515 227 602% v zájmové oblasti 38,03 35,86 2,57 1,78 21,76 100,00Ústecký kraj (ÚK) 275 921 161 019 10 292 9 369 76 856 533 457% v celém ÚK 51,72 30,18 1,93 1,76 14,41 100,00Česká republika (ČR) 4 233 501 2 657 376 163 144 131 366 701 151 7 886 538% v celé ČR 53,68 33,70 2,07 1,67 8,89 100,00(Zdroj: Statistická ročenka půdního fondu České republiky 2011, propočty Vráblíková)19

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 2Zdroj: (Viturka a kol., 2010.)Jak je patrno z Tab. 1 je výraznou disparitou v zájmové oblasti kategorie ostatních ploch. Jejich podíl– 21,76 % je hlavní příčinou atypické struktury půdního fondu v zájmové oblasti oproti Ústeckémukraji a zejména oproti České republice. Tento atypický stav je důsledkem důlní a průmyslové činnosti.Ostatní plochy např. na okrese Most jsou zastoupeny na více jak jedné třetině území (viz Tab 2).Tab 2 Zastoupení ostatních ploch z výměry okresů v ha a %Okres (oblast)1960 1980 1990 2000 2010 celkovástav % stav % stav % stav % stav % výměraChomutov 7 886 8,4 12 014 12,8 16 290 17,4 15 766 16,9 14 924 15,96 93 534Most 12 417 26,6 13 767 29,5 15 423 33,0 15 344 32,8 15 495 33,17 46 711Teplice 8 564 18,3 10 617 22,6 12 289 26,2 12 008 25,6 11 618 24,78 46 891Ústí nad Labem 5 022 12,4 6 153 15,2 7 496 18,5 7 697 19,0 7 478 18,48 40 471Zájmová oblast 33 889 14,9 42 551 18,7 51 498 22,6 50 815 22,3 49 515 21,75 227 607Zdroj: Statistické ročenky půdního fondu České republiky, vlastní propočtyEvidované tendence poklesu využití půdy pro zemědělství a lesnictví považujeme za negativní a neperspektivníjak pro zájmovou oblast, tak i pro národní hospodářství, a to zejména z těchto důvodů:a) zemědělství spolu s lesním hospodářstvím je a bude rozhodujícím činitelem při tvorběa údržbě krajiny i jako důležitého faktoru kvality životního prostředí. Přitom kvalita životníhoprostředí je již obecně akceptována jako relevantní nejen v konsekvencích demografickýcha sociologických, ale i pro konkurenceschopnost regionů v celoevropské soutěži.b) nepřispívají k zajištění potravinové bezpečnosti jak pojednávané oblasti, tak i v kontextucelostátním.Z hlediska počtu obyvatel je možné zájmovou oblast označit jako stagnující, nepříznivým faktorempro její další rozvoj je i proces stárnutí populace v regionu. Dalším charakteristickým znakem zde jei vyšší podíl národnostních a etnických menšin, což je výsledkem poválečného doosídlování a ná-20

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Financování environmentálních investicV kontextu územně plánovací agendy odhlížíme od těch investičních nákladů podnikatele i veřejnésprávy, které souvisí neoddělitelně – a obvykle i neseparovatelně – buď s výstavbou a kolaudacínových kapacit (dodržení požadavků EIA) a nebo s dodržením příslušných limitů a norem emisíodpadů při provozu stávajících kapacit. Budou nás zajímat jen environmentální investice v užšímslova smyslu.Různým variantám strategických scénářů budou odpovídat i různé programy environmentálních investic,jejichž realizace si vyžádá vynaložení finančních prostředků z :a) firemních (podnikových) zdrojůb) systému veřejných rozpočtůPro pojednávanou zájmovou oblast je důležitá především finanční problematika revitalizace krajinydevastované lomovou těžbou hnědého uhlí. Podle § 35 zákona č. 44/1988 Sb. (Horní zákon)je těžař v ČR po vinen provádět na plochách, které byly narušeny těž bou, komplexní úpravu územía územních struktur – tj. rekultivaci. Finanční zabezpečení těchto rekultivačních prací řeší přitomdůlní společnosti v ČR v souladu s § 31 – odstavce 5 a 6 novelizovaného Horního zákona tvorboufinančních rezerv.Strategické scénáře by při kvalifikovaném odhadu finanční náročnosti jednotlivých opatření mělyvyhovovat těmto požadavkům:• Jednotná cenová hladina• Odhady jednorázově vynaložených investičních nákladů bez DPH a nákladů na projekčnípráce a inženýring• Odhady formou intervalového odhadu• Při výběru variant použít metod analýzy nákladů a přínosů CBA (Cost-Benefit Analysis)Možnosti uplatnění metodického postupu revitalizace antropogenněpostiženého regionuČasovou posloupnost a věcný obsah jednotlivých etap revitalizačního programu je následující:V I. etapě se provede statistická deskripce současného stavu teritoria, která je předmětem projektu,s využitím dostupných statistických bází a tam, kde jsou k disposici adekvátní časové řady s trendovou(regresní) analýzou za účelem postižení dosavadních vývojových tendencí.Ve II. etapě bude formou SWOT analýzy hodnoceny silné (Strenghts) a slabé (Weaknesses) stránkyteritoria, hrozby (Threats) a příležitosti (Opportunities), které jsou pro teritorium spojeny či vyvstávajív souvislosti s realizací určitého projektu (podnikatelského záměru, strategie nebo i restrukturalizačníchprocesů). Analýza spočívá v rozboru a hodnocení současného stavu společnosti (vnitřníprostředí) a současné situace okolí společnosti (vnější prostředí).Ve III. etapě jsou formulovány pracovní hypotézy jednotlivých variant strategických scénářů.Ve IV. etapě bude provedeno matematicko-statistické vyhodnocení zpracování navržených scénářůa to metodou komplexního hodnocení variant. Cílem je zhodnocení jednotlivých variant a stanovenínejvýhodnější (optimální, optimistické) varianty – to jak z hlediska pilířů faktorů, tak i celkově.Jednotlivé varianty charakterizujeme souborem numerických i verbálních kriterií, jejichž výběr budeproveden gremiálně, metodou brainstormingu. Stanovení váhy jednotlivých pilířů považujeme meritorněza politickou záležitost, příslušející vládní administrativě a krajské reprezentaci a hodnoceníjejich stanoviska bude další postup respektovat a reflektovat. (Jen pro zcela úvodní orientační propočtyvolíme poměr vah ana partes.)Posléze V. a VI. etapa je věnována implementaci výsledků z předchozích etap do územně-plánovacíagendy.23

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2LiteraturaFARSKÝ M.,, ZAHÁLKA J. VRÁBLÍK P., BERÁNEK K., JIRÁSEK P. : Socioekonomickáanalýza a prognóza PodkrušnohořÍ. Ústí n/L , FŽP UJEP 2010 (ISBN 978-80-7414-344-1)FIALA P., FARSKÝ M., ZAHÁLKA J.: Vícekriteriální hodnocení strategického scénářePodkrušnohoří. Studia Oecologica, 2009. č. 1, s. 84–94 (ISSN 1802-212X)JABLONSKÝ J. : Operační výzkum. Praha, Profesional Publishing 2002METODICKÝ POKYN pro zpracování studie proveditelnosti a ekonomické analýzy (CBA) –verze 3.0 – účinnost od 2. 1. 2008. Ostrava: Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko,2008SEJÁK, J., DEJMAL, I. a kol. Hodnocení a oceňování biotopů ČR. Praha: MŽP, 2003Statistická ročenka Ústeckého kraje 2010. ČSÚ, oddělení regionálních analýz a informačníchslužeb Ústí nad Labem, kód publikace: 421011-09.VITURKA M. a kol: Kvalita podnikatelského prostředí, konkurenceschopnost a strategieregionálního rozvoje České republiky, Praha, Grada,2010VRÁBLÍKOVÁ J., SEJÁK J., VRABLÍK P. Metodika revitalizace krajiny v postižených regionechPodkrušnohoří. Ústí nad Labem: FŽP UJEP, 2009.VRÁBLÍKOVÁ J. A KOL.: Revitalizace území v severních Čechách. Ústí n/L, UJEP 201125

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Konverze průmyslových brownfields na příkladuSárskaConversion of industrial brownfields on theexample of the SaarlandOndřej SLACH 1 , Jaroslav KOUTSKÝ 2 , Petr VRÁBLÍK 31Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Chittussiho 10, 710 00 Ostrava, Česká republika, ondrej.slach@osu.cz2Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta sociálně ekonomická, Moskevská 54, 40001 Ústí nad Labem, Českárepublika, Jaroslav.Koutsky@ujep.cz3Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96, Ústí nad Labem, Českárepublika, Petr.Vrablik@ujep.czAbstraktPředložený příspěvek se zabývá procesem konverze bývalých průmyslových areálů ve spolkovémstátě Sársko, který představuje jeden z klasických průmyslových regionů v Evropě. V úvodu příspěvkuje stručně nastíněna charakteristika regionu. Následně bude prostřednictvím tří případových studiídemonstrován proces konverze průmyslových areálů s důrazem na institucionální aspekty, přičemžv závěru jsou diskutovány možnosti a bariéry transferu přístupů do kontextu České republiky.AbstractThis paper deals with the process of conversion of brownfield sites in the Federal State of Saarland,which is one of the classic industrial regions in Europe. At the beginning of this paper are brieflypresented the characteristics of the region. Subsequently, the process of conversion of industrial sitesis demonstrated on three case studies with an emphasis on the industrial aspects. At the end, the possibilitiesand barriers to transfer approaches in context of the Czech Republic, are discussed.Klíčová slova: konverze, průmyslové brownfields, SárskoKey words: conversion, industrial brownfields, Saarland1 ÚvodTransformační procesy probíhající v jednotlivých státech světa výrazně proměňují charakter jejichekonomické, sociální a environmentální situace. Ve skupině nejvyspělejších států světa je pak důležitýmposunem dlouhodobé oslabování produkčních (resp. materiálních) odvětví a naopak růstodvětví založených na nemateriální produkci. V největší míře se proces deindustrializace projevujev tzv. starých průmyslových regionech, kde dochází (často bez adekvátní náhrady) k útlumu či zánikudominantních produkčních odvětví, což je doprovázeno se zhoršující image území a celkovoupředstavou beznadějné situace (Hubbard, 1996). Hlavními symboly zániku původní průmyslovéprodukce se pak staly rozsáhlé tzv. brownfields (dále bude v textu využíván tento termín, neboť jeobecně uznávaný i v českém jazyce). Jedná se o fyzické struktury, které ztrácejí možnost původníhovyužití. V minulosti prováděné činnosti často způsobují výskyt ekologických zátěží v těchto lokalitách(Alker et al., 2000). Sanace a revitalizace brownfields je značně problematická právě kvůlivysoké kontaminaci problematickými látkami, jejich rozloze, špatné dopravní dostupnosti a zejménanevyjasněným majetkoprávním vztahům (viz např. Friedrichs, 1994, Schrader, 1998). Města či regionyjsou tak nuceny aktivně eliminovat tyto „pozůstatky“ minulosti. Zásadní problém je, že změnatěchto struktur vyžaduje vysoké kapitálové prostředky (Grabow, Hollbach-Grömig, 1995), kterévytváří určité „vícenáklady“ ve srovnání s „normálními“ regiony. Nicméně tyto plochy mohou být26

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2niční region sousedí s Francií (Lotrinsko) a Lucemburskem a je tak součástí rozsáhlé přeshraničnípřevážně průmyslové aglomerace (Saar-Lor-Lux), což se nezanedbatelně promítlo do jeho vývoje(Held, 1951). Svou rozlohou 2569 km² je Sársko nejmenší spolkovou zemí Německa (s výjimkousvobodných měst). Administrativně se Sársko skládá celkem ze šesti okresů (Kreisen). Hlavnímměstem regionu je Saarbrücken se 180 tisíci obyvateli a celkově žilo na území regionu v roce 2011 na1 014 166 obyvatel (30. 9. 2011, SAS), přičemž jen v posledních 6 letech došlo ke „smrštění“ počtuo 8 566 obyvatel.Obr. 1 Prostorová lokalizace SárskaProměna Sárska ze zemědělského regionu na průmyslový proběhla analogicky s dalšími průmyslovýmiregiony. Import technologických inovací umožnil hlubinou těžbu černého uhlí, která bylav průběhu 19. století doplněna o hutnictví (Banken, 2002).Již na počátku 20. století nesl region všechny klasické rysy průmyslového regionu v podobě vysokékoncentrace šachet, hald, kouřících továrních komínů či husté dopravní sítě (Capot-Rey, 1935). Předprvní světovou válkou v dolech pracovalo na 60 tisíc horníků a v ocelářství okolo 28 tisíc zaměstnanců.Mezi roky 1920 a 1935 spadalo Sársko pod správu Společnosti národů, ale reálně bylo kontrolovánoFrancií. Po druhé světové válce patřilo Sársko do francouzské okupační zóny. Nejistá politickásituace se negativně promítla ve snížených investicích do hutnického průmyslu a ocelářského průmyslu(Esser et al., 1982), ale zaměstnanost v těžbě černého uhlí dosahovala maxima (cca 67 tisíc).V roce 1957 bylo Sársko opět připojeno k tehdejšímu západnímu Německu. Vinou pozdějšího připojeníse ale v Sársku projevily méně pozitivní efekty „německého hospodářského zázraku“. V průběhu60. let minulého století se začaly postupně objevovat první náznaky dlouhotrvající krize montánníhoprůmyslu. Především v těžbě černého uhlí rapidně klesala zaměstnanost z 56 tisíc v roce 1960 (56 %všech zaměstnanců v průmyslu) na přibližně 30 tisíc zaměstnanců (IHK Saarland 2011) v roce 1969a vytěženo bylo kolem 11 mil. tun černého uhlí. I přes mírný pokles počtu zaměstnanců ocelářství(mezi lety 1959 až 1969 pokles v řádech stovek pracovních míst), ocelářský průmysl dosahoval vrcholuprávě v polovině 60. let, kdy v něm pracovalo okolo 45 tisíc zaměstnanců (Burtenshaw, 1972).Úpadek montánního průmyslu byl postupně eliminován nástupem automobilového průmyslu. Akcelerujícímprvkem této restrukturalizace se stala přímá zahraniční investice americké společnosti Fordv Saarlouis, která v roce 1968 vybudovala na ploše 14 hektarů závod na výrobu automobilů (Schamp,28

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 22000). Celkově toto odvětví dnes již zaměstnává okolo 25 tisíc zaměstnanců. V současnosti se vedleautomobilového prosazují další dvě odvětví, v ocelářství pracuje 28 tisíc zaměstnanců a v IT okolo11 tisíc zaměstnanců (Trippl, Otto, 2009).Tento stručný nástin ekonomického vývoje demonstruje proměnu produkčních struktur, což měloi své konkrétní prostorové projevy. V případě Sárska zánik nekonkurenceschopných podniků či zvyšováníracionality výrobních procesů u tradičních odvětví měly za následek vznik řady rozsáhlýchprůmyslových brownfields. Další část textu bude věnována třem konkrétním konverzím průmyslovýchbrownfields s důrazem na institucionálně-organizační kontext jejich konverze.4 Proces rekonverze průmyslových areálů v Sársku – tři Případové studie4.1 Vysoké pece Völklingen 1Mezi nejznámější objekt industriálního dědictví v Sársku patří nepochybně areál vysokých pecí veVölklingenu (viz obr.2), ležící v průmyslovém městě stejného názvu o počtu přibližně 40 tisíc obyvatel.Huť byla založena v roce 1873 a v roce 1965 v ní pracovalo okolo 17 tisíc zaměstnanců. Produkcezde byla ukončena v roce 1986, přičemž obratem byla vzata pod památkovou péči, ale rozsahpamátkové péče, respektive rozsah areálu pro muzejní účely nebyl zpočátku jasně vymezen – komplexnídokončení restaurace výrobního komplexu hutí se plánuje na rok 2015 (hlavně z národníchprostředků). V roce 1994 byla, na základě iniciativy spolkové vlády (započaté v roce 1992), zařazenasedmihektarová část areálu na seznam památek UNESCO. O pět let později byla založena zastřešujícíorganizace Weltkulturerbe Völklinger Hütte, která areál spravuje a rozvíjí. Roční náklady naúdržbu dosahují v průměru 6 až 8 mil. € ročně.V roce 2011 navštívilo památku více než 400 tisíc návštěvníků, přičemž přibližně 40 % z nich pocházeloze Sárska a zbylá část pocházela mimo region (47 % z Německa a 13 % ze zahraničí), přičemžpro domácí turisty představuje hlavní motivace návštěva výstav, zatímco turisté mimo regionpřijíždějí primárně za průmyslovým dědictvím (John et al., 2010). Jen pro ilustraci – v roce 1998navštívilo památku 30 tisíc návštěvníků a o osm let dříve jen okolo 2 tisíc, což ukazuje, že konverzetakových areálů je dlouhodobým procesem (Hinterhuber, et al., 2001). Areál taktéž svým vývojemdokumentuje posun ve využívání průmyslového dědictví od „industriální památky“ směrem k „inscenovaní“nevšednosti například tím, že klíčovým produktem jsou temporární výstavy (klíčovézejména pro přitáhnutí obyvatel regionu). Nejúspěšnější výstava o historii Keltů přilákala v obdobíod listopadu 2010 do srpna 2011 na 200 tisíc návštěvníků, což z ní učinilo prozatím nejúspěšnějšívýstavu v historii Sárska (Opus, 2011). Více než 20 let konverze areálu na „ikonu industriálníhocestovního ruchu“ lze považovat za „úspěšný příběh“, který ilustruje schopnost nelezení konsenzu,definování priorit v podobě produktu cestovního ruchu (ve smyslu „nové kombinace“) či schopnostatrakce investic. Mimochodem, v rámci programovacího období 2000–2006 (region spadal pod Cíl2) byly prostředky určené pro podporu cestovního ruchu prioritně investovány do tří nejvýznamnějšíchprojektů, mezi které spadal i areál. Avšak rozvoj Völklingen Hütte má i své stinné stránky – aniv průběhu 20 let nedošlo k funkční integraci s městem. Areál sice leží mimo kompaktní zástavbu, alesnaha o přelití pozitivních efektů do města je prozatím neúspěšná, což v praxi znamená, že ačkolivareál navštíví ročně statisíce návštěvníků, tak město z nich profituje minimálně. Ostatně výstavbanového parkoviště pro 2 500 automobilů (investice 5,2 mil €) u areálu tento trend zřejmě nezmění.Intenzivní průmyslová činnost zanechala v Sársku řadu nevyužitých průmyslových objektů a areálů,což vedlo k politické iniciativě spolkové vlády, která v roce 2000 ustanovila komisi „IndustrielandSaar“ 2 . Výstupem aktivit této komise bylo definování prioritních projektů zhodnocující vybranéprůmyslové areály a vytvoření kompetentní instituce pro konverzi těchto areálů (viz níže). Každý1 Pro potřeby přídové studie Weltkulturerbe Völklinger Hütte byl využit rozhovor s projektovým manažeremWVH Peterem Backesem2 Předsedou komise byl mimo jiné bývalý ředitel společnosti IBA Emscher parku Karl Ganser a ředitelemIKS je Karl Kleineberg, který byl jedním z jeho zaměstnanců v IBA Emscher parku. Některé přístupy takmůžeme interpretovat jako jeden z výsledků IBA jako Workshop for the Future of Old Industrial Areas(Knapp, 1998).29

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2V textu již bylo zmíněno, že komise „Industrieland Saar“ ustanovila „speciální“ organizaci, kterábyla pověřena prosazením a implementací ideových konceptů do sociální reality. Tato společnost podnázvem Industriekultur Saar (IKS) vznikla v roce 2001 a v současnosti výhradně zodpovídá za dvěposledně jmenované konverze. Tato společnost je součástí spolkové společnosti pro podporu ekonomikyStrukturholding Saar (SHS), kde má spolková země Sársko majoritu 4 . Integrace nově vznikléIKS do etablované společnosti nebyla výhodná jen z hlediska větší institucionální stability a politickélegitimity, ale především z důvodu dostupnosti finančních zdrojů – IKS měla díky tomu exkluzivnípřístup k finančním prostředkům. Zde je nutno poznamenat, že SHS disponuje vysokým základnímjměním, například tisíci nájemními byty či komerčními plochami, které jsou ziskové, a tento zisk jepak investován do méně výnosných projektů, jako např. areály dvou bývalých dolů. Jedná se tedyo diametrálně odlišnou praxi než je aplikována například v České republice, kde panuje všeobecnásnaha o maximální privatizaci a upřednostňování čistě „tržních“ řešení.Obr. 4 Areál dolu Göttelborn5 ZávěrInspirace z výše diskutovaných příkladů pro konverzi brownfields v České republice může býtnásledující. Všechny tři příklady kombinují konverzi průmyslových brownfields v duchu modeluCABERNET, spočívající v rozdělení brownfields na kategorie A (konverze privátním sektorem), B(konverze na bázi PPP), C (konverze veřejným sektorem), přičemž kategorie A se ve sledovanémúzemí nevyskytuje, což není vzhledem k povaze regionu překvapivé. První případ areálu VöllkligenHütte spadá do kategorie C, ale další dva areály jsou kombinací B a C. Některý typ konverze aleodpovídá rozšířenému pojetí modelu CABERNET v podání Butzin et al. (2006), kdy autoři právěna příkladu průmyslového regionu Porúří doplňují tento model o kategorii D, což jsou dlouhodoběnevyužitelné plochy. Právě tyto plochy skýtají prostor pro rozvoj „nové divočiny“ (viz např. Lipský,2007) či „průmyslových lesů“ (Industriewälder), které mohou napomáhat rozvoji regionu trojímzpůsobem. V první řadě mohou být využity pro volnočasové aktivity obyvatel regionu a přispívajík vylepšení image regionu (Franz et al., 2008), v druhé řadě dávají vzniknout unikátním biotopůma v třetí řadě přírodně orientované řešení „šetří“ vlastním přirozeným působením „sanační“ nákladya zvyšuje se kvalita životního prostředí.Na zvolených příkladech se ukazují výhody integrovaného přístupu kombinujícího diferencovanépostupy, zohledňující různou povahu ploch v těchto areálech, jež reprezentují „archetypy“ post-industriálníkrajiny. Takový přístup se nazývá patchwork management (Butzin et al., 2006). Výstižně topojmenovává ředitel IKS Karl Kleineberg, když tvrdí ve vztahu k projektům Garten Reden a Göttelborn,že „největším nepřítelem našich snah je kombinace netrpělivosti a tvrdošíjnosti. Strukturálníproměna potřebuje čas, vůli a odvahu ke změně a novým integrovaným přístupům“ (2006, s. 330).4 Informace o struktuře gw Saar poskytka Anja Petschauer (projektová manažerka gwSaar)32

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Dalšími inspirativními prvky jsou dle našeho názoru institucionální zajištění konverze těchto areálůprofesně řízenou intermediální institucí (viz výše) a také jasné definování klíčových projektů(tolik vzývaný, ale často vinou upřednostňování parciálních zájmů různorodých koalic o to méněrealizovaný postup), zvyšujících efektivitu „kolektivní akce“ za účelem prosazení pozitivních změnv území (Ježek, 2003).Diskutované projekty demonstrují nezbytnost iniciační akce ze strany veřejného sektoru. Konverzeprůmyslových brownfields je spojena s vysokými vstupními náklady, přesněji řečeno čistě tržní hodnotatěchto ploch nabývá záporných hodnot, což v praxi znamená, že existence brownfields typu Apředstavuje v těchto regionech spíše výjimku nežli pravidlo. Pokud má tedy docházet v podmínkáchreálné „trhu“ ke konverzi či regeneraci brownfields, je nezbytné, aby veřejný sektor aktivně vstupovaldo procesu ať již formou přímých podpor či alespoň snižoval míru rizika pro potencionálníinvestory (Healey, 1995). Uvedené příklady potřebu těchto přístupů jen potvrzují.I přes odlišné rámce post-socialistických zemí či starých průmyslových regionů (Sucháček, 2005),a celkově tedy rozdílný kontext, lze Sársko považovat za analogicky unikátní „laboratoř“ pro hledánímožných cest budoucího rozvoje průmyslových regionů v České republice a to bez přejímání spíše„domnělých“ než skutečně aplikovatelných přístupů (viz např. Hospers, 2002).PoděkováníTento příspěvek byl zpracován v rámci projektu Analýza a evaluace governance socioekonomickéhorozvoje Moravskoslezského kraje (SGS09/PRF/2012), který je finančně podporován studentskougrantovou soutěží specifického vysokoškolského výzkumu Ostravské univerzity.LiteraturaAlker, S., Joy, V., Roberts, P., Smith, N. (2000) The Definition of Brownfield. Journal ofEnvironmental Planning and Management, 43, 1, s. 49–69.BANKEN, R. (2002) Die Industrialisierung der Saarregion 1815–1913. In Pierenkemper, T. (ed.)Die Industrialisierung europäischer Montanregionen im 19. Jahrhundert. Franz Steiner Verlag,Stuttgart, 2002, s. 59–101,BURTENSHAW, D. (1972) Regional renovation in the Saarland, Geographical Review, 62, 11, s.1–12.BUTZIN, B., FRANZ, M., NOLL, H.P. (2006) Strukturwandel im Ruhrgebiet unterSchrumpfungsbedingungen – Patchwork-Managementals Herausforderung. Zeitschrift fürWirtschaftsgeographie, 50, 3/4, s. 258–275.CABERNET (2012) Webová stránka. Dostupné z www.cabernet.org.uk, 2012.CAPOT-REY, R. (1935) The industrial region of the Saar. The Geographical review, 25, s. 137–141.Dillinger Hütte GTS (2011) Webová stránka. Dostupné z www.dillinger.de.Drexler, J. (2005) Post-Industrial Nature in the Coal Mine of Göttelborn, Germany: TheIntegration of Ruderal Vegetation in the Conversion of a Brownfield. In Kowarik I., Körner S. (ed):Wild Urban Woodlands New Perspectives for Urban Forestry. Berlin: Springer, s. 277–286.ESSER, J. & FACH, W., GIERSZEWSKI G., W. & VÄTH, W. (1982) Steel Crisis and Steel Policy- A Comparison. Intereconomics, 17, 6, s. 279–285.FRAGNER, B. (2007) Oživeni průmyslovych pamatek - šance pro bydleni. In: Sbornik referatůz konference „Dynamika proměn bydleni – regenerace bytovych domů“. Ostrava : VŠB – TUOstrava, s. 69–74.FRANZ, M., GÜLES, O., PREY, G (2008) Place-Making And ‚Green‘ Reuses Of Brownfields InThe Ruhr. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 99, 3, s. 316–328.33

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2FRIEDRICHS, J. (1994) Revitalisierung von Städten in altindustrialisierten Gebieten: Ein Modellund Folgerungen. Geographische Zeitschrift, 82, 2, s. 133–153.GRABOW, B., HOLLBACH-GRÖMIG, B. (1995) Weiche Standortfaktoren. Dt. Gemeindeverlag.Stuttgart-Berlin-Köln, 1994, 407 s.HINTERHUBER, H., PECHLANER, H., MATZLER, K. (2001) IndustrieErlebnisWelten: VomStandort zur Destination. Berlin: Erich Schmidt Verlag, 262 s.Healey, P. (1995) The institutional challenge for sustainable urban regeneration, Cities, 12, 4, s.221–230.HELD C., C (1951) The New Saarland. Geographical Review, 41, 4, s. 590–605.Hospers, G. J. (2002) Industrial Heritage Tourism and Regional Restructuring in the EuropeanUnion. European Planning Studies, 10, 3, s. 397–404.HubbarD, P. (1996) Urban design and city regeneration: social representations of entrepreneuriallandscapes. Urban Studies, 33, 8, s. 1141–1461.IHK Saarland (2006) Webová stránka. Dostupné z www.saarland.ihk.de.ILIK, J., OUŘEDNIČEK, M. (2007) Karlin a jeho proměny v souvislostech postsocialistickétransformace Prahy. Geografi e - Sbornik České geografické společnosti, 112, 3, s. 292–314.Industriekultur Saar (2010) Webová stránka. Dostupné z http://www.iks-saar.de.JACKSON, B., J. a kol. (2006) Brownfields přiručka. Praha: IURS, 90 s.JEŽEK, J. (2003) Kreativní milieu jako předpoklad regionálního rozvoje. In Sborník příspěvků zkonference Regio 2003, pp. 85–89. Cheb: MIM Consulting, s.r.o., s. 85–89.John, H. & Schild, H., H. & Hieke, K. (2010) Museen und Tourismus. Wie manTourismusmarketing wirkungsvoll in die Museumsarbeit integriert. Bielefeld: transcript verlag. 234s.Kleineberg, K. (2006) Strukturwandel aus Industriekultur - Integrierte Standortnutzung. InMehrWert für Mensch und Stadt. Flächenrecycling in Stadtumbauregionen. Strategien, innovativeInstrumente und Perspektiven für das Flächenrecycling und die städtebauliche Erneuerung.Bundesamt für Bauwesen und Raumordnung, Bonn, s. 228–231.KLUSAČEK, P., ŠOTNAR, P. (2004) Kategorizace průmyslových ploch Ostravska. In: Mikulík,O. a kol. (ed.) Soubor map vlivu útlumu hlubinné těžby černého uhlí na krajinu a životni prostředíOstravska, Brno : MSD, spol. s.r.o., s. 81–84.Knapp, W. (1998) The Rhine-Ruhr area in transformation: Towards a european metropolitanregion? European Planning Studies, 6, 4, s. 379–393.Kunc, J., Tonev, P. (2008) Funkční a prostorová diferenciace brownfields: příklad města Brna.Regionální studia, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze. ISSN 1803-1471, 2, 1, s. 30–37.Lipský, Z. (2007) Nová divočina v kulturní krajině? In Herber, V. (ed.): Fyzickogeografickýsborník 4. Fyzická geografie - teorie a praxe. Příspěvky z 23. výroční konferenceFyzickogeografické sekce ČGS. Masarykova univerzita, Brno, s. 134–142.McCarthy, L. (2002) The brownfield dual land-use policy challenge: Reducing barriers toprivate redevelopment while connecting reuse to broader community goals. Land Use Policy. 19, 4,s. 287–296.Opus Kulturmagazin (2011) Webová stránka. Dostupné z www.opus-kulturmagazin.de.PASCHE, E (2007) Land schaf(f)t Kohle“auf der Grube Reden. Bergbau, 58, 12, s. 557–558.ROCHOVSKÁ, A. & BLAŽEK, M., SOKOL, M. (2007) Ako zlepšiť kvalitu geografie:odôležitosti kvalitatívneho výskumu v humánnej geografii, Geografický časopis, 59, 1, s. 323–358.34

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2RYDVALOVÁ, P., ŽIŽKA, M. (2006) Ekonomické souvislosti revitalizace brownfields. Politickáekonomie, 54, 5, s. 632–645.SCHAMP, E. W (2000) Vernetzte Produktion: Industriegeographie aus institutioneller Perspektive.2000. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 248 s.SCHRADER, M (1998) Ruhrgebiet. In KULKE, E. (ed.): Wirtschaftsgeographie Deutschland.Rotha, Stuttgart: Klett Perthes, s. 267–305.ŠILHANKOVA, V. a kol. (2006) Rekonverze vojenských brownfields. Pardubice: UniverzitaPardubice, 219 s.Statistisches Amt Saarland (2009) Webová stránka. Dostupné z www.saarland.de.Strukturholding Saar (2012) Webová stránka. Dostupné z www.invest-in-saarland.com.Sucháček, J. (2005) Restrukturalizace tradičních průmyslových regionů v tranzitivníchekonomikách. VŠB-TU, Ostrava, 221 s.SVOBODOVÁ, H., VĚŽNÍK. A. (2009) To the problems of agricultural brownfields in the CzechRepublic, case study of the Vysocina region. Agricultural Economics, 55, 11, s. 550–556.Trippl, M., Otto, A. (2009) How to turn the fate of old industrial areas: a comparison of clusterbasedrenewalprocesses in Styria and the Saarland. Environment and Planning A, 41, 5, s. 1217–1233.Vojvodíková B. (2005) Colliery brownfields and the master plan of Ostrava. Moravian GeographicalReports, 13, 2, s. 49–56.35

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Flóra agrárních valů z vrcholových partiíKrušných horThe flora of the dedgerows of top parts of theKrušné hory mountainsIva Machová 1 , Karel Kubát 21Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96, Ústí nad Labem, Českárepublika, Iva.Machova@ujep.cz2Univerzita J. E. Purkyně, Přírodovědecká fakulta, České mládeže 8, 400 96, Ústí nad Labem, Českárepublika, Karel.Kubat@ujep.czAbstraktNa hřebenech Krušných hor byl na 7 lokalitách sledován charakter valů. Jednalo se o jejich šíři,převýšení nad okolím a nadmořskou výšku valů. Botanický průzkum proběhl na 128 ploškácho rozměrech 20 m x šíře valu. Byl zjištěn výskyt 161 druhů cévnatých rostlin. V práci byly taxonyuspořádány dle klesající četnosti aritmetického průměru z procentického zastoupení na jednotlivýchlokalitách. Výsledek je vyjádřen sloupcovými grafy. Porost agrárních valů v Krušných horách v poloháchnad 600 m n. m. je relativně uniformní a druhově chudý. Na více než polovině plošek bylydruhy Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Sorbus aucuparia, Holcus mollis, Meum athamanticum,Agrostis capillaris a Festuca rubra. Celkem druhů s četností více než na 10 % plošek bylo 46.AbstractHedgerow characteristics were scrutinized at 7 locations at the top parts of the Krušné hory mountains.The width, elevation difference compared to the surroundings and altitude were recorded. Thebotanical survey was carried out on 128 patches, each 20 m long with the width of the hedgerow. Thetotal number of 168 vascular plant species was found. Found t axa were sorted by thein frequencyof occurrence which was calculated as the average percentage of occurrence on each participatinglocation. The result is represented in bar graphs. Vegetation coverage of hedgerows in the Krušnéhory mountains in elevations higher than 600 m above the sea level is relatively uniform and limited.Following species were found on more than half of the patches: Vaccinium myrtillus, Avenellaflexuosa, Sorbus aucuparia, Holcus mollis, Meum athamanticum, Agrostis capillaris and Festucarubra. 46 species had their occurrence higher than 10% of all the patches.Klíčová slova: Krušné hory, charakter agrárních valů, cévnaté rostliny, význam valůKey words: Krušné hory mountains, hedgerow characteristics, vascular plants, significance ofhedgerowsÚvodV práci jsou předkládány výsledky dlouhodobého botanického výzkumu agrárních valů v Krušnýchhorách. Agrární valy (dále jen valy) vznikly jako důsledek osídlení a kultivace půdy. Na valech převažujekamenný materiál volně vršený či méně často rovnaný do zídek. Valy mají průběh po spádnicia většinou původně vznikly na hranicích pozemků. Mnohá údolí ve kterých se rozkládají neborozkládaly obce mají proto svahy rozčleněny paralelními valy. V krajině jsou patrné především díkydřevinám, které je odlišují od porostů mezi valy.Výsledky se opírají o studie lokalit Pernink, Boží Dar, Hora Sv. Kateřiny, Adolfov-Fojtovice, KrásnýLes, Nakléřov a Petrovice (Příloha č. 1). Přírodní podmínky ovlivnily zařazení lokalit Krásný Les,Petrovice a Nakléřov do mezofytika, fytogeografického okresu 25. Krušnohorské podhůří a lokality36

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Pernink, Boží Dar, Hora Sv. Kateřiny a Adolfov-Fojtovice do oreofytika, fytogeografického okresu85. Krušné hory (Skalický 1988). Již dříve při analýze druhové skladby valů a teras ve Verneřickémstředohoří (Machová et al. 2010) a Krušných hor (Machová et al. 2011a) bylo zjištěno (za použitíkorelačních koeficientů), že na některé valy lze pohlížet jako na jednotnou skupinu. V předkládanépráci byla jako základ použita skupinu valů, které vycházely jako relativně podobné (Machová et al.2011a). Součástí je úplný seznam druhů na valech a jejich kvantifikace.Literární rešeršeVypuklý profil, kamenitý materiál a původ v souvislosti se zemědělským hospodařením (či ohrazováním)umožňuje studované krajinné prvky označovat jako agrární valy (Zapletal 1969). Valy jsou proKrušné hory typické. Na německé straně je po botanické stránce studoval Müller (1998) a rešeršníformou zdokumentoval i jejich vývoj. Například z okolí obce Geising uvádí na valech ca 120 druhů.Vývoj valů a krajiny s valy na lokalitě Adolfov-Fojtovice přehledně dokumentují specializovanémapy (Elznicová et Machová 2011, Elznicová 2012). Pro tuto lokalitu ve srovnání s jinými lokalitami(na svazích a úpatí Krušných hor, v Českém středohoří) platí, že během sledovaných ca 60 let téměřnedošlo k nárůstu plochy valů do šířky. Proto můžeme očekávat určitou stabilitu porostu v čase.Agrární valy v těchto vrcholových partiích jsou druhově chudé, jak dokazuje i práce Kamenské(2009) neboť mezi četnější druhy na valech patří pouze 6–8 druhů. Dřeviny jsou nízkého vzrůstu,koruny mají vlajkovou formu a jsou často poškozeny okusem (Kamenská 2011). S klesající nadmořskouvýškou (měřeno na lokalitě Nakléřov) roste obvod kmene u dominantní dřeviny Sorbus aucuparia.Většina jedinců je ve formě polykmenů (Hendrych 2012). Mezi četněji zastoupené dřevinypatří Sorbus aucuparia a Betula pendula, které jsou svým charakterem meliorační dřeviny. Pro pěstovánív Krušných horách jsou ekologicky vhodné, ale mají sníženou odolnost v důsledku nevhodnéhopůvodu osiva a poškození námrazou. Jejich věk je snížen na ca 40 let (Kula 2011). Ve východníčásti sledovaného území jsou časté porosty náhradních dřevin, ve kterých má největší zastoupení rodBetula, i když byl její zdravotní stav výrazně zhoršen v zimě 1997 (Balcar, Navrátil 2006).MetodikaNa hřebenech Krušných hor bylo zvoleno sedm lokalit. Metodou GIS na mapových podkladech bylazjištěna přímá vzdálenost mezi nejvýchodnější lokalitou Petrovice a nejzápadnější Pernink. Nadmořskávýška byla odečtena metodou GIS jako průměrná výška k úsekům na lokalitě (graf. č. 1). Výběrvalů byl proveden s cílem zachytit typický porost pro každou z lokalit. Úseky na valu byly zvolenyna jednom či dvou (výjimečně více) valech na lokalitě.Celkem bylo do průzkumu zahrnuto 128 úseků. Rozměry úseku činily 20 m × šířka valu. Měřenéšíře úseků valů byly vyjádřeny formou krabicových grafů (graf. č. 2). Ke všem výpočtům a grafůmv práci bylo použito programu Microsoft Excel.Obdobně byla zpracována data pro výšku valu (převýšení valu od sousední níže položené plochy)(graf. č.3).Podkladem pro vyjádření četnosti druhů na valech bylo terénní šetření. Na každém úseku byly zapisoványvšechny druhy cévnatých rostlin, které se zde vyskytly. Nebyla zohledněna jejich početnostči pokryvnost na úseku. Vzhledem k nestejnému počtu zpracovaných úseků na jednotlivých lokalitáchbylo k dalším výpočtům použito procentické zastoupení druhu na lokalitě.Výsledné zastoupení druhu na valech bylo vyjádřeno sloupcovými grafy, které uvádějí aritmeticképrůměry zastoupení (procentické) druhu ze všech lokalit. Názvosloví druhů rostlin je podle Kubát etal. (2002).Práce vychází z vlastních výsledků terénního šetření a z výsledků uvedených v bakalářských pracích,které vznikly pod vedením autorky. Jedná se o bakalářské práce Mynářové (2011), Bičanové(2012) a Hendrycha (2012).37

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2VýsledkyCharakteristika lokalitVzdálenost mezi lokalitami: Pernink–Boží Dar (8 120 m), Boží Dar–Hora Svaté Kateřiny (45 120 m),Hora Sv. Kateřiny–Adolfov-Fojtovice (33 490 m), Adolfov-Fojtovice–Krásný Les (5 160 m), KrásnýLes–Nakléřov (5 680 m), Nakléřov–Petrovice (4 980 m). Celková vzdálenost mezi krajními lokalitamičiní ca 100 km.Nadmořská výška lokalit: Pernink 843 m, Boží Dar 1080 m, Hora Sv Kateřiny 648 m, Adolfov-Fojtovice701 m, Krásný Les 631 m, Nakléřov 681m, Petrovice 603 m.12001000800Nadmořskávýškalokality(m n.m.)6004002000Pernink Boží Dar Hora SvatéKateřinyAdolfov -FojtoviceKrásný Les Nakléřov PetroviceGraf. č. 1: Nadmořská výška lokalit18001600140012001000Š ířk a(c m)8006004002000Pernink Boží Dar Hora SvatéKateřinyAdolfov -FojtoviceKrásný Les Nakléřov PetroviceGraf. č. 2: Šířka úseků valůKomentář: Nejširší valy byly na lokalitě Nakléřov, což je způsobeno i rozvalením úseků valů. Menšípočet měřených úseků na lokalitách Pernink a Boží Dar může částečně ovlivnit výsledek.38

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2250200150Výška(c m)100500Pernink Boží Dar Hora SvatéKateřinyAdolfov -FojtoviceKrásný Les Nakléřov PetroviceGraf. č. 3: Převýšení vrcholu úseků valů nad okolními pozemkyKomentář: Charakter kamenného materiálu valů ovlivňuje jeho použitelnost pro stavbu skládanýchvalů (suchých zídek). Na lokalitách byl materiál volně vršený. To je jedna z příčin relativně nízkýchvalů.S orbus aucupariaR ubus idaeusS ambucus racemos aAcer ps eudoplatanusR ubus s p.P ic ea abiesS alix c apreaB etula pendulaR os a caninaP runus aviumP runus padusS ambucus nigraDruh C rataegus s p.F raxinus exc els iorB etula s p.P opulus tremulaRosa sp.Quercus roburF agus s ylvatic aB etula pubes censC orylus avellanaUlmus glabraAcer platanoidesF rangula alnus0 10 20 30P ř ítom nos40t v %50 60 70 80Graf. č. 4: Přehled dřevin na agrárních valech Krušných horKomentář: Dominantní dřevinou je pouze Sorbus aucuparia, který se vyskytl ca na 75 % všechúseků a dosahuje stromového vzrůstu. Druhy, které jej v četnosti následují Rubus idaeus (ca 40 %)a Sambucus racemosa (ca 25 %) netvoří stromové patro. Další druh stromového patra je Acer pseudoplatanus,který se vyskytuje na 25 % úseků. Vyskytuje se v chráněných polohách. Picea abies seuplatňují s četností okolo 10 % a jedinci vyrůstají spíše z úpatí valů. Druhy četnější v náhradníchlesních porostech jako Salix caprea a Betula pendula se uplatňují také na ca 10 % úseků.Méně očekávaný byl nízký výskyt Fraxinus excelsior (4 %) a Ulmus glabra (1 %).39

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2DruhVacc myrAven flexSorb aucHol molMeu a thAgro capFest rubGal harDact gloRub idaSen ova lGal sp.Rum acllaGal molHype ma cBist majCala vilRum asaUrt dioiEpil angSamb racAcer pseuPoa pratGaleoArrhe elatFes t oviGaleo bifHier lachAnthr sylRub sp.Stel graDeschCa mp rotNard s trAchil milAthy fi lTana vulLuz luzPic abiHier s p.Tara offGal apaSal capEl yt repBet pen10 20 30 40 50 60 70 80 90Přítomnost v %Graf. č. 5: Přehled druhů cévnatých rostlin s vyšším zastoupením než na 10 % úsekůVysvětlení zkratek: Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Sorbus aucuparia, Holcus mollis, Meumathamanticum, Agrostis capillaris, Festuca rubra, Galium saxatile, Dactylis glomerata, Rubus idaeus,Senecio ovalis, Galeopsis sp., Rumex acetosella, Galium mollugo agg. Hypericum maculatum, Bistortamajor, Calamagrostis villosa, Rumex acetosa, Urtica dioica, Epilobium angustifolium, Sambucusracemosa, Acer pseudoplatanus, Poa pratensis, Galeopsis tetrahit, Arrhenatherum elatius, Festucaovina, Galeopsis bifida, Hieracium lachenalii, Anthriscus sylvestris, Rubus sp., Stellaria graminea,Deschampsia cespitosa, Campanula rotundifolia, Nardus stricta, Achillea millefolium, Athyrium filix--femina, Tanacetum vulgare, Luzula luzuloides, Picea abies, Hieracium sp., Taraxacum officinale agg,Galium aparine, Salix caprea, Elytrigia repens, Betula pendulaNa méně než 10 % úseků se dle klesající četnosti vyskytují druhy: Poa nemoralis, Phleum pratense,Crepis biennis, Veronica chamaedrys, Dryopteris filix-mas, Rosa canina, Vicia cracca,Prunus avium, Holcus lanatus, Silene dioica, Viola tricolor subsp. polychroma, Hypericumperforatum, Prunus padus, Trifolium repens, Sambucus nigra, Hieracium murorum, Poa sp.,40

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2DiskuseEpilobium montanum, Maianthemum bifolium, Impatiens parviflora, Galeopsis speciosa, Geraniumsylvaticum, Hieracium laevigatum, Poa chaixii, Solidago virgaurea, Trientalis europaea,Carex ovalis, Centaurea pseudophrygia, Alopecurus pratensis, Galeopsis pubescens,Poa annua, Senecio sylvaticus, Veronica officinalis, Rumex obtusifolius, Stellaria media,Linaria vulgaris, Crataegus sp., Moehringia trinervia, Cerastium arvense, Viola arvensis,Knautia arvensis, Ranunculus repens, Fraxinus excelsior, Festuca sp., Anthoxanthum odoratum,Poa compressa, Dryopteris dilatata, Campanula patula, Myosotis arvensis, Hieraciumaurantiacum, Silene vulgaris, Homogyne alpina, Melampyrum sylvaticum, Prunus padus,Viola palustris, Betula sp., Carex brizoides, Festuca filiformis, Oxalis acetosella, Populustremula, Hylotelephium maximum, Silene latifolia subsp. alba, Geranium robertianum, Potentillaerecta, Hieracium sabaudum, Carduus acanthoides, Calamagrostis epigejos, Hieraciumpilosella, Plantago major, Rosa sp., Geum urbanum, Quercus robur, Scrophularia nodosa,Artemisia vulgaris, Equisetum arvense, Euphorbia esula, Chaerophyllum temulum, Fagus sylvatica,Cirsium arvense, Lathyrus pratensis, Polygonatum verticillatum, Calystegia sepium,Lolium perenne, Sonchus arvensis, Carex muricata agg., Corylus avellana, Festuca rupicola,Juncus conglomeratus, Luzula campestris, Ranunculus acris, Silene vulgaris, Ulmus glabra,Veronica sublobata, Viburnum opulus, Dianthus deltoides, Galium boreale, Malva moschata,Rhinanthus minor, Acer platanoides, Carduus crispus, Crepis cf. paludosa, Dianthus carthusianorum,Betula pubescens, Frangula alnus, Mycelis muralis, Vaccinium vitis-idaea, Lamiumalbum, Scrophularia nodosa, Convolvulus arvensis, Dianthus sylvaticus, Impatiens noli-tangere,Lathyrus linifolius, Milium effusum, Poa trivialis, Tragopogon sp., Trisetum flavescens.Nejčastěji zastoupené druhy dřevin na valech v Krušných horách byly zjištěny Sorbus aucuparia,Rubus idaeus a Sambucus racemosa.Ve Verneřickém středohoří byly stejnou metodou snímkování na valech zjištěny jako nejčetnější Fraxinusexcelsior, Corylus avellana, Sambucus nigra (Machová et al. 2011b) a na Lounsku Fraxinusexcelsior, Crataegus sp., Rosa canina, Ribes-uva crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa (Machováet al. 2009). Tyto rozdílné výsledky ukazují, že charakter stanoviště typický pro agrární val, jepouze jedním z faktorů, které ovlivňují druhovou skladbu porostu. Například klimatické podmínkyv horských polohách Krušných hor omezují možnost výskytu některých druhů.V Krušných horách byl zjištěn poměrně uniformní bylinný porost, který má nízkou pokryvnost.Hojně zastoupené druhy rostou na mělkých kamenitých půdách či ve štěrbinách kamenných valů:Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, Holcus mollis, Meum athamanticum, Agrostis capillaris,Festuca rubra, Galium saxatile, Rumex acetosella. Na úpatí valů či na valech v méně exponovanýchpolohách se zachytilo větší množství hrabanky a půdy, což umožnilo vstup lučních druhů (Dactylisglomerata, Arrhenatherum elatius), které se obvykle vyskytují v nižších polohách. Výskyt Calamagrostisvillosa a Epilobium angustifolium ukazuje na porost lesních světlin. Všechny studované valyleží mimo les a také v okolí se nachází obvykle pouze kulturní les. Lesní druhy se vyskytují méněčasto, s četností okolo 10 % byly zjištěny Luzula luzuloides, Dryopteris filix-mas Athyrium filix-femina.Pokud byly zaznamenány vlhkomilné druhy rostou na úpatí vypuklých valů (Bistorta major,Deschampsia cespitosa). S nízkou četností byly zjištěny botanicky významné horské druhy jakoHieracium aurantiacum, Homogyne alpina, Melampyrum sylvaticum. Úpatí valů slouží jako refugiadruhů horských luk i přes to, že mezi valy jsou kulturní louky či ruderalizované pastviny Příloha č. 2.Jedná se o druhy např. Meum athamanthicum, Galium saxatile, Campanula rotundifolia, Nardusstricta, Silene dioica, Viola tricolor subsp. polychroma, Geranium sylvaticum, Poa chaixii, Solidagovirgaurea, Centaurea pseudophrygia, Festuca filiformis, Dianthus sylvaticus, Lathyrus linifolius.V kategoriích s nízkou četností výskytu je již velké množství druhů, které se vyskytují nepravidelněaž ojediněle, neboť na valech pro ně nejsou vhodné podmínky např. Viola palustris.Oligotrofní charakter stanovišť valů je zřejmý z nízkého zastoupení nitrofilních druhů Geraniumrobertianum, Geum urbanum, Lamium album. Na antropogenních stanovištích se běžné vyskytují41

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2druhy Calamagrostis epigejos, Artemisia vulgaris, Linaria vulgaris, které byly na valech zjištěnyzřídka.Z pohoří v ČR neexistuje mnoho prací, s nimiž by bylo možno výsledky porovnat. Z „kamenic“v Moravskoslezských Beskydech uvádí Kunz (1955) semixerotemní druhy. Z Drahanské vrchovinyuvádí Řehořek (1971) některé druhy shodně s druhy zjištěnými z Krušných horách (Vacciniummyrtillus, Rubus idaeus, Rubus fruticosus, Calamagrostis epigejos, Epilobium angustifolium), ale iteplomilnější druhy. Větší shoda se zjištěnými výsledky je v práci Gábové (1997), uvádí z podhůříJeseníků jako nejvýznamnější dřeviny Rubus idaeus, Sorbus aucuparia, Sambucus racemosa, Betulapendula, Rosa canina, Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior, Vaccinium myrtillus. Picea abiesje hojný v lesích v okolí valů, ale na valy se šíří omezeně. Celkem zjistila 91 druhů. Též z Jeseníkůuvádí Riezner (2007) jako nejhojnější dřeviny na valech Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia,Betula pendula, Fraxinus excelsior, Tilia cordata, Prunus padus a Corylus avellana.V okolí Annabergu na německé straně Krušných hor převažovaly v 1. polovině 20. století Salixcaprea, Corylus avellana, Crataegus, Sorbus aucuparia, Sambucus racemosa, Populus tremula, Viburnumopulus, Rosa sp., Prunus padus, Salix aurita (Müller 1998).ZávěrBotanický výzkum proběhl na agrárních valech ležících na 7 lokalitách na vrcholcích Krušných hor.Šířka valů byla v rozmezí od 290–930 (1540) cm a převýšení nad okolím od 30–180 cm. Byl zjištěnvýskyt 161 druhů cévnatých rostlin. Pravidelně se vyskytují Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa,Sorbus aucuparia, Holcus mollis, Meum athamanticum, Agrostis capillaris, Festuca rubra, kterébyly zjištěny na více než 50 % úseků valů. Porost agrárních valů v Krušných horách v polohách nad600 m n. m. je relativně uniformní a druhově chudý, neboť pouze 46 druhů se vyskytlo na více než10 % úseků. Četněji zastoupené druhy dřevin se liší od četně zastoupených druhů vázaných na valyv nižších polohách. Na úpatí valů je vázán výskyt druhů horských luk i v případě, že horské loukymezi valy byly zlikvidovány.PoděkováníČlánek vznikl s podporou grantu NAZV: QH82126: Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologickéa produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově a s podporouIGA: Flóra agrárních teras na sz. Slovensku a její příčiny. Poděkování patří Bc. Johance Zacharové,za zpracování grafů.Literatura:Balcar V., Navrátil P. (2006): Význam, postavení a druhové složení porostů náhradních dřevinv Krušných horách. In Slodičák M., Novák J. (eds.) Lesnický průzkum v Krušných horách. 91–110.Bičanová K. (2012): Studie podmínek a flóry agrárních valů u obce Petrovice v Krušných horách.Ms. 58 pp. (Bakalářská práce, deponována v knihovně na FŽP UJEP Ústí n. L.).Elznicová J., Machová I. (2010): Vývoj agrárních valů a teras mezi obcemi Adolfov a Fojtovicev Krušných horách v letech 1946 až 2002, FŽP UJEP, vytištěno, formát A2, Ústí nad Labem.Elznicová J.(2011): Analýza vývoje krajiny modelové lokality se zaměřením na agrární valy meziobcemi Adolfov a Fojtovice v Krušných horách v letech 1946 až 2002, FŽP UJEP, vytištěno,formát A4, Ústí nad Labem, 21 s.Gábová K. (1997): Vegetace zemědělských hald u Malé Morávky ve vztahu k ekologickýmfaktorům prostředí. Ms. 52 p (Diplom. práce, depon. in knihovna PřF UP Olomouc)Hendrych M. (2012): Studie podmínek a flóry agrárních valů u Nakléřova v Krušných horách. Ms.51 pp. (Bakalář. práce, depon. in knihovně na FŽP UJEP Ústí n. L.).42

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Kamenská M. (2009): Flóra území mezi státní hranicí a obcí Adolfov s důrazem na agrární valya horské louky. Ms.60 pp. (Bakalář. práce, depon. in knihovna FŽP UJEP Ústí n. L.).Kamenská M. (2011):Příčiny současného stavu porostů na agrárních valech na Krušných horách.Ms.100 pp. (Diplom. práce, depon. in knihovna FŽP UJEP Ústí n. L.).Kubát K., Hrouda L., Chrtek J., Kaplan Z., Kirschner J., Štěpánek J. /eds./(2002): Klíč ke květeněČeské republiky. Academia, Praha, 927.Kula E. (2011): Bříza a její význam pro trvalý rozvoj lesa v imisních oblastech. NakladatelstvíLesnická práce: 276.Kunz L. (1955): Staré zemědělství na Valašsku. Valašsko, 4: 14–23.Machová, I., Kubát, K., Česká, J., Synek, V. (2009): Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlinz agrárních valů a teras na úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Příroda, 28, 185–202.Machová I., Synek V. et Fiedlerová K.(2010):Flóra valů a hodnocení příčin jejího složení. Studiaoecologica IV/4: 40–49.Machová I., Synek V. et Kubát K. (2012): Flóra agrárních valů a teras Krušných hor. Příroda, 30:3–9 .Machová I., Kubát K. et Filipová L. (2011): Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárníchvalů a teras z Verneřického středohoří. Příroda, přijato do redakceMüller F. (1998): Struktur und Dynamik von Flora und Vegetation (Gehölz-, Saum-, Moos‐,Flechtengesellschaften) auf Lesesteinwällen (Steinrücken) im Erzgebirge. Ein Beitrag zurVegetationsokölogie linearer Strukturen in der Agrarlandschaft. Dissertationes Botanicae, 295,1–264.Mynářová M.(2011): Vyhodnocení flóry agrárních valů a luk u obce Krásný Les v Krušnýchhorách. Ms. 56 p. (Bakalář. práce, depon in. knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.).Řehořek, V. (1971): Příspěvek ke květeně Drahanské vrchoviny. I. část všeobecná. Preslia, 43:216–270.Riezner J. (2007): Agrární formy reliéfu a jejich vegetace v kulturní krajině Jesenicka. Ms.(Disertační práce, depon. in Knihovna Geografického ústavu MU Brno).Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Květena ČSR 1, Academia Praha:103–121.Zapletal L. (1969): Úvod do antropogenní geomorfologie. PřF University Palackého, Olomouc:278 pp, scriptum.43

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Příloha č. 1. Zákres lokalit na mapovém podkladu (Arc ČR 520)Příloha č. 2: Agrární val u obce Adolfov-Fojtovice.44

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2SPOLEČENSTVA CÉVNATÝCH ROSTLIN V PLANTÁŽÍCHENERGETICKÝCH DŘEVIN (TOPOLŮ)COMMUNITIES OF VASCULAR PLANTS IN PLANTATIONS OFENERGY TREES (POPLARS)Lenka KOHOUTOVÁ, Pavel Kohout, Jaroslav BoháčJihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra agroekologie, Studentská 13,České Budějovice, 370 05, Česká republika, pajakure@seznam.cz, jardaboh@seznam.czAbstraktStudie byla provedena v roce 2009 na pěti plantážích topolů různého stáří (7, 4, 10, 6 let a novězaložené plantáži). Byla zaměřena na výskyt a druhovou rozmanitost vyšších rostlin v podrostu energetickýchtopolů. Pro fytocenologické snímkování byl každou plantáží veden 1 transekt s 5 snímkya vedle každé plantáže na kontrolní ploše (poli, louce) další transekt s 5 snímky. Celkově vyšly biodiverzitaa počet druhů vyšších rostlin nižší uvnitř plantáží než mimo plantáž a ve vyšších porostechtopolů než v nižších. Ve starších plantážích (7, 10 let) s vyššími stromy dominovalo jen několik máloodolných, převážně víceletých, druhů. Výjimkou byla plantáž Chlumská hora, která už byla těžena,a tudíž měly byliny možnost do ní znovu invadovat. Počet druhů zde byl nejvyšší.AbstractThe herb layer biodiversity was studied on five poplar plantations of different ages (7, 4, 10, 6 yearsold and new plantation) in 2009. The vegetation sampling (the Relevé method) was used on one transectwith 5 relevés through each poplar plantation and one transect with 5 relevés beside of each plantation(field, meadow) as a control. Biodiversity and the number of species of higher plants is lowerinside than outside the plantations and in higher than in lower stands of poplars. In older plantations(7, 10 years old) with higher trees dominate a few tolerant, largely perennial species. The exceptionwas the plantation on Chlumská hora. This plantation was harvested and therefore affected by herbsinvaded it again. The number of species were the highest on this plantation.Klíčová slova: Shannon-Wienerův index biodiverzity, bylinné patro, energetické topoly, pokryvnost,stáří porostuKey words: Shannon-Wiener biodiversity index, herb layer, energetic poplars, cover, age of standÚvodV Evropě byl podporován vývoj alternativních využití zemědělské půdy zejména z důvodu nadprodukcepotravin (Gosse & Mauguin 1997). Zejména pak ve Švédsku byly zalesněny rozsáhlé oblastizemědělské půdy, a to především klony energetické vrby (Salix sp.) a v menším měřítku i klonytopolu (Populus sp.) (Sage & Robertson 1994; Christian et al., 1994; 1997). V pobaltských zemích,vzhledem k velké poptávce po dřevní hmotě, je zalesňována opuštěná zemědělská půda (Liesebachet al., 1999; Karacic et al., 2003).Panuje přesvědčení, že energetické topolové plantáže ochuzují ekosystémy s ohledem na biologickourozmanitost (Brockerhoff et al., 2008; Godreau et al., 1999). Řada studií však prokazuje, že majívýrazně lepší vliv na biodiverzitu, než se předpokládalo (Hanowski et al., 1997; Archaux & Martin,2009). Zejména pak v zemědělských oblastech mohou plantáže rozmanitost druhů, v krajinném měřítku,výrazně zvýšit (Christian et al., 1997; Milwright, 1998; Delarze & Ciardo, 2002; Schardt et al.,2008). Více jsou však zastoupeny běžné druhy (Britt et al., 2007), ale mohou se vyskytovat i ohroženédruhy (Delarze & Ciardo, 2002).45

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Vyšší druhovou rozmanitost a bohatství, ve srovnání se staršími, vykazují mladé plantáže. Je to zapříčiněnozejména prvotní kolonizací plantáží světlomilnými (ruderálními) druhy, které jsou následněpotlačeny, a snížením propustností světla stromovým patrem energetických dřevin (Nagaike et al.,2003). Naopak tendenci k rozšíření vykazují lesní druhy a trvalky, ale o hojnosti zastoupení rozhodujevzdálenost od lesního ekosystému (Dzwonko, 2001; Verheyen et al., 2003; Gustafsson, 1986;Coates & Say, 1999; Cunningham et al., 2004; 2006; Britt et al., 2007; Delarze & Ciardo, 2002;Kroiher et al., 2008). Po pravidelné sklizni plantáže se přízemní vegetace opět zvyšuje (Heilmannet al., 1995), jak je očekáváno v závislosti na přístupu slunečního záření (Townsend, 2003). Je pravděpodobné,že prodloužení doby obmýtí sníží pokrytí vegetačním krytem (Gustafsson, 1987). Stoll& Dohrenbusch (2008) uvádí, že přízemní vegetace v plantáži je více u ploch, které byly původněvyužívány jako louky, oproti orné půdě, kde je vegetace méně.Jedním ze základních faktorů zásadně ovlivňujících rostlinné společenstvo je příprava plantáže předvýsadbou a po výsadbě, kdy je podmínkou úspěšného pěstování potlačení rostlinného krytu a tímvýrazné snížení druhové bohatosti a rozmanitosti (Haeussler et al., 2002; Newmaster et al., 2007).Pokud dojde k opětovnému rozšíření rostlinného krytu, a to zejména vytrvalých druhů, v nebližšíchměsících po výsadbě a nebude-li potlačován, dojde k uhynutí energetické sadby a k výrazným ztrátámna výnosu (Kohout et al., 2010). Od druhého roku po výsadbě však není nutno rostlinný krytpotlačovat, neboť stromy ve většině případů už byliny převýší.Jak uvádí Kohout et al. 2010, využití klonů topolů a vrb k energetickým účelům je vzhledem k velkéškále využívaných klonů možné jak na podmáčených lokalitách, tak i na sušších lokalitách trpícíchpřísuškem. Některé klony je možné s úspěchem vysadit i na výsypkách, a to zejména klony vrbS-206, S-218, S-383, S-417 (kříženci vrby jívy). Autoři doporučují do suchých lokalit i některé klonytopolů, nejvhodnější jsou P-410, P-412, dá se použít i P-466. Kazda (2000) uvádí, že vzhledem kespecifickým půdním, vláhovým a mikroklimatickým podmínkám na rekultivovaných výsypkách sedá očekávat, že se častěji budou vyskytovat možnosti zhoršení zdravotního stavu dřevin, což byloprokázáno pozorováním odumírání topolů v nejstarších výsadbách. Příčinou byly pravděpodobněfyziologické procesy, a to především nedostatek podzemní vody v oblasti kořenového systému, alesamozřejmě také přirozené stárnutí porostu. U slabších jedinců bylo pozorováno i napadení dřevokaznýmihoubami.Nejběžnějším druhem pěstování energetických vrb a topolů je v Evropě tzv. SRC (short rotationcoppice), v překladu velmi krátké obmýtí, které se provádí pravidelně po 3–6 letech po dobu životnostiplantáže (Kohout et al., 2010). Ve srovnání s běžně používanými zemědělskými postupy SRCplantáže vyžadují méně pesticidů (Ledin, 1998; Perttu, 1998). Nejvíce je druhové složení ovlivněnopoužitím herbicidů při první fázi růstu, což může způsobit dlouhodobé změny v místní druhovérozmanitosti (Gustafsson, 1987). Aplikace herbicidů v dospělých porostech není u většiny případůnutná (Larsson et al., 2007). V případě opětovného obsazení plantáže vegetačním krytem rozhodujerozmanitost okolní krajiny, tedy čím rozmanitější je okolní krajina, tím více druhů může kolonizovatplantáže a zvyšovat tak biologickou rozmanitost (Weih, 2008).Je prokázáno, že na plantážích využívaných jako SRC byla vyšší druhová bohatost než na orné půděa vyšší nebo podobná druhová bohatost v porovnání s trvalými travními porosty (TTP) (Fry & Slater,2009; Heilmann et al, 1995). Při srovnání plantáží mladých energetických topolů se vzrostlýmismíšenými listnatými lesy byla druhová bohatost v topolových plantážích podobná nebo nižší (Weihet al., 2003). V souladu s tímto zjištěním Schmidt & Gerold (2008) uvedli, že SRC plantáže jsoupodstatně blíže přírodnímu ekosystému, než konvenční zemědělské ekosystémy. Sage & Robertson(1994) a Christian et al. (1994; 1997) považují za pozitivní vliv pěstování energetických dřevin v zemědělskékrajině vznik okrajových ekosystémů (ekotonů), kde je druhová bohatost výrazně vyšší.Smyslem našeho výzkumu bylo porovnat druhovou rozmanitost a skladbu bylinného patra v porostechtopolů a v okolní ploše. Studovali jsme vliv stáří a zápoje porostů topolů a rostlinné skladbyokolního prostředí na biodiverzitu bylin v topolových plantážích.46

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Modelové plochy a metodikaFytocenologické snímkování bylin se provádělo v roce 2009 na čtyřech plantážích topolů v jižníchČechách: Čakov I a Čakov II, Lhenice, Chlumská hora a na jedné plantáži v západních Čechách: Mochtín.Na těchto lokalitách je vysázena směs klonů topolu J-104(Max 5) (Populus nigra L. × Populusmaximowiczii Henry ´Maxfünf´) a J-105(Max 4) (Populus nigra L. × Populus maximowiczii Henry´Maxvier´). Předvýsadbová příprava u plantáží Čakov I, Čakov II a Chlumská hora nebyla chemická,ale jen mechanická, vzhledem k původnímu využití plochy (viz tabulku 1). Na ploše Mochtín, jejímžpůvodním využitím byla polointenzivní louka, byla provedena podzimní mělká orba a jarní úpravaaktivním kultivátorem. Jen u plantáže Lhenice byl využit herbicidní přípravek Roundup. Po výsadběbylo u některých plantáží provedeno mechanické odstranění nežádoucí vegetace sečením a v případěnutnosti i ručním protrháním nebo sešlapáním.Charakteristiky porostů zobrazuje tabulka 1.Tabulka 1 Charakteristika studovaných ploch s rychle rostoucími dřevinami v jižních a západníchČecháchNázev plochyRokvýsadbyČakov I 2002GPS lokalizace(střed plochy)48°59´5.636´Ń14°18´11.468´ÉPůvodníoznačeníplochyVýškatopolův mØPokryvnosttopolůØpole 3,2 90%Charakteristika okolníkrajinypole, pastvina,extenzivní loukaČakov II 200548°59´3.121´Ń14°18´7.813´Épole * 5,24 60%pole, pastvina,extenzivní loukaLhenice 199948°59´41.554´Ń14°9´45.337´Éextenzivnílouka* 15 95%extenzivní louka, potočníniva, potokChlumská hora 2003Mochtín 200948°48´7.963´Ń14°30´19.061´É49°21´46.204´Ń13°20´47.213´Épole 1,36 40% smíšený les, pole, silnicepolointenzivnílouka1,01 10%*zjištěno nepřímým měřením nebo odhademsilnice, polointenzivnílouka, potokUprostřed každé plantáže byl veden podélný transekt, který zahrnoval 5 fytocenologických snímkůo velikosti 1x1 m (velikost snímků byla stanovena pomocí minimiareálu). Vzdálenost fytocenologickýchsnímků od sebe závisela na délce plantáže tak, aby se první a poslední snímek nacházely 1–2m od okraje plantáže. Další transekt byl veden mimo plantáž ve vzdálenosti 5 m od plantáže. Počet,velikost a vzdálenost fytocenologických snímků byly stejné jako uvnitř plantáže. Pokryvnost jednotlivýchbylinných druhů byla odhadována v červnu pomocí 7členné Braun-Blanquetovy stupnice.Pro každý fytocenologický snímek byla vypočítána druhová rozmanitost pomocí Shannon-Wienerovaindexu (pokryvnost jednotlivých bylinných druhů byla předtím přepočítána na procenta) a bylurčen počet druhů.Vzorec pro výpočet Shannon-Wienerova indexu zní:h´= −s∑( p iln p i)kde p ije procentní podíl jedinců každého druhu v celkovém množství jedinců.i=147

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2VýsledkyGraf 1. Hodnoty druhové rozmanitosti vypočtené pomocí Shannon-Wienerova indexu a počtydruhů bylin na transektech v plantážích a na ploše vedle plantáží rychle rostoucích topolůDruhová rozmanitost bylinného patra (vypočtená pomocí Shannon-Wienerova indexu) a počet druhůna transektech v plantáži Čakov I (0,14; 1,4) a Čakov II (0,52; 4,2) byly nižší než na transektu mimoplantáž (1,06; 6,8). V plantáži Čakov I byla nižší biodiverzita a méně bylinných druhů než v mladšíplantáži Čakov II.Na transektu v plantáži Lhenice byla nižší druhová rozmanitost bylin i méně druhů (0,07; 2,4) než natransektu mimo plantáž (0,8; 4,4).Na transektu v plantáži Chlumská hora byly druhová rozmanitost i počet druhů (1,43; 11) o něcovyšší než na transektu mimo plantáž (1,37; 10,4).Na transektu v plantáži Mochtín byly druhová rozmanitost i počet druhů (1,03; 5,2) nepatrně nižšínež v transektu mimo plantáž (1,17; 5,8).Celkově vyšly druhová rozmanitost a počet bylinných druhů vyšší mimo plantáže než uvnitř plantážía v mladších porostech vyšší než ve starších (viz graf 1). Z toho vyplývá, že plantáže vyššího věkupotlačují konkurencí včetně zastínění růst bylin. Výjimkou je Chlumská hora, která už byla těžena akde byly biodiverzita a počet druhů naopak nejvyšší. Navíc se tam nacházely, převážně s pokryvnostíkolem 1 %, běžné druhy (např. Anthriscus sylvestris, Juncus bufonius, Myosotis arvensis, Veronicachamaedrys, Vicia cracca, Viola arvensis).Ve starších porostech se většinou udrží jen několik málo převážně vytrvalých druhů, odolných vůčikonkurenci stromů. V Čakově I byly zaznamenány pouze pýr plazivý (Elytrigia repens, pokryvnostkolem 3 %) a smetanka lékařská (Taraxacum officinale, pokryvnost kolem 3 %), které výrazně dominovalyi v mladší plantáži Čakov II (pýr s pokryvností kolem 15 % a smetanka 3 až 15 %). VeLhenicích byly zaznamenány jen 4 druhy, z nichž dominovaly lipnice luční (Poa pratensis) a kopřivadvoudomá (Urtica dioica) (pokryvnost kolem 1 %).48

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2DiskuseZjistili jsme, že se vzrůstajícím věkem a tím zástinem plantáží energetických dřevin klesá biodiverzitaa počet druhů vyšších rostlin bylinného podrostu v plantáži a postupně dominuje jen několik málodruhů. V plantáži Mochtín se biodiverzita a počet druhů bylinného podrostu příliš nelišily od okolníplochy, protože plantáž je ještě velmi mladá a tudíž plně nezapojená. Nejmarkantnější rozdíl je vidětu plantáže Čakov I, v níž byly biodiverzita i počet druhů o mnoho menší než v okolní ploše a menšínež u mladší plantáže Čakov II. U plantáže Lhenice má, kromě stáří stromů a tím vysokého zápoje,zřejmě velký vliv na potlačování bylinného podrostu i častá záplava vodou a pískem ze sousedícíhopotoka. Vyšší počet druhů u plantáže Lhenice oproti plantáži Čakov I, která je mladší než Lhenice,zřejmě souvisí s charakteristikou okolních ploch. Potoční niva je druhově bohatší než pole nebo pastvina.Pokles biodiverzity a/nebo počtu druhů bylinného podrostu v závislosti na zvyšování zápojedřevin a snižování množství světla potvrzují i jiné studie prováděné na topolech a vrbách (Delarze& Ciardo, 2002; DTI, 2004; Gustafsson, 1987; Wolf & Böhnisch, 2004; Archaux et al., 2010; Fry &Slater, 2008).Shledali jsme, že je-li však plantáž vytěžena, biodiverzita i počet bylinných druhů prudce vzrostou,protože se sníží zápoj dřevin, jejich zástin a odkryje se tím plocha pro expanzi bylin. To je zřejméu plantáže Chlumská hora. Druhová rozmanitost a počet druhů bylin byly vyšší než v ostatních plantážícha dokonce i mírně vyšší než v transektu mimo plantáž. To koriguje i s některými studiemi(Weih et al., 2003; Fry & Slater, 2008; Gusstafson, 1987), podle nichž mají plantáže rychle rostoucíchdřevin pozitivní vliv na biodiverzitu v zemědělské krajině, nebo kde dominují jehličnaté lesy.Se zvyšujícím se stářím porostu a se zvyšujícím se zápojem dřevin ubývá světlomilných a jednoletýchdruhů bylin, které jsou nahrazeny stínomilnými druhy a trvalkami (Fry & Slater, 2008; Baum etal., 2009). V našem případě se v mladších plantážích (Čakov II a Mochtín) také nacházely jednoletédruhy (Stellaria media, Thlaspi arvense, Sonchus oleraceus), zatímco ve starších netěžených plantážích(Čakov I, Lhenice) se udržely převážně jen vytrvalé byliny jako pýr plazivý (Elytrigia repens),smetanka lékařská (Taraxacum officinale), lipnice luční (Poa pratensis). S vyšším zástinem stromůsouvisí i vyšší výskyt lesních bylin (Archaux et al., 2010; Britt et al., 2007; Delarze & Ciardo, 2002;Kroiher et al., 2008). U námi zkoumaných plantáží nebyly nalezeny lesní druhy (např. Anthriscussylvestris), protože v bezprostřední blízkosti plantáže se nachází pouze kulturní les. V okolí ostatníchplantáží souvislý lesní porost není, proto se tam ani lesní druhy nebo druhy okrajů lesů nemohlyrozšířit. Druhy se totiž do plantáží šíří převážně z okolní krajiny. Čím je okolní krajina rozmanitější,tím více druhů kolonizuje plantáže a tím je vyšší biodiverzita (Weih, 2008).Některé druhy bylin jsou cenné pro bezobratlé a potenciálně důležité zdroje potravy pro zrnožravéptactvo (Wilson, 2005; Marshall et al., 2003). Z nich se v našich plantážích vyskytovaly Cirsiumarvense, Polygonum aviculare, Stellaria media, Viola arvensis, Tripleurospermum inodorum, Rumexobtusifolius.ZávěrRychle rostoucí dřeviny mají nesporný vliv na výskyt a druhovou rozmanitost bylinného patra v podrostu.Topoly postupně svým zápojem a zástinem rostliny potlačí. Udrží se jen několik málo odolnýchdruhů, většinou víceletých, které nahradí rychle rostoucí ruderální letničky vyskytující se v mladýchplantážích. Po těžbě dřevin však naopak biodiverzita zase vzroste, protože se bylinám uvolní prostor.Takové plantáže mohou významně přispívat ke zvýšení biodiverzity v intenzivně obhospodařovanékrajině, pokud se však bylinné druhy mají odkud do plantáže rozšířit. Na některé druhy bylin, kterése mohou v plantážích energetických dřevin objevit, jsou navíc vázáni někteří živočichové, např.bezobratlí nebo zrnožraví ptáci.PoděkováníTento článek vznikl za podpory grantového projektu MŠMT ČR 2B06131 „Nepotravinářské využitíbiomasy v energetice“.49

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Seznam literaturyARCHAUX F., MARTIN H. (2009) Hybrid poplar plantations in a floodplain have balancedimpacts on farmland and woodland birds. Forest Ecology and Management Vol. 257, pp. 1474–1479.ARCHAUX F., CHEVALIER R., BERTHELOT A. (2010) Towards practices favourable to plantdiversity in hybrid poplar plantations. Forest Ecology and Management Vol. 259, pp. 2410–2417.BAUM S., WEIH M., BUSCH G., KROIHER F., BOLTE A. (2009) The impact of short rotationcoppice plantations on phytodiversity. Landbauforschung Vol. 59, 3, pp. 163–170.BRITT C. P., FOWBERT J., MCMILLAN S. D. (2007) The ground flora and invertebrate faunaof hybrid poplar plantations: results of ecological monitoring in the PAMUCEAF project. AspectsApplied Bioogy Vol. 82, pp. 83–90.BROCKERHOFF E. G., ECROYD C. E., LECKIE A. C., KIMBERLEY M. O. (2003) Diversityand succession of adventive and indigenous vascular understorey plants in Pinus radiata plantationforests in New Zealand. Forest Ecology and Management Vol. 185, pp. 307–326.COATES A., SAY A. (1999) Ecological assessment of short rotation coppice. Report ETSU B/W5/00216/00/REPORT/1-3. A report for the Department of Trade and Industry.CUNNINGHAM M. D., BISHOP J. D., MCKAY H. V., SAGE R. B. (2004) Vegetation within SRCand arable plots. s. 45–84 In: ARBRE monitoring - ecology of short rotation coppice. Report B/U1/00627/REP. URN 04/961. A report for the Department 106 of Trade and Industry by The GameConservancy Trust and The Central Science Laboratory.CUNNINGHAM M. D., BISHOP J. D., WATOLA G., MCKAY H. V., SAGE R. B. (2006)The effects on flora and fauna of converting grassland to short rotation coppice. Report B/W2/00738/00/00. URN: 06/1094. A report for the Department of Trade and Industry by The GameConservancy Trust and The Central Science Laboratory.DELARAZE R., CIARDO F. (2002) Red list species in poplar plantations. InformationsblattForschungsbereich Wald 9, pp. 3–4.DOHRENBUSCH A. (2008) Der Einfluss der Flächenvornutzung (Acker/ Grünland) auf denAnwuchserfolg von Energieholzplantagen – waldbauliche Ergebnisse aus dem Projekt NOVALIS.Cottbuser Schr Ökosystemgenese Landschaftsentwickl 6, pp. 163–166.DTI (2004) Arbre monitoring: ecology of short rotation coppice ; four year study involving wildlifemonitoring of commercial SRC plantations planted on arable land and arable control plots [online].In http://www. berr.gov.uk/files/file14870.pdfDZWONKO Z. (2001) Effect of proximity to ancient deciduous woodland on restoration of thefield layer vegetation in a pine plantation. Ecography Vol. 24, pp. 198–204.FRY D., SLAITER F. (2009) The biodiversity of short rotation willow coppice in the Welshlandscape [online]. http://www.willow4wales.co.uk/GODREAU V., BORNETTE G., FROCHOT B., AMOROS C., CASTELLA E., OERTLI B.,CHAMBAUD F., OBERTI D., CRANEY E. (1999) Biodiversity in the floodplain of Saône a globalapproach. Biodiversity Conservation Vol. 8, pp. 839–864.GOSSE G., MAUGUIN P. (1997) Perspective of biomass for energy in EU - Land availability, landuse and agricultural development. In: Van der Bijl G, Biewinga EE (eds) Environmental impact ofbiomass for energy. Conference Proceedings Centre for Agriculture and Environment, Utrecht, pp.139–148.GUSTAFSSON L. (1986) Vegetation and flora of short-rotation willow stands from a conservationviewpoint. Report 23, Swedish University of Agricultural Sciences. Stoll B,50

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2GUSTAFSSON L. (1987) Plant conservation aspects of energy forestry – a new type of land use inSweden. Forest Ecology and Management Vol. 21, pp. 141–161.HAEUSSLER S., BEDFORD L., LEDUC A., BERGERON Y., KRANABETTER J. M. (2002)Silvicultural disturbance severity and plant communities of the southern Canadian boreal forest.Silva Fennica Vol. 36, 1, pp. 307–327.HANOWSKI J. M., NIEMI G. J., CHRISTIAN D. C. (1997) Influence of within-plantationheterogeneity and surrounding landscape composition on avian communities in hybrid poplarplantations. Conservation Biology Vol. 11, pp. 936–944.HEILMANN B., MAKESCHIN F., REHFUESS K. E. (1995) VegetationskundlicheUntersuchungen auf einer Schnellwuchsplantage mit Pappeln und Weiden nach Ackernutzung.Forstwissenschaftliches Centralblatt 114, pp. 16–29.CHRISTIAN D. P., NIEMI G. J., HANOWSKY J. M., COLLINS P. (1994) Perspectives onbiomass energy tree plantations and changes in habitat for biological organisms. Biomass andBioenergy Vol. 6, pp. 31–39.CHRISTIAN D. P., COLLINS P., HANOWSKI J. M., NIEMI G. J. (1997) Bird and small mammaluse of short-rotation hybrid poplar plantations. International Wildlife Management Vol. 61, pp.171–182.KARACIC A., VERWIJST T., WEIH M. (2003) Above-ground woody biomass production ofshort-rotation Populus plantations on agricultural land in Sweden. Scandinavian Journal of ForestResearch Vol. 18, pp. 427–437.KAZDA J., PROKINOVÁ E., 2000 Výskyt chorob a škůdců na rekultivačních plochách uhelnýchdolů v severočeském kraji. IUAPPA Praha, s. 15–18.KOHOUT P., CELJAK I., BOHÁČ J., PAVELCOVÁ L. (2010) Rychle rostoucí dřevinyv energetice (topoly a vrby). Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta,101 s.KROIHER F., BIELEFELD J., BOLTE A., SCHULTER M. (2008) Die Phytodiversität inEnergieholzbeständen : erste Ergebnisse im Rahmen des Projektes NOVALIS. Arch ForstwesenLandschaftsökol 42, s. 158–165.LARSSON S., NORDH N. E., FARREL J., TWEDDLE P. (2007) Manual for SRC willow growers[online]. In: http://www.agroenergi.se /sv/Salix/Odla-Salix/LEDIN S. (1998): Environmental consequences when growing short rotation forests in Sweden.Biomass Bioenergy 15, s. 49–55.LIESEBACH M., VON WUEHLISCH G., MUHS H. J. (1999) Aspen for short-rotation coppiceplantations on agricultural sites in Germany: effects of spacing and rotation time on growth andbiomass production of aspen progenies. Forest Ecology and Management 121, s. 25–39.MARSHAL E. J. P., BROWN V. K., BOATMAN N. D., LUTMAN P. J. W., SQUIERE G. R.,WARD L. K. (2003) The role of weeds in supporting biological diversity within crop fields. WeedResearch, 43, s. 77–89.MILWRIGHT R. D. P., (1998) Breeding biology of the Golden Oriole Oriolus oriolus in thefenland basin of eastern Britain. Bird Study 45, s. 320–330.NAGIAKE T., HAYASHI A., ABE M., ARAI N. (2003) Differences in plant species diversity inLarix kaempferi plantations of different ages in central Japan. Forest Ecology and Management183, s. 177–193.NEWMASTER S. G., PARKER W. C., BELL F. W., PATERSON J. M. (2007) Effects of forestfloor disturbances by mechanical site preparation on floristic diversity in a central Ontario clearcut.Forest Ecology and Management 246, s. 196–207.51

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2PERTTU K. L. (1998) Environmental justification for short-rotation forestry in Sweden. Biomassand Bioenergy 15, s. 1–6.SAGE R. B., ROBERTSON P. A. (1994) Wildlife and game potential of short rotation coppice inthe U.K. Biomass and Bioenergy 6, s. 41–48.SCHARDT M., BURGER F., BLICK T. (2008) Ecological comparison of spiders (Arachnids:Araneae) from short rotation coppice plots and from arable fields. Mitt. dt. Ges. allg. ang. Entomol.16, s. 131–135.SCHIMIDT A., GEROLD D. (2008) Kurzumtriebsplantagen: Ergänzung oder Widerspruch zurnachhaltigen Waldwirtschaft? Schweiz Z Forstwes 159, s. 152–157.TOWNSEND C. R., HARPER J. L., BEGON M. E. (2003) Ökologie. Berlin, Springer, 647 s.VERHEYEN K., GUNTENSPERGEN G. R., BIESBROUCK B., HERMY M. (2003) Anintegrated analysis of the effects of past land use on forest herb colonization at the landscape scale.Journal of Ecology 91, s. 731–742.WEIH M. (2008) Perennial energy crops : growth and management [online]. In http://www.eolss.netWEIH M., KARACIC A., MUNKERT H., VERWIJST T., DIEKMANN M. (2003) Influence ofyoung poplar stands on floristic diversity in agricultural landscapes (Sweden). Basic Appl. Ecol. 4,s. 149–156.WILSON J. D., WHITTINGHAM M. J., BRADBURY R. B. (2005) The management of cropstructure: a general approach to reversing the impacts of agricultural intensification on birds? Ibis,147, s. 453–463.WOLF H., BÖHNISCH B. (2004) Modellvorhaben StoraEnso-Verbundvorhaben – Pappelanbau fürdie Papierherstellung. Pirna-Graupa : Landesforstpräsidium, 73 s.52

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Pavouci antropogenně indukované suti bývaléholomu na vrchu Třtín u Děkovky (České středohoří)Spiders of antropogenny-induced stonnyaccumulation in former quarry ON THE TŘTÍN HILLnear Děkovka (České středohoří mts.)Michal HOLEC, Jana TOMANCOVÁ, Lucie KONRÁTOVÁUniversita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí, Ústí nad Labem, Česká republika,Michal.Holec@ujep.czAbstraktČeské středohoří je vulkanické pohoří na severu České republiky s mnoha opuštěnými kamenolomy.Na většině lokalit s ukončenou těžbou došlo vlivem přirozené sukcese dřevin i k zániku otevřenýchkamenitých stanovišť a jejich proměně v plochy pokryté náletovými dřevinami. Ačkoli neexistujítéměř žádné publikované údaje o fauně pavouků těchto lomů, můžeme předpokládat, že složení společenstevpavouků bude do značné míry blízké běžným lesním společenstvím, a výzkum takovýchlokalit bude proto méně faunisticky atraktivní. Na některých lokalitách se starými lomy však stáleexistují otevřená kamenitá stanoviště, která jsou habituálně blízká přirozeným otevřeným stanovištímjako jsou skalní stepi a lesostepi, kamenité akumulace na svazích kopců apod. Lokality s tímtocharakterem jsou tradičně považovány za důležité pro zachování biologické rozmanitosti. Údajeo pavoucích starých malých lomů z Českého středohoří však téměř schází. V roce 2011 a 2012 protoproběhl sběr pavouků na kamenité akumulaci jednoho z opuštěných lomů na vrchu Třtín, kde bylatěžba ukončena před přibližně padesáti lety. Hlavní metodu sběru představovaly zemní pasti, plněnéroztokem formaldehydu. Celkem bylo zjištěno 57 druhů pavouků. Z toho 5 druhů mělo silnou vazbuna přirozené lokality s minimálním antropogenním narušením. Drassyllus villicus Thorell, 1875 bylpodle kategorizace hojnosti jediným vzácným druhem. Osm druhů patřilo mezi druhy v ČR středněhojné. Výsledky dokládají kladný význam opuštěného lomu pro ochranu druhové rozmanitosti pavouků.AbstractThe České středohoří mts. is a volcanic hilly area in the northern part of the Czech Republic witha lot of abandoned quarries. Most of the post mining localities spontaneously colonized by shrub andtree vegetation are habitually close to the surrounding forest landscape. Although hardly any datahas been published on the fauna of spiders from these quarries we can postulate that the compositionof the spider population will be dominated especially by species common for forests, and aretherefore less attractive for faunistic investigations. Some old quarries are still of an open nature andtheir habitats are very similar to those in open or semi open natural localities especially forest or rocksteppe. Such localities are traditionally considered important for biodiversity conservation, neverthelessthe data on spiders of old small quarries from České středohoří mts. are practically absent. Thatis why the terrain investigation on spiders was conducted in one of the abandoned quarries duringthe 2011 and 2012 on Třtín hill, where quarrying was finished about 50 years ago. Investigation wasaimed on slopes covered with stony accumulation induced by quarrying. Pitfall traps were used asthe main collection method for investigation of spiders. In total there were recorded 57 species. Fivespecies are species associated with natural – climax habitat. Only one recorded species Drassyllusvillicus Thorell, 1875 is classified as rare and eight species are classified as scarce within the CzechRepublic. Our investigation confirmed the positive importance of abandoned quarry for biodiversityconservation.Klíčová slova: kamenitá akumulace, kamenitá suť, lomy, sukcese, pavouci, biodiverzitaKey words: stony accumulation, scree, quarries, succession, spiders, biodiversity53

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ÚvodČeské středohoří je budováno terciérními produkty vulkanismu (CAJZ, 1996). Faunisticky je oblastmimo jiné významná výskytem řady teplomilných prvků, které jsou vázány jednak na stanovištěa lokality člověkem jen málo ovlivněné a jednak na území člověkem ovlivněná (MACKOVČINa SEDLÁČEK, 1999). Mezi významné antropogenní prvky/transformace/ovlivnění přírody v Českémstředohoří patří např. kamenolomy, jejichž vznik byl podmíněn právě přítomností vulkanickýchhornin, které jsou vhodné jako stavební suroviny. Publikovaných dat o fauně pavouků je všakz kamenolomů této oblasti málo (např. HOLEC, 2011). Ve vztahu ke kamenolomům a kamenitýmakumulacím antropogenního původu však mohou být významné ty práce z Českého středohoří, kdese autoři zabývají araneofaunou přirozených kamenitých akumulací (např. HAJER a kol. 1997, RŮ-ŽIČKA a kol. 1989, RŮŽIČKA a kol. 1995), a to i přes skutečnost, že geneticky se oba zmíněné typysvahových akumulací liší (podrobněji viz např. RAŠKA 2011).Výzkum menších a dnes již zalesněných lomů je z faunistického hlediska méně atraktivní, neboť zdelze očekávat především druhy charakteristické pro lesní prostředí - tzn. druhy v rámci ČR relativněširoce rozšířené. V lomech, zejména pak v těch jejich částech, kde dosud nedošlo k vytvoření porostůzapojených náletových dřevin, však můžeme očekávat i druhy v rámci ČR řídce rozšířené ažvzácné. Přítomnost těžbou narušených a nerekultivovaných území tak může být v krajině chápánai pozitivně (souhrnně k problematice rekultivací cestou přirozené sukcese viz např. ŘEHOUNEKa kol. 2010). Přínos jednotlivých lokalit v ochraně vzácných nebo dokonce ohrožených druhů všakmůže být na různých lokalitách nebo z hlediska různých taxonomických skupin organismů odlišný(viz např. TROPEK a kol. 2008). Cílem této práce je představit výsledky průzkumu pavoukůkamenité akumulace, jejíž původ je spojený s těžbou kamene v lomové stěně bazaltické horniny.Terminologie používaná pro tyto akumulace je poněkud komplikovaná a především nejednotná, protose v tomto textu budeme držet obecnějšího pojmu „kamenitá akumulace“ nebo „suť“. Pro účelytéto práce máme přitom na mysli antropogenně indukovanou kamenitou akumulaci (suť), vzniklouskalním řícením z lomové stěny a gravitačním tříděním. Data použitá v této práci byla částečně jižpoužita v nepublikované diplomové práci TOMANCOVÉ (2012), kde lze najít i další podrobnostio charakteru lokality.Lokalita a metodikaZájmovým místem průzkumu byly ve svahu uložené kamenité akumulace na bázi jižně orientovanélomové stěny vrchu Třtín (Obr. 1 a 2A nebo též souřadnice GPS: 50°29‘35.475“N, 13°54‘57.961“E).Vrch Třtín (vrchol 601 m n. m) leží mezi vesnicemi Skalice (obec Třebívlice) a Děkovka (obecPodsedice) (okres Litoměřice) v jižní části Českého středohoří. Na lokalitě probíhala těžba čedičepřibližně v letech 1954 až 1960 (ústní sdělení P. Henycha, bývalého pracovníka zájmového lomu).Existenci lomu již v padesátých letech potvrzuje i interní, blíže nespecifikovaný nepublikovaný materiál,deponovaný v archivech České geologické služby – Geofondu. Rovněž fotografie z prvníhoceloplošného leteckého snímkování z padesátých let 20. století zveřejněné na internetových stránkáchCENIA potvrzují přítomnost lomu v padesátých letech (zde konkrétně snímek z roku 1953).Sběr pavouků byl prováděn především pomocí zemních pastí, plněných 4% formaldehydem.V roce 2011 v období od dubna do října bylo na lokalitě rozmístěno celkem 15 zemních pastí. Pastibyly rozmístěny tak, že byl podchycen gradient prostředí od náletem pokryté báze suti až po jejívrcholové partie. Pět pastí bylo umístěno na dřevinami porostlé a tudíž zastíněné bázi kamenité akumulace(Obr. 3). Z toho dvě pasti zde byly umístěny cca 50 cm pod povrchem mezi kameny. Zbytekbyl rozmístěn na holém kamenitém povrchu (Obr. 2B). Na lokalitě proběhla v den instalace pastía teploměrů prohlídka charakteru lokality s cílem zjištění nebo vyloučení výskytu tzv. ledových jam,které odsud nejsou uváděny (viz např. KUBÁT, 1971) a které by indikovaly i možný výskyt vzácnýchchladnomilných druhů fauny, včetně pavouků. Různé definice tzv. ledových jam jsou poměrněvágní, avšak v podstatě předpokládají setrvání ledu do období, kdy se led již v okolí těchto „jam“ jižběžně nevyskytuje, tzn. většinou do období pozdně jarních dnů. V době naší první návštěvy v druhépolovině dubna se zde již led nevyskytoval, a to ani po vykopání cca 50 cm hluboké sondy. Aniteplotní měření s využitím extrémových teploměrů na bázi kamenité akumulace nepotvrdila teploty,54

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2které by indikovaly možnost setrvání ledu do pozdních jarních období. Po celou dobu měření bylo nabázi kamenité a dřevinami porostlé kamenité akumulace v hloubce cca 50 cm zaznamenávána teplota11–12 ºC. Povrch nezastíněné suti byl naopak charakteristický především vysokými teplotami,které dle měření extrémovým teploměrem dosáhly v roce 2011 hodnot až 36 ºC (měření teploměremumístěným na kamenech a zakrytém kůrou). Povrch kamenů však dosahoval v teplých letních dnechhodnot 44 ºC (měřeno na povrchu osluněných kamenů s pomocí teploměru firmy Greisinger GMH3330 s povrchovým snímačem pro pevné povrchy GOF 130).V roce 2012 v období od 25. 5. do 3. 7. bylo na rozhraní volné kamenité akumulace a spodní dřevinamizarostlé části (Obr. 3) rozmístěno 5 zemních pastí, rovněž plněných 4% formaldehydem.Současně byl v době instalace pastí a v době jejich odběru v roce 2012 proveden individuální sběr,prosev a sklep z vegetace.Skutečný počet funkčních pastí byl však nižší, neboť v době odběru v roce 2011 docházelo k opakovanýmposuvům suti a poškozování jedné pasti, která byla umístěna v horních partiích otevřenésuti. V červnu po deštích došlo k poškození i dalších tří pastí na otevřené suti. Obdobně v roce 2012zůstaly po založení pěti zemních pastí pouze dvě funkční. Z důvodu nestability svahu a získání jižrelativně reprezentativního materiálu pro získání charakteru lokality byl také další průzkum v červenci2012 ukončen.Determinaci veškerého materiálu pavouků provedl M. Holec a proběhla podle běžně používanýchurčovacích klíčů (především NENTWIG a kol. 2011, MILLER 1971). Nomenklatura byla převzatapodle PLATNICKA (2012).Výsledky inventarizačního průzkumu jsou podány formou seznamu druhů, kde u každého druhu jevyjádřena jeho vazba na stanoviště z hlediska jeho antropogenního ovlivnění a údaj o hojnosti druhuv ČR podle BUCHARA a RŮŽIČKY (2002) ve znění pozdější ŘEZÁČEM (2009) upravené verze.U každého druhu je zároveň uveden údaj o počtu zjištěných jedinců. Materiál byl rovněž hodnocenz hlediska zařazení druhů v Červeném seznamu pavouků ČR (RŮŽIČKA 2005).Kategorie přirozenosti stanovišť podle klasifikace Buchara a Růžičky (2002) ve znění Řezáče(2009):C (climax) – klimaxová stanoviště: stanoviště minimálně narušená činností člověka: původní horskástanoviště, původní a přirozené lesy, mokřady a rašeliniště, skalní stepi, lesostepi, váté písky,kamenité sutě, skály apod. Tato stanoviště osidlují převážně K-strategické druhy.SN (seminatural) – druhotná, polopřirozená stanoviště: kulturní lesy, křoviny, extenzivně využívanéa druhově bohaté louky a pastviny, staré lomy, staré výsypky, březové lesy zarůstající emisníholiny. Tato stanoviště osidlují druhy s širší ekologickou valencí.D (disturbed) – pravidelně silně narušovaná stanoviště: intenzivně obhospodařované loukya pole, haldy a výsypky po těžbě uhlí a rud v prvních stádiích sukcese. Tato stanoviště osidlují převážněr- strategické druhy.A (artificial) – umělá stanoviště: stálá prostředí lidských sídelKlasifikace hojnosti druhů v rámci České republiky podle BUCHARA a RŮŽIČKY (2002):velmi vzácný – druh vyskytující se na velmi malém počtu faunistických mapových polí. Výskyt jeobvykle vázán na jediné pohoří či na unikátní stanoviště. I počet získaných jedinců je většinou velmimalý.vzácný – druh vyskytující se na malém počtu mapových polí, většinou pouze v omezené oblasti.Vzácné jsou například druhy vyskytující se pouze v horských oblastech nebo druhy žijící pouzev nejteplejších oblastech České republiky.středně hojný – druh vyskytující se středně hojněhojný – rovnoměrně po České republice rozšířené druhy. Tyto druhy však scházejí v některých, napříkladhorských nebo nížinných oblastech.velmi hojný – druh hojný od nížin po horské oblasti55

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Výsledky a diskuse56Obr. 1 Lokalizace vrchu Třtín a zájmové lokality (černý bod)Zdroj mapy: www.mapy.cz (© Seznam.cz, a.s.; © Mapy.cz, s.r.o.)Celkově bylo zjištěno 57 druhů pavouků (Tab. 2). 16 druhů bylo zjištěných pouze v roce 2012.Relativně vysoký počet druhů zjištěných v roce 2012 s malým počtem pastí sice dokládá významdlouhodobějšího měření z hlediska celkového počtu druhů, avšak skutečný význam z hlediska určenícharakteru společenstva byl již nižší. Druhy cenné z hlediska ochrany přírody byly většinou zjištěnyjiž v prvním roce inventarizace druhů.Ze vzácnějších druhů bylo možné na jižně orientovaných kamenitých akumulacích Českého středohořípředpokládat především druhy s vazbou na výhřevná stanoviště s charakterem osluněnýchsutí, skalních stepí apod. Charakter druhového spektra, ve kterém se hojně vyskytovaly druhy těchtostanovišť odpovídal výše uvedeným předpokladům, i když počet tzv. teplomilných druhů ve smysluklasifikace BUCHARA a RŮŽIČKY (2002) byl poměrně malý. To je však dáno především charakteremuvedené klasifikace, kde druhy teplomilné jsou takové, jejichž těžiště leží v oblasti termofytika,nikoli obecně druhy s úzkou vazbou na xerotermní stanoviště. Počet druhů, které se v lomu, případněi na vlastních akumulacích mohou vyskytovat, může být i řádově vyšší, než jaký byl zjištěn. Zájmovéakumulace představují totiž relativně malé enklávy obklopené dalšími stanovišti. To nakonec dokládái jedenáct nově zjištěných druhů v roce 2012 oproti roku 2011.K významný druhům patřily především ty, které v rámci ČR obývají téměř výhradně klimaxová stanovištěa dále druhy, které jsou považovány za vzácné (ve smyslu práce Buchara a Růžičky,2002). Druhy červeného seznamu (RŮŽIČKA 2005) zjištěny nebyly.Mezi zjištěné druhy výše uvedených kategorií patřily Drassylus villicus (Thorell, 1875), Pardosasaltans Töpfer-Hofmann in T.-Hofmann, Cordes & von Helversen, 2000, Textrix denticulata (Olivier,1789), Zelotes erebeus (Thorell, 1871) a Gnaphosa bicolor (Hahn, 1833). Všechny tyto druhybyly v Českém středohoří již zjištěny na více lokalitách (BUCHAR a RŮŽIČKA, 2002).Z výše uvedených významných druhů je pouze výskyt D. villicus v rámci ČR vzácný ve smysluBUCHARA a RŮŽIČKY (2002). Výskyt ostatních výše jmenovaných čtyř druhů je v rámci ČR vesmyslu uvedené klasifikace středně hojný. D. villicus je uváděn v interní nepublikované elektronickédatabázi České arachnologické společnosti z Českého středohoří pouze z vrchů Oblík (Libčeves,č. o. Mnichov) (viz též KŮRKA a BUCHAR 2010) a Lovoš (Litoměřice) (lgt. J. Buchar a A. Kůrka)a z Brné n. L. (Ústí nad Labem) (lgt. J. Buchar).K druhům specifickým pro klimaxová stanoviště patřily všechny výše jmenované významné druhy.Ve všech případech jde o druhy více či méně vázané především na přirozená suchá a teplá stanovištěs otevřeným nebo podle druhu i více či méně částečným zastíněním - např. sutě, skály, lesostepi,doubravy apod.Většina druhů tak patřila do kategorie druhů, které se kromě klimaxových stanovišť běžně vyskytujíi v polopřirozených stanovištích. Malý podíl (3 druhy) patřil druhům, které osidlují i lidská

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2sídla a narušovaná stanoviště. I mezi těmito kategoriemi druhů se však nacházely druhy velmi charakteristicképro některá přirozená kamenitá stanoviště. K těmto druhům patřil Nesticus cellulanus(Clerck, 1757), obývající různá podzemní prostředí, včetně některých sklepů a Pholcus opilionoides(Schrank, 1781), druh častý v domácnostech, ale i v různých kamenitých biotopech, jako sutícha lomech apod. Na antropogenní lokality má částečně vazbu i druh Dysdera erythrina (Walckenaer,1802) - druh charakteristický především pro suťové lesy, skalní stepi a skalní lesostepi, ale zároveňpronikající i do umělých prostředí lidských sídel.Ve stručnosti tedy můžeme shrnout, že lom hostí některé z výše uvedených hledisek významné druhy,avšak vzhledem k tomu, že byl zjištěn pouze jeden v rámci ČR vzácný druh, význam lokality jemožné hodnotit především jako lokální. Rovněž výskyt dalších významných druhů lze předpokládatv Českém středohoří za mnohem hojnější, neboť průzkum většiny lokalit s bezlesím zde nebyl dosudproveden. Rovněž převaha druhů s vazbou na přirozená a na jen slabě antropogenně narušenáprostředí, dokládá poměrně pozitivní význam lomu pro ochranu biodiverzity v současné krajině.Výsledky jsou tak v souladu s převážně positivním vnímáním nerekultivovaných starých kamenolomův krajině z hlediska ochrany biodiverzity (např. TROPEK a ŘEHOUNEK 2011, TROPEK a kol.2010, ŘEHOUNEK a kol. 2010).PoděkováníZa laskavou pomoc v terénu bychom velmi rádi poděkovali především Bc. Jiřímu Brendlovi. Příspěvekvznikl za finanční pomoci interního grantu IGA UJEP „Význam lomů v ochraně biodiverzity“uděleného pro rok 2012.LiteraturaBUCHAR J., RŮŽIČKA V. (2002) Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha,351 str.CAJZ V. (ed.) (1996) České středohoří, geologická a přírodovědná mapa 1:100000. ČGÚ Praha,160 str.HAJER J., RŮŽIČKA V., BARTOŠ J. (1997) Pavouci suťového pole lokality Koštov (Českéstředohoří, severní Čechy). Sborník okresního muzea v Mostě, řada přírodovědná 19: 19–28.HOLEC M. (2011) Pavouci bývalého „opukového“ lomu u Hrádku (České středohoří). StudiaOecologica 5 (2), 50–55.KUBÁT K. (1971) Ledové jámy a exhalace v Českém středohoří II. Vlastivědný sborníkLitoměřicko, Okresní muzeum Litoměřice, 8: 67–89.KŮRKA A., BUCHAR J (2010) Pavouci (Araneae) vrchu Oblík v Českém středohoří(severozápadní Čechy). Sborník Severočeského Muzea, Přírodní vědy, Liberec, 28: 71–106.MACKOVČIN P., SEDLÁČEK, M. (1999) Ústecko. In: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK, M. (eds).Chráněná území ČR. AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha. 350 str.Nentwig W., Blick T., Gloor D., Hänggi A., Kropf C. (2011) Spiders of Europe.Databáze online. Dostupné na: http:// www.araneae.unibe.ch. [citováno dne 15. 10. 2011]Miller F. (1971) Řád Pavouci – Araneida. In Daniel, M., Černý, V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV.ČSAV, Praha, 1971, 51–306 str.Platnick N. I. (2012) The world spider catalog, version 13.0. American Museum of NaturalHistory, online at http://research.amnh.org/iz/spiders/catalog. DOI: 10.5531/db.iz.0001.RAŠKA P. (2011) Paleogeomorfologický význam a environmentální změna kamenitých akumulacív Českém středohoří. Dizertační práce. Masarykova Univ. Přírodov. fakulta.57

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2RŮŽIČKA V. (2005) Araneae (pavouci). Farkač, J., Král, D., Škorpík, M. (eds.): Červenýseznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the CzechRepublic. Invertebrates, AOPK ČR, Praha. 760 str.RŮŽIČKA V., BOHÁČ J., SYROVÁTKA O., KLIMEŠ L. (1989) Bezobratlí kamenitých sutív severních Čechách (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Invertebrates from rock debris innorth Bohemia (Araneae, Opiliones, Coleoptera, Diptera). Sborn. Severočes. Muz., Přírodní vědy,Liberec, 1989., 17: s. 25–36.RŮŽIČKA V., HAJER J., ZACHARDA M. (1995) Arachnid population patterns in undegroundcavities of a stony debris field (Araneae, Opiliones, Pseudoscorpionidea, Acari: Prostigmata,Rhagidiidae). Pedobiologia 39: 42–51.ŘEHOUNEK J., ŘEHOUNKOVÁ K., PRACH K. (2010) Ekologická obnova území narušenýchtěžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi. Calla, České Budějovice, 2010.ŘEZÁČ M. (2009) Metodika inventarizace druhů pavouků (rozšíření monitoringu společenstevpavouků pomocí zemních pastí. Manuskript – Metodika inventarizačních průzkumů maloplošnýchzvláště chráněných území. AOPK ČR.TOMANCOVÁ J. (2012) Biologické zhodnocení sekundárních kamenitých akumulací v bývalémlomu na vrchu Třtín (České středohoří). Diplomová práce, deponováno na FŽP UJEP v Ústí nadLabem. 95 str.TROPEK R., SPITZER L., KONVIČKA M. (2008) Two groups of epigeic arthropods differ incolonising of piedmont quarries: the necessity of multi-taxa and life-history traits approaches in themonitoring studies. Community Ecology 9: 177–184.TROPEK R., ŘEHOUNEK J. (2011) Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochranaa management. Entomologický ústav AV ČR, v. v. i. & Calla. České Budějovice, 2012.TROPEK R., SPITZER L., KONVIČKA M. (2008) Two groups of epigeic arthropods differ incolonising of piedmont quarries: the necessity of multi-taxa and life-history traits approachesin the monitoring studies. International Conference on Monitoring the Effectiveness of NatureConservation, SEP 03-06, 2007 Birmensdorf, SWITZERLAND. Community Ecology 9 (2): 177–184.TROPEK R., KADLEC T., KAREŠOVÁ P., SPITZER L., KOČÁREK P., MALENOVSKÝ I.,BANAR P., TUF I.H., HEJDA M., KONVIČKA M. (2010) Spontaneous succession in limestonequarries as an effective restoration tool for endangered arthropods and plants. Journal of AppliedEcology 47 (1): 139–147.58

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Tab. 1 Počty druhů ve vazbě na klasifikaci stanovišť a klasifikaci hojnosti (BUCHAR a RŮŽIČKA2002; ŘEZÁČ 2009).Kategorie stanovišť Počet druhů Hojnost Počet druhůC 5 velmi hojný 32C, (A) 1 hojný 13C, SN 39 hojný? 1C, SN, A 3 středně hojný 8C, SN, D 9 středně hojný? 2vzácný 1celkem 57 57Tab. 2 Přehled zjištěných druhů pavouků a jejich kategorizace dle vztahu k antropogennímu ovlivněnílokality dle BUCHARA a RŮŽIČKY (2002) a ŘEZÁČE (2009) a dle jejich hojnosti v ČR(zkratky kategorií – viz metodika). Počet jedinců (ex) je uveden jako počet jedinců v zemních pastechv roce 2011, 2012 a nebo jako počet ex získaných jinou – ostatní metodou sběru (OS) – v doběprůzkumu pouze v roce 2012.Druh Popis ČeleďŘEZÁČ(2009)vzácnostroknálezupočetexApostenus fuscus Westring, 1851 Liocranidae C, SN h 2011 1Callobius claustrarius (Hahn, 1833) Amaurobiidae C, SN h 2011 8Ceratinella brevis (Wider, 1834) Linyphiidae C, SN vh 2011 3Cicurina cicur (Fabricius, 1793) Dictynidae C, SN, D vh 2011 2Clubiona caerulescens L. Koch, 1867 Clubionidae C, SN h 2011 1Clubiona terrestris Westring, 1851 Clubionidae C, SN vh 2011 1Coelotes terrestris (Wider, 1834) Amaurobiidae C, SN vh 2011 7Cybaeus angustiarum L. Koch, 1868 Cybaeidae C, SN h ? 2011 5Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863) Linyphiidae C, SN vh 2012 3Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841) Linyphiidae C, SN vh 2012 4Diplostyla concolor (Wider, 1834) Linyphiidae C, SN vh 2012 OS 1Drassodes lapidosus (Walckenaer, 1802) Gnaphosidae C, SN vh2011,201223, 1Drassyllus villicus (Thorell, 1875) Gnaphosidae C vz 2011 1Dysdera erythrina (Walckenaer, 1802) Dysderidae C, (A) sh ? 2012 1Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841) Linyphiidae C, SN vh 2011 1Floronia bucculenta (Clerck, 1757) Linyphiidae C, SN h 2011 1Gnaphosa bicolor (Hahn, 1833) Gnaphosidae C sh 2011 5Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838) Dysderidae C, SN, A vh2011,20126Heliophanus cupreus (Walckenaer, 1802) Salticidae C, SN h 2012 1Histopona torpida (C. L. Koch, 1834) Agelenidae C, SN vh2011,201223, 8Linyphia hortensis Sundevall, 1830 Linyphiidae C, SN h 2011 1Linyphia triangularis (Clerck, 1757) Linyphiidae C, SN, D vh 2012 OS 1Mangora acalypha (Walckenaer, 1802) Araneidae C, SN, D vh 2012 OS 1Meioneta rurestris (C. L. Koch, 1836) Linyphiidae C, SN, D vh 2011 1Metellina mengei (Blackwall, 1870) Tetragnathidae C, SN vh 2012 OS 1Metellina segmentata (Clerck, 1757) Tetragnathidae C, SN, D vh 2011 1Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854) Linyphiidae C, SN vh 2011 159

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Druh Popis ČeleďŘEZÁČ(2009)vzácnostroknálezupočetexNesticus cellulanus (Clerck, 1757) Nesticidae C, SN, A vh 2011 1Ozyptila claveata (Walckenaer, 1837) Thomisidae C, SN sh 2011 1Pachygnatha listeri Sundevall, 1830 Tetragnathidae C, SN vh 2012 1Pardosa alacris (C. L. Koch, 1833) Lycosidae C, SN sh2011,2012356, 8Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802) Lycosidae C, SN, D vh 2011 23Pardosa saltansTöpfer-Hofmann in T.-Hofmann, Cordes & vonHelversen, 2000Lycosidae C sh2011,2012Phlegra fasciata (Hahn, 1826) Salticidae C, SN h 2011 1Pholcus opilionoides (Schrank, 1781) Pholcidae C, SN, A vh 2012 1Pocadicnemis pumila (Blackwall, 1841) Linyphiidae C, SN h 2011 1Robertus lividus (Blackwall, 1836) Theridiidae C, SN vh 2011 1Segestria senoculata (Linné, 1758) Segestriidae C, SN vh 2011 2Tapinocyba affinis (Lessert, 1907) Linyphiidae C, SN h 2012 1Tegenaria silvestris L. Koch, 1872 Agelenidae C, SN h 2011 3Tenuiphantes alacris (Blackwall, 1853) Linyphiidae C, SN h 2012 4Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866) Linyphiidae C, SN vh 2011 1Tenuiphantes flavipes (Blackwall, 1854) Linyphiidae C, SN vh2011,201210, 1Tenuiphantestenebricola(Wider, 1834) Linyphiidae C, SN vh 2012 2Textrix denticulata (Olivier, 1789) Agelenidae C sh 2011 1Titanoecaquadriguttata(Hahn, 1833) Titanoecidae C, SN h 2011 8Trachyzelotes pedestris (C. L. Koch, 1837) Gnaphosidae C, SN sh 2011 2Trochosa robusta (Simon, 1876) Lycosidae C, SN sh 2011 3Trochosa terricola Thorell, 1856 Lycosidae C, SN, D vh 2011 2Walckenaeriaatrotibialis(O. P.-Cambridge, 1878) Linyphiidae C, SN vh 2012 OS 1Walckenaeriadysderoides(Wider, 1834) Linyphiidae C, SN vh 2012 OS 1Walckenaerianudipalpis(Westring, 1851) Linyphiidae C, SN h 2011 1Xerolycosa nemoralis (Westring, 1861) Lycosidae C, SN vh 2011 10Zelotes erebeus (Thorell, 1871) Gnaphosidae C sh 2011 3Zelotes subterraneus (C. L. Koch, 1833) Gnaphosidae C, SN, D vh 2011 3Zodarion germanicum (C. L. Koch, 1837) Zodariidae C, SN sh ? 2011 2Zora spinimana (Sundevall, 1833) Zoridae C, SN, D vh 2012 OS 149, 160

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ABObr. 2 A – Celkový pohled na vrch Třtín od jihu (foto M. Holec 6. 10. 2010), B – detailní pohledna povrch kamenité akumulace ve svahu lomu (foto M. Holec 19. 6. 2011)Obr. 3 Pohled na bázi kamenité akumulace s vegetací (foto J. Tomancová 16. 9. 2011)61

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2AVIFAUNA JEZERA LEŽÁKY U MOSTU: SOUČASNÝ I BUDOUCÍVÝZNAM TÉTO ORNITOLOGICKY ZAJÍMAVÉ LOKALITYbIRD COMMUNITIES OF THE LEŽÁKY LAKE: PRESENT ANDFUTURE IMPORTANCE OF THis ORNITHOLOGY INTERESTINGLOCALITYDiana HOLCOVÁ, Michal HOLECUniverzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, 400 96 Ústí nad Labem, Českárepublika, diana.holcova@ujep.czAbstraktV průběhu let 2009–2011 byly sledovány výskyt a početnost avifauny jezera Ležáky u Mostu, v současnostiprobíhajícího projektu hydrické rekultivace po těžbě uhlí, a to za účelem dokumentacevýznamu této nově vznikající lokality pro hnízdění, migraci a zimování ptáků. V uvedeném obdobíbylo zjištěno celkem 128 druhů ptáků, kteří byli rozděleni, dle jejich hnízdní a potravní vazby naprostředí jezera i jeho okolí, do pěti kategorií. Z hlediska charakteru území a na základě zjištěnýchornitologických dat lze v současné době sledovanou lokalitu považovat za významné shromaždištěpředevším vodních a mokřadních druhů ptáků v zimním období i době tahu (např. potápky malé(Tachybaptus ruficollis), potápky roháče (Podiceps cristatus), husy velké (Anser anser), kachny divoké(Anas platyrhynchos), kopřivky obecné (Anas strepera), lysky černé (Fulica atra) a různýchdruhů racků (Larus spp.)) a významnou oblast výskytu vzácných druhů, vázaných na antropogenněnarušená území těžební a posttěžební krajiny (např. lindušky úhorní (Anthus campestris), linduškyluční (Anthus pratensis), konipase lučního (Motacilla flava), bělořita šedého (Oenanthe oenanthe),bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra) a bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata)).AbstractDuring the years 2009–2011 were observed occurrence and abundance of avifauna of Ležáky lake atMost, currently ongoing project of hydric reclamation after coal mining, for the purpose documentationof the importance of this emerging locality for breeding, migrating and wintering of birds. Inthis period, it was found a total of 128 species of birds, who were divided according to their nestingand foraging link to the lake environment and its surroundings into five categories. In terms of characterof the area and based on the ornithological data can be currently observed locality consideredas significant gathering, especially of water and wetland birds, in the winter time and migratingperiod (for example Little Grebe (Tachybaptus ruficollis), Great Crested Grebe (Podiceps cristatus),Greylag Goose (Anser anser), Mallard (Anas platyrhynchos), Gadwall (Anas strepera), CommonCoot (Fulica atra) and some species of Gulls (Larus spp.)) and as significant area of rare species,linked to anthropogenically disturbed mining area (for example Tawny Pipit (Anthus campestris),Yellow Wagtail (Motacilla flava), Northern Wheatear (Oenanthe oenanthe) and Common Stonechat(Saxicola torquata)).Klíčová slova: jezero Ležáky, severní Čechy, vodní ptáci, hydrická rekultivace, migrace, zimování,hnízděníKey words: lake Ležáky, western Bohemia, waterfowl, hydric reklamation, migrating, wintering,breeding62

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ÚvodVodní a mokřadní ptáci představují důležitou skupinu živočichů, využívanou k indikaci významnýchmokřadních ekosystémů a zhodnocení jejich celkového stavu. Výrazné změny v početnosti těchtodruhů od konce 19. století a hlavně v průběhu století 20. poutaly pozornost mnoha ornitologů. V tomtoobdobí byl, pravděpodobně v důsledku zvýšené trofie vod, postupně registrován nárůst početnostimnoha druhů vodních ptáků, hnízdících na rybnících, jako např. potápky černokrké (Podiceps nigricollis),kopřivky obecné (Anas strepera) či poláka velkého (Aythya ferina). Objevily se nové pravidelněhnízdící druhy na našem území, jakými byli polák chocholačka (Aythya fuligula), labuť velká(Cygnus olor), hohol severní (Bucephala clangula) (Pokorný et al., 1994; Hudec, 1994; Šusta,1995; Musil, 2000a; Musil & Cepák, 2004; Bureš et al., 2005). Avšak v průběhu 80. let,v souvislosti se zásadními změnami hnízdních lokalit, byl zaznamenán prudký pokles početnostivětšiny těchto druhů, a to prakticky ve všech rybničních oblastech Čech a Moravy. Tento pokles vedlaž k úplnému vymizení některých druhů, případně k jejich vymizení z tradičních hnízdních lokalit(Šťastný & Bejček, 1984; Pykal & Janda, 1994; Musil & Fuchs, 1994; BEJČEK et al.,1990; Musil, 1996; Musil, 1998; Musil, 2000a–c; Musil et al., 2001).Na druhou stranu vznikají v současné době nové lokality, které poskytují hnízdní i potravní možnostiřadě z výše uvedených druhů ptáků. Příkladem mohou být nové vodní plochy, vznikající v rámcihydrických rekultivací lomů po těžbě uhlí, které mohou, za určitých podmínek, představovat vhodnáútočiště pro tyto druhy vodních ptáků (Vondráček, 2001; Vondráček et al., 2002; PŘI-KRYL & HAVEL, 2010).Specifické prostředí rekultivovaných ploch v raném stádiu sukcese, je přitažlivé i pro další, častovzácné druhy ptáků bez vazby na vodní prostředí. K druhům charakteristickým pro těžební a posttěžebníterestrickou krajinu, včetně jejich výsypek, patří např. linduška úhorní (Anthus campestris),linduška luční (Anthus pratensis), konipas luční (Motacilla flava), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe),bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), strnad zahradní(Emberiza hortulana) a strnad luční (Miliaria calandra) (BEJČEK & ŠŤASTNÝ, 2000). Zachováníatraktivity těchto území z hlediska ochrany ptactva do budoucna je však v praxi problematické.V rámci současných rekultivačních technik zbytkových jam po těžbě uhlí v oblasti severních a západníchČech, je pozornost zaměřena především na zajištění stability svahů pro možnost budoucíhorekreačního a urbanistického využití. Nejinak je tomu i v případě jezera Ležáky u Mostu. Okolní biotopyjezera jsou, ať řízenou či spontánní sukcesí, postupně měněny v neprospěch druhů iniciálníchsukcesních společenstev.Cílem tohoto příspěvku je podat přehled o celkové avifauně současně vznikajícího jezera Ležákyu Mostu, které je v současnosti největším projektem hydrické rekultivace na území České republikya tím upozornit na značný význam této lokality při ochraně ptáků a nastínit možný vývoj této lokalitydo budoucna.MetodikaVymezení zájmového území a jeho charakteristikaZájmovým územím předložené studie jsou Ležáky, což je název jezera, které vzniká v rámci projektuhydrické rekultivace bývalého lomu Ležáky, sloužícího od 70. let 20. století do poloviny roku 1999k povrchové těžbě hnědého uhlí. V rámci této studie byla sledována vlastní vodní plocha jezera, spolus přilehlými rekultivovanými plochami po celém jeho obvodu.Jezero se nachází mezi obcemi Most, Záluží u Mostu a Braňany, na místě starého města Most, kterébylo zbořeno v 70. letech 20. století. Sledovaná oblast je součástí Mostecké pánve, rozprostírající semezi Krušnými horami a Českým středohořím. Jezero a jeho okolí geograficky navazují na mostecko-litvínovskouaglomeraci.Původní vodní plocha jezera začala vznikat v době zastavení odčerpávání důlních vod v bývalémprostoru lomu v roce 2002, a to z atmosférických srážek a vývěrů ve svazích vlastního povodí jezera.Ke dni zahájení napouštění jezera v říjnu roku 2008 mělo jezero rozlohu 21,6 ha a hloubku 21,12 m.63

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Hlavním zdrojem vody pro napouštění jezera je voda z řeky Ohře, přiváděná do jezera z Nechranicképřehrady na Chomutovsku. Napouštění bude dokončeno v roce 2013, s celkovou vodní plochou 311ha, obvodem 9 815 m, hladinou 199 m n. m. a max. hloubkou 75 m. Podél celého obvodu jezera bylavybudována obvodová komunikace.Současně s napouštěním jezera probíhá stabilizace přilehlých svahů jezera na celkové ploše 137 ha.Část těchto ploch bude využita pro rekreační a komerční účely a v současné době je oseta bylinnousměsí a průběžně udržována sečí. Zbývající plochy jsou, vzhledem ke konfiguraci terénu, rekultivoványlesnickým způsobem, střídány lučními porosty. Ukončení rekultivačních prací je plánováno narok 2018.Charakter jezera se od svého vzniku postupně mění. S nastupující vodní hladinou dochází k postupnéztrátě členitosti břehů a zaplavování dříve vzniklých ploch litorálních porostů a dřevinné vegetace,porůstající břehy. V současné době zůstávají lokálně jen menší plochy litorálních porostů, převážněrákosu obecného (Phragmites australis), podporující hnízdění některých vodních a mokřadních druhůptáků. S probíhajícími stabilizačními a rekultivačními pracemi svahů v okolí jezera se mění charakteri tohoto prostředí. V současné době však stále převládá jeho otevřený charakter (viz Obr. 1).Obr. 1 Pohled na jezero Ležáky u Mostu a jeho okolní rekultivované plochy (foto M. Holec)Metodika pozorováníPředložená ornitologická data z jezera Ležáky u Mostu pocházejí z let 2009–2011. Intenzita sledováníptáků v jednotlivých letech však byla rozdílná. Z let 2009–2010 se jedná o data z nepravidelnýchnávštěv této lokality (V. Beran a M. Porteš). Systematicky bylo sledování ptáků prováděno až odzačátku roku 2011 (V. Beran, D. Holcová, M. Holec a M. Porteš).V rámci systematického sledování byla prováděna pravidelná sčítání ptáků v průběhu celého roku,a to alespoň jednou za měsíc, s vyšší četností v době hnízdění. Mimo to byly prováděny další sčítánía kontroly, zaměřené na podchycení vybraných druhů ptáků, především z řádu pěvců (linduška úhor-64

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ní (Anthus campestris), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), slavík modráček středoevropský (Lusciniasvecica cyanecula) atd.).Ptáci byli v terénu zjišťováni přímým pozorováním (většinou pomocí dalekohledů – např. VORTEXVIPER 10x50, SWAROVSKI ATM 80) a akusticky. Zaznamenávány byly všechny druhy ptáků,vázané na vodní a mokřadní biotopy jezera i jeho okolní rekultivované plochy.Výsledky sledování jsou prezentovány formou úplného přehledu zjištěných druhů na sledované lokalitěv jednotlivých letech. Pro získání hrubého přehledu o výskytu a početní dynamice v průběhuroku jsou uvedeny počty zjištěných jedinců v jednotlivých čtvrtletích, tj. I. – leden až březen, II. – dubenaž červen, III. – červenec až září a IV. – říjen až prosinec. Uveden je vždy nejvyšší zaznamenanýpočet jedinců v rámci jedné kontroly v průběhu celého sledovaného období (viz Tab. 1).Zaznamenané druhy je možné, dle jejich hnízdní a potravní vazby na prostředí jezera i jeho okolía pravidelnosti výskytu v průběhu roku, rozdělit do následujících kategorií (K):1. vodní a mokřadní druhy ptáků, vyskytující se na sledovaném území v průběhu celého hnízdníhoobdobí, kteří na sledované lokalitě hnízdí nebo je, vzhledem k pravidelnosti výskytua charakteru prostředí, hnízdění předpokládáno2. vodní a mokřadní druhy ptáků, zaznamenané na sledovaném území v průběhu hnízdního období,ale vzhledem k nepravidelnosti nebo ojedinělosti výskytu v rámci tohoto období nebok charakteru prostředí není hnízdění předpokládáno3. vodní a mokřadní druhy ptáků, vyskytující se na sledované ploše pravidelně v průběhu celéhoroku, ale nehnízdící4. vodní a mokřadní druhy ptáků, vyskytující se více či méně pravidelně nebo vzácně v zimnímobdobí a době jarního a podzimního tahu5. druhy potravně nebo hnízdně vázané na okolní rekultivované plochy jezeraU druhů vzácných a ojediněle pozorovaných jsou v textu kapitoly Výsledky a diskuze uvedeni v závorce,za českým a latinským názvem druhu, pozorovatelé: V. Beran (Be), D. Holcová a M. Holec(Hol), M. Porteš (Po) a P. Jaroš (Ja).Výsledky a diskuzeAvifaunaV průběhu sledovaných let 2009–2011 bylo na lokalitě jezera Ležáky u Mostu a v jeho blízkém okolízjištěno celkem 128 druhů ptáků (viz Tab. 1). Tento počet však, vzhledem k pokračujícímu sledovánív letošním roce a sledování, která provádí další ornitologové a jejichž data v tomto příspěvku nebylapublikována, není konečný.Bez ohledu na přesný počet druhů lze však již na tomto souboru dat dobře dokumentovat významtohoto území pro avifaunu nejen vodních a mokřadních druhů ptáků. Druhové složení ptáků je velmibohaté a početně se zde objevují i druhy, vyskytující se na zbytku území České republiky vzácněa nepočetně. Tato skutečnost je dána velice pestrými stanovištními podmínkami území, typickýmipro nově vznikající ekosystémy v antropogenně ovlivněném území. Počet zaznamenaných druhů jevšak i odrazem velké atraktivity tohoto území pro pozorovatele, se kterou souvisí relativně vysokýpočet pravidelných návštěv několika ornitologů.Jak již bylo uvedeno v Metodice, intenzita a pravidelnost sledování ptáků v jednotlivých letech nebylastejná a řada souvislých dat o jejich výskytu je k dispozici až od počátku roku 2011. Výsledkyjsou proto prezentovány tak, aby podaly alespoň hrubý přehled o dynamice výskytu druhů a jejichpočetnosti v průběhu celého roku, v hnízdním i mimohnízdním období.Ze zjištěných druhů patří do první kategorie jak druhy, které jsou na území naší republiky běžněa poměrně dosti hojně rozšířené, s více či méně stálou početností populace nebo s trendem zvyšovánípočetních stavů, jakými jsou např. husa velká (Anser anser), kachna divoká (Anas platyrhynchos),kopřivka obecná (Anas strepera), polák velký (Aythya ferina), moták pochop (Circus aeruginosus)nebo chřástal vodní (Rallus aquaticus). Z pěvců pak bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), rákos-65

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ník proužkovaný (Acrocephalus schoenobenus), rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), rákosníkzpěvný (Acrocephalus palustris), slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula),strnad rákosní (Emberiza schoeniclus), obývající především okolní drobné porosty rákosin o různémstupni zamokření. Zajímavý je však poměrně významný počet druhů, které jsou v současné době,co do početnosti a rozšíření na našem území, na ústupu nebo málo početné (ŠŤASTNÝ et al., 2006).Sem patří především potápka roháč (Podiceps cristatus), potápka černokrká (Podiceps nigricollis),potápka malá (Tachybaptus ruficollis), polák chocholačka (Aythya fuligula), lyska černá (Fulicaatra), z bahňáků čejka chocholatá (Vanellus vanellus), z pěvců pak rákosník velký (Acrocephalusarundinaceus) . U některých z těchto druhů prozatím nebylo hnízdění na lokalitě prokázáno, avšakje s vysokou pravděpodobností, co do charakteru prostředí, předpokládáno.Z druhé kategorie, tj. vodní a mokřadní druhy ptáků, zaznamenané v průběhu hnízdního období,u kterých ale není předpokládáno hnízdění, se zde vyskytli lžičák pestrý (Anas clypeata), čírka obecná(Anas crecca), čírka modrá (Anas querquedulla), zrzohlávka rudozobá (Netta rufina), slípka zelenonohá(Galinulla chloropus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), vodouš kropenatý, vodoušrudonohý (Tringa ochropus, Tringa totanus) a pisík obecný (Actitis hypoleucos).Do třetí skupiny ptáků, tj. druhů, vyskytujících se v oblasti jezera prakticky v průběhu celého roku,avšak nehnízdících, lze zařadit např. kormorána velkého (Phalacrocorax carbo), volavku bílou(Egretta alba), volavku popelavou (Ardea cinerea), racka bělohlavého (Larus cachinnans) nebo rackachechtavého (Larus ridibundus).K běžným druhům čtvrté kategorie, vyskytujícím se více či méně pravidelně v období jarního a podzimníhotahu a v zimním období, lze jmenovat především husu polní (Anser fabalis), hohola severního(Bucephala clangula), morčáka velkého (Mergus merganser), různé druhy racků (Larus spp.)a řadu dalších, méně častých druhů. Jednotlivé druhy se na lokalitě zdržují velmi rozdílnou dobu, odjednotlivých dnů až po téměř měsíce.Do poslední kategorie patří druhy potravně nebo hnízdně vázané na okolní rekultivované plochyjezera. K nejvýznamnějším sledováním patří dosti početné populace druhů, charakteristických protěžební a posttěžební terestrickou krajinu, včetně jejich výsypek v raných sukcesních stadiích vývojevegetace. Patří sem např. linduška úhorní (Anthus campestris), konipas luční (Motacilla flava), bělořitšedý (Oenanthe oenanthe) a bramborníček černohlavý (Saxicola torquata).Okolní plochy představují bohatou potravní nabídku i pro některé druhy dravců. K pravidelně se vyskytujícímdravcům patřily káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Vzácnězde byl zjištěn výskyt luňáka hnědého (Milvus milvus), luňáka červeného (Milvus migrans), motákapilicha (Circus cyaneus), káně rousné (Buteo lagopus), včelojeda lesního (Pernis apivorus), ostříželesního (Falco subuteo) a sokola stěhovavého (Falco peregrinus).Z uvedených vodních a mokřadních druhů ptáků byly nejpočetněji zastoupeny kachna divoká (Anasplatyrhynchos), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), husa velká (Anseranser), lyska černá (Fulica atra), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), volavka popelavá (Ardeacinerea) a některé druhy racků (s výjimkou racka malého (Larus minutus) a racka černohlavého (Larusmelanocephalus) byly ostatní druhy racků pozorovány alespoň po některá období pravidelně vestovkách až tisících kusů).Pravidelně, ale vždy v malém množství zde byla pozorována labuť velká (Cygnus olor) a motákpochop (Circus aeruginosus).K nejvzácnějším sledováním patří výskyt potáplice malé (Gavia stellata) (Po), potápky žlutorohé(Podiceps auritus) (Be, Hol, Po), bukače velkého (Botaurus stellaris) (Be, Hol), volavky vlasaté(Ardeola ralloides) (Ja), volavky červené (Ardea purpurea) (Be, Hol, Po), ostralky štíhlé (Anas acuta)(Po), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) (Be), morčáka prostředního (Mergus serrator) (Be, Po),včelojeda lesního (Pernis apivorus) (Be, Po), orlovce říčního (Pandion haeliaetus) (Be, Hol), sokolastěhovavého (Falco peregrinus) (Be, Hol, Po), vodouše štíhlého (Tringa stagnatilis) (Po), rackažlutonohého (Larus funus) (Be, Hol, Po), racka malého (Larus minutus) (Be), dudka chocholatého(Upupa epops) (Be, Hol) a vlaštovky skalní (Hirundo daurica) (Be, Po, pozorování bylo schválenoufaunistickou komisí ČR pod číslem FK 21/2011).66

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Ornitologický význam lokalityObecně lze shrnout, že v současné době se tato lokalita stala jednou z vůbec nejvýznamnějších ornitologickýchlokalit dané oblasti, a to jak v hnízdním tak v mimohnízdním období. Pestré podmínkyjak samotného jezera, tak okolních ploch, podporují vysokou diverzitu různých ekologických skupinptáků.Výskyt vodních a mokřadních druhů ptáků na této lokalitě však bude do budoucna určovat předevšímpřítomnost hnízdních možností, a to především v podobě dostatečného množství vhodných litorálníchporostů. Jak již bylo řečeno výše, charakter jezera a množství těchto porostů se s napouštěnímpostupně mění. S nastupující vodní hladinou došlo k postupnému zaplavení dříve vzniklých plochlitorálních porostů a dřevinné vegetace. V současné době již zůstávají jen lokálně omezené plochylitorálních porostů a předpokládáme, že zbytky členitého obvodu břehů jezera a jeho litorální porostyvlivem stoupající vodní hladiny v budoucnu zaniknou. Ve sledovaném období bylo možné pozorovatpřímý negativní vliv napouštění jezera, především v hnízdní době, kdy docházelo k zaplavení hnízdptáků, vázaných na litorální porosty či břehy jezera.S probíhajícími stabilizačními a rekultivačními pracemi svahů se postupně mění i okolní krajina, nakterou je, jak již bylo uvedeno výše, v současné době vázána řada vzácných druhů. Tento typ prostředíje však z vývojového hlediska nestabilní, postupně směřující k zralejším sukcesním stadiímspolečenstev a lze tudíž právem předpokládat postupné mizení tohoto prvku z krajiny.Nepochybně negativní vliv na diverzitu avifauny jezera lze rovněž v budoucnu očekávat v důsledkuplánované urbanizace přilehlých ploch jezera a rozvoje rekreačního využití.Přes výše uvedené nedostatky je zřejmý obrovský potenciál nově vznikajících vodních ploch proochranu ptactva. Z hlediska budoucnosti lze sice předpokládat, že atraktivita jezera i jeho okolí budepro řadu druhů menší. I přesto však by jezero mohlo plnit významnou funkci shromaždiště řady druhůptáků (viz Obr. 2). V rámci přípravy obdobných projektů hydrických rekultivací by proto mělobýt již od počátku zřejmé, že ochrana mokřadního ptactva, které do této oblasti historicky patří, byměla být jedním z prioritních cílů těchto projektů a jejich realizace by měla být pečlivě plánována vespolupráci s odbornou veřejností.Obr. 2 V zimním období se na přítoku v JZ části jezera koncentrovaly především lysky černé(Fulica atra), potápky malé (Tachybaptus ruficollis) a kachny divoké (Anas platyrhynchos) (fotoM. Holec)67

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2PoděkováníTento článek byl vytvořeni s finanční podporou TA ČR 1020592 - Dopady na mikroklima, kvalituovzduší, ekosystémy vody a půdy v rámci hydrické rekultivace.Za možnost publikace části uvedených ornitologických dat děkujeme V. Beranovi, M. Portešovia P. Jarošovi.LiteraturaBejček, V., Exnerová, A., Fuchs, R., Musil, P., Vašák, P., Šimek, L. & Šťastný,K. (1990): Změny početnosti jednotlivých druhů vodních ptáků na vybraných rybnících Třeboňsképánve – srovnání let 1981, 1982 a 1986, 1987. In: Ptáci v kulturní krajině, Sborník referátů, ČeskéBudějovice 1989: 17–24.Bejček, V. & ŠŤASTNÝ, K. (2000): aktuální problémy ochrany ptáků a jejich prostředí v ČR.Avifauna vybraných významných ornitologických lokalit – Mostecká pánev. Sylvia 36/1: 35–38.Bureš, J., Hátle, M. & Kloubec, B. (2005): Mokřady mezinárodního významu ČR.Třeboňské rybníky – pomalá cesta k obnově poškozených ekosystémů. Ochrana přírody 60/4:110–114.Musil, P. (1996): Změny početnosti vodních a mokřadních ptáků na rybnících Třeboňské pánvev letech 1988–1995. In: Významná ptačí území v Československu, Sborník referátů, Kostelec nadČernými lesy 1995: 25–33.Musil, P. (1998): Změny početnosti hnízdních populací vodních ptáků na rybnících Třeboňsképánve v letech 1981–1997. Sylvia 34: 13–26.Musil, P. (2000a): Trends in water bird breeding population in the Czech Republic: an indicatorof changes of trophic state in fishponds. Sylvia 36 (Supplement): 17.Musil, P. (2000b): Rybníky a jejich obhospodařování. Sylvia 36: 74–80.Musil, P. (2000c): Monitoring hnízdních populací vodních ptáků. Sylvia 36: 6–11.Musil, P. & Cepák, J. (2004): Vývoj početnosti hnízdních populací vodních ptáků v ČR a jehomožné příčiny. Ochrana přírody 59/10: 294–297.Musil, P. & Fuchs, R. (1994): Changes in abundance of water birds species in southernBohemia (Czech Republic) in the last 10 years. Hydrobiologia 280: 511–519.Musil, P., Cepák, J., Hudec, K. & Zárybnický, J. (2001): The long trends in the breedingwaterfowl populations in the Czech Republic. Migratory Birds of the Western Palearctit & CzechAgricultural University, Czech Republic, 120 pp.Pokorný, J., Schlott, G., Schlott, K., Pechar, L. & Koutníková, J. (1994):Monitoring of changes in fishpond ecosystems. In.: Aubrecht, G., Dick, G. & Prentice, C.(eds) (1994): Monitoring of Ecological Change in Wetlands of Middle Europe. Proc. InternationalWorkshop, Linz. Austria (1993). Stapfia 31, Linz, Austria and IWRB Publication No. 30,Slimbridge. UK: 37–45.Přikryl, I. & Havel, L. (2010): Hydrická rekultivace zbytkových jam po těžbě hnědého uhlí II– Barbora a Chabařovice. Limnologické noviny, 4: 1–6.Pykal, J. & Janda, J. (1994): Početnost vodních ptáků na jihočeských rybnících ve vztahuk rybničnímu hospodaření. Sylvia 30: 3–11.Šťastný, K. & Bejček, V. (1984): Zkušenosti s melioracemi rybníků jako hnízdišť vodníhoptactva: Závislost hnízdní hustoty vodního ptactva na rybničních úpravách. Sborník referátů Vodníptactvo a jeho prostředí v ČSSR, Brno 1984, 241–254.Šťastný, K., Bejček, V. & HUDEC K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v Českérepublice 2001–2003. Aventinum, Praha, 463 pp.68

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2ŠUSTA, J. (1995): Pět století rybničního hospodaření na Třeboňsku. (Český překlad německéhovydání z roku 1989). Carpio, Třeboň.Vondráček, J. (2001): Chabařovické „jezero“, nová významná ptačí lokalita u Ústí nad Labem.In: FAUNA BOHEMIAE SEPTENTRIONALIS, Sborník odborných prací, Ústí nad Labem: 95–98.Vondráček, J., Čeřovský, V., Hejduk, J. & Šutera V. (2002): Zoologicky zajímavýmokřad v obvodu města Ústí nad Labem. In: FAUNA BOHEMIAE SEPTENTRIONALIS, Sborníkodborných prací, Ústí nad Labem: 123–127.69

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Tab. 1 Přehled zjištěných druhů v letech 2009–2011 (x – přítomen), I., II., III., IV. – max.zjištěný počet jedinců v jednotlivých čtvrtletích během sledovaného období, K – zařazení druhudo kategorie dle hnízdní a potravní vazby a pravidelnosti výskytu (viz Metodika)Druh 2009 2010 2011 I. II. III. IV. Kpotáplice malá Gavia stellata x 0 0 0 1 4potápka malá Tachybaptus ruficollis x 9 8 83 22 1potápka roháč Podiceps cristatus x x x 19 67 150 48 1potápka černokrká Podiceps nigricollis x x x 1 24 12 0 1potápka žlutorohá Podiceps auritus x 0 0 0 2 4kormorán velký Phalacrocorax carbo x 2 15 48 32 3bukač velký Botaurus stellaris x 0 0 1 0 4volavka vlasatá Ardeola ralloides x 0 1 0 0 4volavka bílá Egretta alba x 1 4 30 0 3volavka popelavá Ardea cinerea x 0 15 20 4 3volavka červená Ardea purpurea x 0 0 2 0 4čáp černý Ciconia nigra x 0 0 1 0 5labuť velká Cygnus olor x 21 9 18 3 1husa velká Anser anser x x 126 30 49 0 1husa polní Anser fabalis x 0 0 0 28 4husa běločelá Anser albifrons x 2 0 0 0 4kachna divoká Anas platyrhynchos x x 103 165 117 200 1kopřivka obecná Anas strepera x x 37 19 14 2 1lžičák pestrý Anas clypeata x 3 16 1 29 2čírka obecná Anas crecca x 48 2 11 21 2čírka modrá Anas querquedulla x 16 2 3 0 2ostralka štíhlá Anas acuta x 5 0 0 0 4zrzohlávka rudozobá Netta rufina x 0 2 0 0 2polák velký Aythya ferina x 25 38 32 15 1polák chocholačka Aythya fuligula x x x 40 44 120 41 1hohol severní Bucephala clangula x 16 0 0 3 4morčák velký Mergus merganser x 32 0 0 4 4morčák prostřední Mergus serrator x 0 2 0 0 4včelojed lesní Pernis apivorus x x 0 1 1 0 5luňák červený Milvus milvus x x 0 1 1 0 5luňák hnědý Milvus migrans x 0 1 0 0 5moták pochop Circus aeruginosus x x 0 4 10 0 1moták pilich Circus cyaneus x 1 0 0 0 5káně lesní Buteo buteo x x 3 5 10 2 5káně rousná Buteo lagopus x 1 0 0 0 5orlovec říční Pandion haeliaetus x 0 0 1 0 4jestřáb lesní Accipiter gentilis x 0 1 1 0 5krahujec obecný Accipiter nisus x 1 0 1 1 5poštolka obecná Falco tinnunculus x 1 5 20 2 5ostříž lesní Falco subuteo x 0 0 1 0 5sokol stěhovavý Falco peregrinus x 0 1 0 0 5křepelka polní Coturnix coturnix x x x 0 2 0 0 5bažant obecný Phasianus colchicus x x 3 4 1 0 5chřástal vodní Rallus aquaticus x 0 1 1 0 170

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Druh 2009 2010 2011 I. II. III. IV. Kslípka zelenonohá Galinulla chloropus x x 0 1 1 1 2lyska černá Fulica atra x x x 100 160 157 126 1kulík říční Charadrius dubius x x 0 7 11 0 1čejka chocholatá Vanellus vanellus x x 0 9 41 0 1bekasina otavní Gallinago gallinago x 1 2 3 1 2vodouš bahenní Tringa glareola x 0 5 11 0 4vodouš kropenatý Tringa ochropus x 0 3 4 0 2vodouš rudonohý Tringa totanus x 0 0 2 0 2vodouš tmavý Tringa erythropus x 0 0 1 0 4vodouš šedý Tringa nebularia x 0 4 2 0 4vodouš štíhlý Tringa stagnatilis x 0 0 1 0 4pisík obecný Actitis hypoleucos x 0 2 4 0 1jespák bojovný Philomachus pugnax x 0 0 12 0 4racek chechtavý Larus ridibundus x x 2000 300 1220 4500 3racek bouřní Larus canus x 300 0 0 2500 4racek černohlavý Larus melanocephalus x 0 0 2 0 4racek spp. Larus cach/mich/arg x x 50 230 470 850 3racek žlutonohý Larus fuscus x 0 0 1 3 4racek malý Larus minutus x 0 3 0 0 4rybák černý Chlidonias niger x 0 6 0 0 4holub doupňák Columba oenas x 0 0 7 0 5holub hřivnáč Collumba palumbus x 0 2 0 0 5hrdlička divoká Streptopelia turtur x 0 2 0 0 5kukačka obecná Cuculus canorus x 0 1 0 0 5rorýs obecný Apus apus x 0 300 70 0 5dudek chocholatý Upupa epops x 0 0 1 0 5krutihlav obecný Jynx torquila x 0 1 0 0 5skřivan lesní Lullula arborea x 3 0 0 0 5skřivan polní Alauda arvensis x x 52 30 20 0 5břehule říční Riparia riparia x x 0 40 50 0 5vlaštovka obecná Hirundo rustica x 0 350 50 0 5jiřička obecná Delichon urbica x 0 300 50 0 5vlaštovka skalní Hirundo daurica x 0 2 0 0 5linduška úhorní Anthus campestris x x x 0 5 3 0 5linduška lesní Anthus trivialis x x 0 2 0 0 5linduška luční Anthus pratensis x x 30 9 2 0 5konipas luční Motacilla flava x x 0 46 104 0 5konipas bílý Motacilla alba x x 6 10 20 0 1pěvuška modrá Prunella modularis x 2 1 2 0 5červenka obecná Erithacus rubecula x 2 0 0 0 5slavík obecný Luscinia megarhynchos x 0 5 0 0 5slavík modráček stř. Luscinia svecica cyan. x x 46 28 21 0 1rehek domácí Phoenicurus ochruros x 0 1 2 0 5bramborníček hnědý Saxicola rubetra x x 0 31 2 0 1bramborníček čern. Saxicola torquata x x 132 85 39 0 5bělořit šedý Oenanthe oenanthe x x 6 26 13 0 571

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Druh 2009 2010 2011 I. II. III. IV. Kkos černý Turdus merula x 0 1 2 1 5drozd kvíčala Turdus pilaris x 30 0 50 0 5drozd zpěvný Turdus philomelos x 0 0 0 0 5cvrčilka zelená Locustella naevia x x 0 3 0 0 1rákosník proužkovaný Acrocephalus schoen. x 0 14 0 0 1rákosník zpěvný Acrocephalus palustris x x 0 3 0 0 1rákosník obecný Acrocephalus scirpaceus x x 0 5 0 0 1rákosník velký Acrocephalus arund. x x 0 12 2 0 1sedmihlásek hajní Hippolais icterina x 0 1 0 0 5pěnice vlašská Sylvia nisoria x 0 5 0 0 5pěnice pokřovní Sylvia curruca x 0 4 0 0 5pěnice hnědokřídlá Sylvia communis x x 0 28 1 0 5pěnice slavíková Sylvia borin x 0 2 0 0 5pěnice černohlavá Sylvia atricapilla x x 0 2 1 0 5budníček menší Phylloscopus collybita x 1 6 3 0 5budníček větší Phylloscopus trochilus x 0 3 0 0 5mlynařík dlouhoocasý Aegithalos caudatus x 0 1 20 0 5sýkora modřinka Parus caeruleus x 0 0 4 0 5sýkora koňadra Parus major x 0 0 5 0 5moudivláček lužní Remiz pendulinus x 0 2 10 0 1žluva hajní Oriolus oriolus x 0 0 1 0 5ťuhýk obecný Lanius collurio x x 0 3 3 0 5straka obecná Pica pica x x 4 2 6 1 5vrána obecná Corvus corone corone x x 23 1 10 0 5krkavec velký Corvus corax x x 1 3 2 0 5špaček obecný Sturnus vulgaris x 80 50 150 0 5vrabec domácí Passer domesticus x 0 3 0 0 5vrabec polní Passer montanus x x 0 17 30 0 5pěnkava obecná Fringilla coelebs x 0 3 2 3 5zvonek zelený Carduelis chloris x 0 0 3 15 5stehlík obecný Carduelis carduelis x 50 5 30 30 5konopka obecná Carduelis cannabina x x 31 7 50 0 5čečetka zimní Carduelis flamea x 0 0 2 0 5strnad obecný Emberiza citrinela x 1 6 1 0 5strnad rákosní Emberiza schoeniclus x x 123 65 30 0 1strnad luční Miliaria calandra x x 3 2 1 0 572

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Nová mikroklimatická měření ve vybranýchledových jamách chko České středohoříNew microclimatical measuring in the selected „iceholes“ in České středohoří PLAVeronika FIALOVÁ, Richard POKORNÝUniverzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem, 400 96,Česká republika, vercafil@seznam.cz, richard.pokorny@ujep.czAbstraktNa šesti vybraných lokalitách v Českém středohoří (Boreč, Plešivec, Kamenec – jižní strana, Panna,Čertova jizba a Štěpánovská hora) byla v letech 2011–2012 provedena v místech přítomnosti fenoménuoznačovaného jako ledové jámy dlouhodobá měření teploty s pomocí extrémových Sixovýchteploměrů a digitálních dataloggerů. Výsledná zjištění jsou shrnuta formou tabulek a grafů v závěrupráce.Abstract:At six localities in the České středohoří Mountains (Boreč, Plešivec, Kamenec – south side, Panna,Čertova jizba and Štěpánovská hora) the long-term temperature measurement was carried out on theplaces with the phenomen of ice holes. Temparature was measured with extreme (Six‘s) thermometersand digital dataloggers during the years 2011–2012. The resulting data are displayed in comprehensivetables and graphs in conclusion of the paper.Klíčová slova: ledové jámy, mikroklima, teplota, CHKO České středohoříKey words: ice holes, microclimate, temperature, České středohoří PLAÚvodLedové jámy reprezentují specifický tvar mikroreliéfu, který je pro oblast Českého středohoří velmitypický. Jejich původ, výskyt a princip byl popsán v řadě prací, počínaje DIELHELMEM (1741)a SCHALLEREM (1785). Faktem však je, že většina autorů se věnuje několika objektům, dobřeznámým i široké veřejnosti, zatímco řada dalších lokalit je zmíněna pouze marginálně a pouze v několikasouborných studiích.Bakalářská práce, jejíž excerpcí je předkládaný rukopis, proto zvolila jako předmět zájmu průřezovýsoubor míst s výskytem fenoménu ledových jam více, ale i méně známých.Vymezení regionu a geologická charakteristikaZájmové lokality byly voleny uvnitř hranic CHKO Českého středohoří. Zde pak bylo sledovánoúzemí budované třetihorními vulkanity (tzv. neovulkanity). Jak uvádí např. POKORNÝ a HOLEC(2009), současná podoba krajiny je výsledkem dlouhotrvajícího geologického vývoje, který probíhalv průběhu třetihor od eocénu, přes oligocén, kdy byla sopečná činnost nejintenzivnější, až po miocén.Husté magma vytvářelo podpovrchové tvary, jako jsou např. žíly a lakolity. Mezi vyvřelinamipřevládají čedičové horniny (73,6 %), zbytek pak tvoří trachytické a v menší míře andezitické horniny(MACKOVČIN a KUNCOVÁ 1999).Působením eroze a denudace, která probíhá od konce třetihor, ve čtvrtohorách až dodnes, byla tato tělesavypreparována z měkčích křídových sedimentů (pískovců a slínovců) a nyní vystupují v krajině73

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2jako dominantní kupy nebo kužele. KUKAL (2004) předpokládá, že se povrch od mladších třetihordodnes snížil díky erozi o 300–400 m.Definice a princip fungování ledových jamPojmem ledové jámy se podle KUBÁTA (1971) a RUBÍNA a kol. (1986) označují ta místa zemskéhopovrchu, kde se vyskytuje led či sníh až do pozdních letních měsíců. Protože terénní šetření v rámcibakalářské práce bylo zahájeno v jarních měsících a nebylo proto možné odhadnout, dokdy v danémmístě zalednění zůstane, byla výše citovaná definice zobecněna na „místa, kde je přítomen led čisníh prokazatelně déle, nežli v okolním prostředí, což je doložitelné specifickými mikroklimatickýmipoměry“. V průběhu terénních prací v letních měsících se počet takovýchto míst ve zkoumanýchlokalitách postupně redukoval a nejdéle pozorované jámy s přítomností ledu pak již korespondovalys terminologií KUBÁTA (1971) a RUBÍNA a kol. (1986).V Českém středohoří hraje bazální roli při formování ledových jam přítomnost neovulkanitů. Právěna jejich podloží se v období čtvrtohor v území s výraznou výškovou členitostí v důsledku mrazovéhozvětrávání zformovaly mohutné suťové akumulace (více viz např. RAŠKA (2007). V suťovýchtělesech dochází k cirkulaci vzduchu podle následujícího schématu:Na jaře a počátkem léta, kdy je teplota uvnitř sutě relativně nižší než teplota ve vnějším prostředí,klesá chladnější vzduch puklinami a uniká při úpatí sutě. Tím je zajištěno přetrvání navátého sněhu,či zmrzlé zatékající vody. Jak uvádí např. JÍRA (1965), ve vybraných ledových jamách na lokalitěBoreč byla zjištěna teplota v prvních jarních měsících až -4°C. V průběhu léta se však teplota uvnitřsutě zvyšuje, neboť teplejší vzduch nasávaný vrcholovými otvory postupně předává svou teplotuhornině a tím ji prohřívá. Svého maxima dosáhne teplota uvnitř suti v průměru během září až října.V listopadu začíná docházet vlivem snížení venkovní teploty k prochládání suti, což může býtprovázeno změnou směru cirkulace vzduchu. Ve výše položených partiích sutí se pak může projevitopačný fenomén – tzv. ventaroly, čili zimní výduchy teplého vzduchu (NĚMEČEK a kol. 1980, JÍRA1965). MAREŠ (1959) dodává, že ledové jámy vznikají především na místech, kde je báze sutě chráněnanepropustným podložím, bránícím odtékání studeného vzduchu.MetodikaNa základě literárních údajů byl vytipován soubor lokalit, který byl navštíven a podroben detailnímuterénnímu průzkumu. Následně byla vybrána místa s nejlépe vyvinutým fenoménem ledových jam.Pozice těchto lokalit byla zaměřena s pomocí GPS (Garmin Oregon 550t, se standardní odchylkou± 5 m). Na každé lokalitě byly umístěny dva extrémové Sixovy teploměry (tzv. maximominimální)– vždy jeden uvnitř ledové lámy a jeden vně, pro měření teploty okolního prostředí.Odečítání teploměrů bylo prováděno v intervalu jednoho měsíce v rozmezí od dubna 2011 do března2012. Ze zjištěných hodnot byly zpracovány souhrnné tabulky, uvedené v přílohách. Zároveň byl nakaždé lokalitě umístěn do téže ledové jámy digitální datalogger Omega OM-43, který zaznamenávalteplotu v intervalu 30 minut. Protože výčet naměřených hodnot je velmi rozsáhlý (cca 17000 teplotníchzáznamů z období jednoho roku), byly z naměřených hodnot zpracovány přehledné grafy.Charakteristika zájmových lokalitBoreč (449,0 m n. m.) – jedna z nejznámějších lokalit v Českém středohoří, typická předevšímvýskytem zimních teplých exhalací (ventarol). Nachází se z. od Lovosic v oblasti Kostomlatskéhostředohoří, přibližně 0,5 km s. od obce Boreč a cca 0,5 km jz. od obce zvané Režný Újezd v okreseLitoměřice.Ledové jámy na Borči dlouho unikaly pozornosti. První přímá pozorování jsou publikována v práciPILOUSE (1959). Podle VÁNĚHO (1992) se ledové jámy nacházejí na z., s. a sv. úpatí Borče. Váněpředpokládá, že zdejší ledové jámy mají pravděpodobně částečně svůj vlastní režim proudění vzduchua nesouvisí tak bezprostředně s teplými zimními exhalacemi.74

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Plešivec (509,3 m n. m.) – nachází se na katastru obce Kamýk cca 5 km sz. od Litoměřic a cca 1,5 kmz. od obce Hlinná. Ledové jámy se nacházejí na úpatí sutě při modře značené turistické stezce, cca5–10 minut cesty od kaple sv. Jana (KUBÁT 1971). Suťové pole je přes 100 m dlouhé a široké kolem65 m. Suť je složena z hranáčů o průměru 30–50 cm (PILOUS 1938, MAREŠ 1959). Na úpatí mezihranáči se pak vyskytují prohlubně a dutiny, ve kterých se drží led až do pozdního léta. Některé ledovéjámy mohou mít průměr až 150 cm a hloubku až 200 cm (MAREŠ 1959, NĚMEČEK a kol. 1980).První zmínky o ledových jámách na Plešivci jsou již z 16. a 17. století. Za jednu z nejstarších zmíneko ledových jámách na Plešivci se považuje práce DIELHELMA (1741), dle jehož tvrzení bylsníh, který se držel v jámách po celý rok, dovážen do Litoměřic a využíván k chlazení vína. RovněžSCHALLER (1785), SOMMER (1833) a KRASSER (1857) se zmiňují o výskytu ledu na Plešivci.První souhrnnou prací o ledových jámách je článek PLEISCHLA (1838), ve které se pokouší vysvětlitvznik ledu v ledových jámách. Jako první také publikoval podrobná pozorování, podloženáměřením teplot, ve kterých se snažil vysvětlit vznik ledových jam i exhalací.Mezi další známé autory patří například HIBSCH (1911) a jeho krátká zpráva o ledových jámách(Eislöcher) v jeho geologické mapě Českého středohoří. Tento odkaz lze nalézt i v ANKERTOVI(1922) a v článku POKORNÉHO (1931). MAREŠ (1959) publikoval podrobný popis geologickýchi mikroklimatických poměrů, včetně podrobně zdůvodněné teorie o vzniku ledu.Kamenec (519,0 m n. m.) – vrch ležící nedaleko Starého Šachova mezi obcemi Valkeřice a Merboltice,cca 11,5 km od Děčína, náležící do okresu Česká Lípa. Na s. i j. svahu tohoto kopce se nacházejívýrazné sutě. Severní suť leží v nadmořské výšce 330–360 m n. m. Sklon suťového pole je 30° a jehorozsah je přibližně 100 x 100 m. Průměr kamenů v suti je cca 30 cm. Právě v této suti jsou známya mnohokrát publikovány ledové jámy, naopak ve střední a horní části sutě jsou v zimě patrné ventaroly(RŮŽIČKA 1999, ZACHARDA a kol. 2007).Mezi první autory, kteří se zmiňují o ledových jámách na severní straně Kamence, patří SCHALLER(1785). Obdobnou informaci lze nalézt i v práci SOMMERA (1833). WURM a ZIMMERHACKEL(1882) publikovali podrobná měření. Na severní straně napočítali celkem 8 ledových jam, které senacházely v nezalesněné části sutě. Měření probíhala v jámě, kde se led vyskytoval nejdéle a nejvíce.Další pozorování prováděl KUBÁT (1971). PUJMANOVÁ (1998) si pro svá měření vytipovalacelkem 11 stanovišť, kde měřila teplotu v letech 1988–1992. ZACHARDA a kol. (2007) měřili naKamenné hůře od 1. 12. 2003 do 29. 11. 2004. GUDE a kol. (2003) předpokládá, že by mohl býtpod sutí zachován permafrost a to na základě měření teplot, která zde dlouhodobě prováděl. Tutoteorii potvrzuje i ZACHARDA a kol. (2007). O ledových jámách na jižní straně kopce se zmiňujeZAHÁLKA (1890).Čertova jizba – leží na západním úpatí Skřivánčího vrchu (625,9 m n. m.) na katastrálním území obceBrná nad Labem a náleží do okresu Ústí nad Labem.O existenci ledových jam v této lokalitě se zmiňuje bez bližších podrobností již MAREŠ (1959). KU-BÁT (1971) byl upozorněn na přítomnost ledových jam místními obyvateli, kteří jámy využívají probudování mělkých sklípků. Kubát zde prováděl průzkum v letech 1968–69, přičemž se mu podařilonalézt ledové jámy na dvou místech. První lokalita se nachází při polní cestě a vede zhruba rovnoběžněse státní silnicí, cca 200 m jv. od železničního nadjezdu. Druhá lokalita se nachází na úpatísuťového svahu, S od elektrického vedení, které vede přes Čertovu jizbu. NĚMEČEK a kol. (1980)uvádějí, že se sutě nacházejí na západním svahu Čertovy jizby. Podle KUBÁTA (1971) je možné naobou lokalitách v blízkosti ledových jam pozorovat i zimní exhalace.Panna (593,9 m n. m.) – vrch ležící v blízkosti obce Řepčice, cca 15 km sv. od Litoměřic.O ledových jámách se zmiňuje HAUDECK (1889), který udává, že v blízkosti ledově studenéhopramene, přibližně na jihozápadní straně kopce, je možné najít zbytky ledu i v létě. Dalším autorempopisujícím ledové jámy na Panně je ANKERT (1896), který přináší komentář: „Auch auf der Jungfraubei Rübendörfel soll ein Eiskeller sein“ (Také na Panně u Řepčic by měly být ledové jámy).Štěpánovská hora (620,9 m n. m.) – leží nedaleko obce Štěpánov u Lukova, cca 9 km od městaBíliny. Na sv. straně se nacházejí čedičové sutě o velikosti balvanů do 0,5 m. V jejich spodní částipopisuje ŠIMR (1956) přítomnost míst, kde se drží sníh až do pozdního května. Podle KUBÁTA(1971) se tyto ledové jámy nacházejí ve výšce cca 480 m n. m.75

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2VýsledkyNa lokalitě Boreč (N 50°30,905‘; E 013°59,420‘) bylo zjištěno 14. dubna 2011 celkem 28 ledovýchjam velikostí řádově v dm. Ke dni 15.5. se led nacházel již pouze ve třech jámách, v poslední jáměbyl led zastižen ještě 18.6. Ledové jámy se vyskytují přímo na naučné stezce u informační tabuleč. 8 na s.-sv. straně kopce, ve výšce cca 380 m n. m. Průměrná teplota v měřené ledové jámě činilaza zkoumané období -0,52°C.Na Plešivci (N 50° 33,867‘; E 14° 5,283‘) bylo nalezeno 13. dubna 2011 šest ledových jam, tentopočet se k 15.5. zredukoval na pět. 13.6. byl led přítomen ve stejném počtu jam, avšak 15.7. již zdeled nebyl nalezen. Ledové jámy se nacházejí na jz. straně kopce podél modře značené turistické cestyna úpatí rozsáhlé sutě, cca 10 min cesty od kaple sv. Jana, ve výšce cca 450 m n. m. Průměrná teplotav měřené ledové jámě činila za zkoumané období 2,49°C.Na lokalitě Kamenec (N 50°42,090‘; E 014°21,428‘) byla zvolena za zájmové území jeho jižnístrana. Veškerá předchozí publikovaná měření (WURM a ZIMMERHACKEL (1882), RŮŽIČKA(1999), GUDE a kol. (2003), ZACHARDA (2004), ZACHARDA a kol. (2007)) byla prováděna naseverních, podstatně chladnějších svazích, nicméně sutě s cirkulací vzduchu se nachází i na jihu.Dosud nebyly měřeny a zjištěná data tak jsou pro dané území jedinečná. V sutích na j. svazích Kamencebylo nalezeno 14. dubna 2011 celkem devět ledových jam, přičemž tři se nacházely v malézalesněné suti, šest pak v rozsáhlém suťovém poli vzdáleném cca 100 m. 14.5. se nacházel led pouzev jedné ledové jámě, kde probíhalo měření a ve 3 jámách nacházejících se v rozsáhlejší suti. 24.6. jižled v jamách nebyl přítomen. Ledové jámy se nacházejí přímo u vyšlapané stezky, která vede podélkamenných snosů na jv. straně kopce ve výšce cca 415 m n. m. Průměrná teplota v měřené ledovéjámě činila za zkoumané období 4,13°C.Na lokalitě Čertova jizba (N 50°37,000‘; E 014°05,126‘) bylo 20. dubna 2011 přítomno osm ledovýchjam v plošném rozpětí cca 12 m. 14.5. byl led přítomen pouze ve čtyřech jámách, ve třechz nich bylo možné led pozorovat ještě 13.6. Ledové jámy se nacházejí na z.-sz. svazích ve výšce cca280 m n. m, nalevo od mýtiny pod stožáry vysokého napětí, cca 400 m od žlutě značené turistickéstezky. K této mýtině vede lesní cesta. Průměrná teplota v měřené ledové jámě činila za zkoumanéobdobí 0,87°C.Na lokalitě Panna (N 50°36,628‘; E 014°10,907‘) byl 18. dubna 2011 led přítomen pouze v jednéjámě. 15.5. již byla lokalita bez zalednění, avšak v suti při patě Panny bylo zjištěno několik otvorůs výduchy velmi chladného vzduchu. Ledová jáma se nacházela cca 15 minut cesty od staré hájovnyna j.-jz. straně kopce, ve výšce cca 500 m n. m. Průměrná teplota v měřené ledové jámě činila zazkoumané období 5,19°C.Na lokalitě Štěpánovská hora (N 50°32,310‘; E 013°52,.302‘) již 17. dubna 2011 nebyl přítomenled v žádné z dutin, avšak na řadě míst docházelo k výduchům chladného vzduchu. Měření teplotytak probíhalo v jednom z těchto objektů, který se nachází na sz. straně kopce ve výšce kolem 525 mn. m, asi 400 m od lesní cesty. Z této lokality chybí údaje o teplotě z digitálního dataloggeru, neboťdocházelo k opakovaným závadám teplotního čidla. Průměrná teplota v měřené ledové jámě činila zazkoumané období na základě aproximace hodnot z maximominimálního teploměru 4,40°C.ZávěryNa šesti vybraných lokalitách (Boreč, Plešivec, Kamenec (jižní strana), Čertova jizba, Panna a Štěpánovskáhora) bylo provedeno celoroční měření teplot v místě výskytu ledových jam. Měření probíhalood dubna 2011 do března 2012. Vyjma Borče a Plešivce nebyla dosud na žádné z lokalitprováděna žádná souvislá měření. Souhrnné údaje naměřených teplot ze všech lokalit jsou uvedenyv Tab. I.1–I.6. a v Obr. 1.1–1.5. Bylo zjištěno, že nejchladnější lokalitou je Boreč. To dokládá nejennejnižší průměrná teplota (-0,52°C), ale i fakt, že zde byla naměřena nejnižší absolutní teplota v rámcivšech zájmových objektů (-16,68°C). Suť na Borči se také nejméně prohřívá – maximální teplotanaměřená na lokalitě (4,99°C) je nejnižší ze všech lokalit. Zajímavý je rovněž nejvyšší podíl dnů zazkoumané období, kdy v měřené ledové jámě nepřekročila teplota bod mrazu (58,56 %). V pořadídruhou nejchladnější lokalitou je Čertova jizba. Naopak nejteplejšími lokalitami jsou sutě na jižní76

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2straně Kamence a především pak Panna. Zde byla naměřena nejvyšší průměrná teplota (5,19°C) a zároveňnejvyšší absolutní teplota (16,38°C). Teplý ráz lokality dokládá i nízký podíl dnů se zápornouprůměrnou denní teplotou (33,33 %). Sutě na Kamenci jsou jen o málo chladnější – průměr teplotčiní 4,13°C, podíl dnů s podnulovým průběhem teplot je nejnižší z celé sledované oblasti – 25,48 %.PoděkováníPříprava rukopisu byla podpořena z prostředků grantu IGA UJEP „Paleontologický výzkum pseudokrasuseverních Čech“.LiteraturaANKERT H. (1896): Burgkeller in Kamaik. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs,19: 99–100.ANKERT H. (1922): Unsere Naturdenkmäler. In: ANONYMUS: Heimatkunde des BezirkesLeitmeritz, Leitmeritz, 10–11.DIELHELM J. H. (1741): Denkwürdiger une nutzlicher Antiquarius des Elb-Stroms: Welcher diewichtigsten und angenehmsten geograph-histor-und politischen Merkwürdigkeiten. Frankfurt amMayn: Zu finden bey Stocks sel. Erben und Schilling, 822 str.GUDE M., DIETRICH S., MÄUSBACHER R., HAUCK C., MOLENDA R., RŮŽIČKA V.,ZACHARDA M. (2003): Probable occurrence of sporadic permafrost in non-alpine scree slopes incentral Europe. Proceedings 8 th International Conference on Permafrost, Zürich, 331–336.HAUDECK J. (1889): Von der Panna. Mittheilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, B.Leipa, 12: 71–72.HIBSCH J. E. (1911): Geologische Karte des böhmischen Mittelgebirges Blatt VI. Wernstadt-Zinckenstein. Alfred Hölder, k. u. k. Hof- und Universitäts- Buchhändler, Wien, 58 str.JÍRA V. (1965): Nový výklad úkazů na Borči. Krásy domova, Praha, 4: 20.KRASSER J. A. (1857): Die Kamaiker Eisgruben und der Eiskeller am Kelchberge bei Triebsch.Wiener Zeitung, Abendblatt, Nr. 63.KUBÁT K. (1971): Ledové jámy a exhalace v Českém středohoří II. Vlastivědný sborníkLitoměřicko, 8: 67–89.KUKAL Z. (2004): Předmluva. In: ŠALANSKÝ K.: Neovulkanity České republiky a jejichgeofyzikální projevy. Práce České geologické služby, 17: 7–10.MACKOVČIN P., KUNCOVÁ J. (1999): Chráněná území ČR. 1. Ústecko. ARTEDIT s.r.o., Praha,350 str.MAREŠ J. (1959): Ledové jeskyně a drobné suťové ledové sluje v Českém středohoří. Ochranapřírody, Věstník státní ochrany přírody, Praha, 14, 4: 93–97.NĚMEČEK V., BALATKA B., SLÁDEK J., DYKAST J., CHAMAS V., ELZNIC A. CHARVÁTJ., KUNC K., ŠPŮR M., ŠTĚPÁN B. (1980): Zeměpisné exkurze v Severočeském kraji II.Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem, 91–116.PILOUS Z. (1938): Bryologická vegetace sněžných jam na Jordánu v Českém středohoří. Časopisnár. musea, 112: 170–171.PILOUS Z. (1959): Mechorosty Státní přírodní reservace Borečský vrch v Českém středohoří.Ochrana přírody, 14: 97–99.PLEISCHL A. (1838): Über das Eis im Sommer zwischen den Basaltstücken bei Kameik nächtsLeitmeritz in Böhmen. Beiträge zur physikalischen Geographie Böhmens, Erste Lieferung.Abhandlungen der königl. Böhmischen Gesselschaft der Wissenschaften, Prag, 1–17.77

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2POKORNÝ E. (1931): Mikroerhalační zjevy v Čes. Středohoří. Věstník musejního spolkuv Litoměřicích, 3: 11–14. (pozn. aut.: v nadpisu lapsus calami)POKORNÝ R., HOLEC M. (2009): Jeskyně Ústeckého kraje. Nekrasové podzemní objekty vetřetihorních vulkanitech, jejich původ, charakteristiky a biota. Nakladatelství XYZ s. r. o, Praha,261 str.PUJMANOVÁ L. (1998): Mikroklima v suti vrchu Kamenec v Českém středohoří. In: CÍLEK V.,KOPECKÝ J. (eds.): Pískovcový fenomén. Knihovna ČSS, 32: 37–39RAŠKA P. (2007): Geomorfologické aspekty environmentálních změn suťových akumulací. In:HERBER V. (ed.): Fyzickogeorafický sborník, ČGS, MU, Brno, 161–166.RUBÍN J., BALATKA B., LOŽEK V., MALKOVSKÝ M., PILOUS V., VÍTEK J. (1986): Atlasskalních, zemních a půdních tvarů. Academia Praha, 388 str.RŮŽIČKA V. (1999): The freezing scree slopes and their arachnofauna. In: MÖSELER B. M.,MOLENDA R. (eds): Lebensraum Blockhalde. Decheniana-Beihefte, 37: 141–147.SCHALLER J. F. J. (1785): Topographie des Königreichs Böhmen, darinn alle Städte, Flecken,Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlösser und Städte und unter den ehemaligen und jetzigenBenennungen samt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben Arden. Zweyter Theil, Elbogner Kreis.Durch Wentzel Piskaczek, Prag, 258 str.SOMMER J. G. (1833): Topographie Böhmens. Bd. 1., 339 str.ŠIMR J. (1956): Státní přírodní reservace „Štěpánovská hora“. Ochrana přírody, 11: 146–149.VÁNĚ M. (1992): Exhalace par na Borči a na Jezerní hoře. Sborník Severočeského muzea, Přírodnívědy, 18: 175–191.WURM F., ZIMMERHACKEL P. (1882): Basalt- und Phonolithkuppen in der Umgebung von B.Leipa. Separat-Abdruck des Programmaufsatzes der Communal-Überrealschule zu B.-Leipa, 1–32.ZAHÁLKA Č. (1890): O sutinách čedičových a znělcových v Českém středohoří. Vesmír, 6–7,19:66–67, 74–76.ZACHARDA V. (2004): The cool tolerant predatory mite Rhagidia gelida (Acari, Prostigmata,Rhagidiidae) indicates patchy permafrost in Czech highlands. Phytophaga, 14: 229–235.ZACHARDA V., GUDE M., RŮŽIČKA V. (2007): Thermal Regime of Three Low Elevation ScreeSlopes in Central Europe. Permafrost and Periglacial Processes, 18: 301–308.78

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2PřílohyVýsledky měření extrémovými teploměry ve vybraných ledových jamách Českého středohoříDatumTab. I.1 Měření max/min teploty na lokalitě BorečTeplota uvnitř jámy (°C)Teplota vnějšího prostředí(°C)min max aktuální min max aktuální15.5.2011 0 6 1 0 29 10,518.6.2011 0,5 8 1 6 33 1522.7.2011 0,5 10 1 9 32,5 1223.8.2011 1 2 2 8,5 30 26,525.9.2011 2 5 4 12,5 30,5 1428.10.2011 0,5 6 3 0 20 1028.11.2011 -5 6 2 -5 11 331.12.2011 -4 2,5 1 -5 7,5 125.1.2012 -4 2 0,5 -5 9 117.3.2012 -15 7 0 -16 22 13,5DatumTab. I.2 Měření max/min teploty na lokalitě PlešivecTeplota uvnitř jámy (°C)Teplota vnějšího prostředí(°C)min max aktuální min max aktuální15.5.2011 0 8 6 0 30 6,513.6.2011 1,5 9,5 7 5 13 15,515.7.2011 6,5 12,5 11 8 31 1518.8.2011 8,5 13,5 11,5 8 29 2025.9.2011 8,5 14 9 7 30 1224.10.2011 -1,5 11,5 2,5 -2 15 529.11.2011 -4 7 0,5 -4 8,5 331.12.2011 -4 1,5 0 -6 4 -124.1.2011 -6 1 -2 -5,5 9,5 213.2.2012 -16,5 1 0 -19 7 -5,528.3.2012 -5 1 -1 -8 14 8,5Tab. I.3 Měření max/min teploty na lokalitě Kamenec (jižní strana)DatumTeplota uvnitř jámy (°C)Teplota vnějšího prostředí(°C)min max aktuální min max aktuální14.5.2011 -1 8 6 1 20,5 9,524.6.2011 0 9 6,5 5,5 22 1427.7.2011 5 10,5 8 10 19 925.8.2011 7 10 9 11 18 1628.9.2011 7 10 9 8 18 1423.10.2011 0 10,5 2 0 17 54.12.2011 2 9 5 -1 9 63.1.2012 -2 5 0 -3 11,5 35.2.2012 -5 1 -3 -16 4 -10,518.3.2012 -8 -0,5 0 -18 13,5 779

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Tab. I.4 Měření max/min teploty na lokalitě Čertova jizbaDatumTeplota uvnitř jámy (°C)Teplota vnějšího prostředí(°C)min max aktuální min max aktuální14.5.2011 0 0,5 0 0 17 113.6.2011 0 8 1,5 5 21 815.7.2011 0 4 3,5 5 19,5 918.8.2011 2,5 7 5,5 8,5 17 10,528.9.2011 1 9,5 7 2 21 12,524.10.2011 -0,5 9 1,5 2 15 429.11.2011 -2 5 1 0 7,5 331.12.2011 0 2 1 0 4 126.1.2012 -2 2 -1 -3 4 013.2.2012 -16 -1 -3 -18,5 6 -1021.3.2012 -12 0 0 -10,5 19,5 7,5DatumTab. I.5 Měření max/min teploty na lokalitě PannaTeplota uvnitř jámy (°C)Teplota vnějšího prostředí(°C)min max aktuální min max aktuální15.5.2011 -0,5 12 10 0 19 8,513.6.2011 3 13 11,5 5,5 21 1415.7.2011 10 15 13 8 21,5 1518.8.2011 11 14 12 8 21 1128.9.2011 10 16 11 12,5 23 1424.10.2011 2 13 3,5 -1 18,5 729.11.2011 0 0,5 7 -3 12 54.1.2012 -2 1, 5 1 -5 7,5 413.2.2012 -10 1,5 -8 -18 6 -811.3.2012 -9 -0,5 0 -10 8,5 5Tab. I.6 Měření max/min teploty na lokalitě Štěpánovská hora. Údaje označené jako „–„ značí nedostupnostteploměru z důvodu jeho překrytí silnou ledovou vrstvouDatumTeplota uvnitř jámy (°C)Teplota vnějšího prostředí(°C)min max aktuální min max aktuální26.6.2011 -5 10 7,5 10 16 14,522.7.2011 5 12,5 10 11 17,5 11,523.8.2011 0 12 9,5 10 16 15,525.9.2011 -4,5 13 8,5 -4 17 1028.10.2011 -2 9 1,5 0 18,5 5,528.11.2011 0 12,5 2 -1 6 131.12.2011 -2 7,5 6 -6 8,5 125.1.2012 -3 5,5 4,5 -5 8 1,56.2.2012 – – – -15 4,5 -717.3.2012 – – – -10 6,5 3,580

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Teplotní grafy sestavené z hodnot naměřených digitálními dataloggery uvnitř ledových jam.Obr. 1.1 Kontinuální měření teploty na lokalitě Boreč (interval 30 min.)Obr. 1.2 Kontinuální měření teploty na lokalitě Plešivec (interval 30 min.). Nespojitá data jsouzpůsobena závadou teplotního čidla.81

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 1.3 Kontinuální měření teploty na lokalitě Kamenec (interval 30 min.)○Obr. 1.4 Kontinuální měření teploty na lokalitě Čertova jizba (interval 30 min.). Na této lokalitěbylo započato měření z důvodu poruchy dataloggeru až 13.6.201182

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 1.5 Kontinuální měření teploty na lokalitě Panna (interval 30 min.). Krátké přerušenív červenci 2011 je způsobeno chybou přístroje83

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Fotodokumentace vybraných lokalitObr. 2.1 Plešivec – celkový pohled na suťovou akumulaci84Obr. 2.2 Zledovatělý sníh v ledové jámě na lokalitě Plešivec

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 2.3 Čertova jizba – celkový pohled na suťovou akumulaciObr. 2.4 Ledové krápníky a zledovatělý sníh v ledové jámě na lokalitě Čertova jizba85

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Inventarizace mělkého krasového podzemí v NPPZbrašovské aragonitové jeskyně (Střední Morava,Česká republika)Inventory of the shallow karst subterraneanobjects in NNM Zbrašovské aragonitové jeskyně(Central Moravia, Czech Republic)Richard POKORNÝUniverzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, Králova výšina 7, Ústí nad Labem, 400 96,Česká republika, Richard.Pokorny@ujep.czAbstraktByl proveden inventarizační speleologický průzkum v NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně, v rámcinějž bylo zjištěno šest krátkých jeskyní a jeskyněk (J. V rokli, Průvanové j., Průchodní j., J. Protilehlá,Netopýří j., Smrtní j.) o délce do 15 m a tři hlavní ventaroly (Rozvrt, Starý vchod a Čáka) o známéhloubce do 5 m. Příspěvek přináší první ucelené zpracování drobného krasového podzemí v prostorunárodní přírodní památky.AbstractThe speleological inventory survey was made in NNM Zbrašovské aragonitové jeskyně. It were foundsix short caves and cavelettes (Cave V rokli, Průvanové C., Průchodní C., Protilehlá C., Netopýří C.and Smrtní C.) of maximal length 15 m and three main ventaroles (Rozvrt, Starý vchod and Čáka) ofknown depth 5 m. This paper represents the first comprehensive evidence of small karst subterraneanobjects within the boundaries of the national natural monument.Klíčová slova: Hranický kras, Zbrašovské aragonitové jeskyně, NPP, inventarizační průzkumKey words: Hranice karst, Zbrašov Aragonite Caves, NNM, the inventory surveyÚvodMaloplošné chráněné území NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně je známé především v souvislostis rozsáhlým jeskynním systémem, zpřístupněným široké veřejnosti. I přes poměrně malou rozlohupamátky je však výčet zde se vyskytujících krasových jevů podstatně rozsáhlejší. Přítomny jsou krátkéjeskyně a jeskyňky, krasové komíny a ventaroly. Předkládaný text přináší jejich kompletní výčet,spolu se stručným popisem.Geografická a geologická charakteristika regionuNPP Zbrašovské aragonitové jeskyně se nachází v Olomouckém kraji, přesněji v okrese Přerov, naúzemí katastru obce Teplice nad Bečvou. Území náleží dle geomorfologického členění DEMKAa MACKOVČINA (2006) do provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnější Západní Karpaty, oblastiZápadobeskydské podhůří, celku Podbeskydská pahorkatina a podcelku Maleník.Širší okolí NPP se nachází na styku Českého masivu a Západních Karpat. Basement tvoří tzv. kraMaleníku, jež představuje tektonický blok paleozoických hornin, litologicky a faciálně odpovídajícípaleozoiku přilehlé části Českého masivu nacházejícího se sz. směrem, od něhož je však kra Maleníkuoddělena karpatskou předhlubní. Na opačné, jv. straně se paleozoikum kry Maleníku noří podnasunuté flyšové karpatské příkrovy (DOLNÍČEK a kol. 2008).86

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Po geologické stránce je složení kry Maleníku velmi pestré a zahrnuje sled sedimentů devonskéhoa karbonského stáří. Zahájení sedimentace v regionu lze datovat do období cca před 380 mil. lety,kdy došlo v širokém okolí k mořské transgresi. Největší mocnosti dosahují mořské sedimenty v oblastiMoravského krasu, nicméně v regionu se nachází řada menších, izolovaných výskytů, včetněokolí Teplic nad Bečvou. V jižní části kry Maleníku devon chybí a sedimentace byla zahájena ažmoravickým souvrstvím vyššího spodního karbonu.Nejúplnější profil devonskými vrstvami lze dokumentovat v sv. části kry, kde jsou nejstaršími sedimentyvystupujícími na povrch 50–200 m mocné světlešedé, hrubě lavicovité a masivní vilémovickévápence macošského souvrství, náležící vyššímu střednímu až svrchnímu devonu (stupeň givet--frasn). Tyto vápence vznikaly v prostředí karbonátových plošin, lagun a korálových útesů v teplémprosluněném tropickém moři. Sedimenty obsahují zbytky fauny korálů a stromatoporoidů. Z chemickéhohlediska se jedná o velmi čisté vápence, představující optimální horninu pro tvorbu krasovýchjevů.V nadloží vilémovických vápenců vystupuje svrchnodevonský, litologicky pestrý komplex líšeňskéhosouvrství, který lze členit na tzv. křtinské, hádsko-říčské a hněvotínské vápence (stupeň frasn--tournai). Křtinské vápence jsou charakteristické svou načervenalou až šedou barvou, vždy majíjemnozrnný (mikritový) až celistvý charakter, bývají často pestře skvrnité, hlíznaté až brekciovité.Typický je obsah červených a zelených poloh břidlicového charakteru. Hádsko-říčské vápence jsoutmavě šedé (černé), deskovité, bituminózní, bioklastické mikritové vápence s hojnými vložkami tmavýchkalových vápenců, tmavých vápnitých břidlic, ojediněle s polohami tmavých rohovců. Hněvotínskévápence reprezentují šedé, tence vrstevnaté laminované vápence, většinou s tenkými vložkamivápnitých břidlic a s častým gradačním zvrstvením uvnitř tenkých vrstviček. Sedimentace líšeňskéhosouvrství byla v okolí Hranické propasti završena usazováním brekcií (místy s fosfority), přecházejícímido organodetritických vápenců. ŠTEFFAN a MELICHAR (1996) poukazují na deformačníprocesy, které vedly ke vzniku laminace vápencových vrstev.Líšeňské souvrství je v celém svém průběhu charakteristické změnou karbonátové facie i litologickýmizměnami v podobě zahlubování sedimentačního bazénu a usazování úlomkovitého materiáluvzniklého především rozrušením starších vápenců. K sedimentaci docházelo na svahu a v depresícha vzniklá facie bývá obecně nazývána kalciturbidity (DVOŘÁK 2004, HAVÍŘ a kol. 2003).Nejstarší člen tzv. kulmské facie, tedy uloženin již karbonského stáří ve kře Maleníku je představovánnepříliš rozsáhlou rozlohou pelitického vývoje, tj. rytmického střídání černošedých a černýchbřidlic a prachovců moravického souvrství (stupeň visé), vyvinutou při jižní hraně údolí Bečvy. Litologickyje moravické souvrství tvořeno převážně rytmity, střídají se jílovité břidlice, prachovcea jemnozrnné droby. Ojediněle se zde vyskytují málo mocné polohy drobnozrnných petromiktníchslepenců. Tyto sedimenty se usazovaly v hlubokovodních bazénech jako produkt okrajových (distálních)turbiditních proudů.V jejich nadloží spočívá mohutný komplex hradecko-kyjovického souvrství (stupeň svrchní visé--spodní namur), jehož mocnost dosahuje až 300 m. Asociace těžkých minerálů, zejména granátů,ukazují, že hlavním zdrojem materiálu v době sedimentace těchto jednotek již byly horniny moldanubikaa patrně také vynořený hřbet v oblasti dnešního hornomoravského úvalu.Hradecké vrstvy tvoří hrubozrnné lavicovité hradecké droby s vložkami petromiktních slepenců.Slepence hradeckých vrstev se liší od slepenců starších souvrství větším množstvím valounů křemenea kvarcitů i úbytkem kulmských hornin. Stratigraficky výše situované kyjovické vrstvy představujíjemnozrnné sedimenty kyjovických břidlic. Ty jsou tvořeny rytmity a laminity jílových břidlica prachovců, podřízeně v nich vystupují jemnozrnné, často slabě vápnité droby (GILÍKOVÁ a kol.2003, DVOŘÁK 1994). Svrchnodevonské brekcie s fosfority a nadložní kulmské sedimenty vystupujív odkryvu v zářezu železniční trati cca 500 m severovýchodně od NPP Zbrašovské aragonitovéjeskyně.Na komplex paleozoických hornin byly při alpsko-karpatském vrásnění nasunuty od východu a jihozápadukřídové a paleogenní sedimenty vnějšího karpatského flyše. Na JV se vápencová kra noří podpodslezskou a slezskou jednotku Západních Karpat.87

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Severně a severozápadně od Teplic nad Bečvou spočívají na paleozoických horninách relikty vápnitýchjílů (šlírů) s vrstevnatou texturou, vyznačujícími se polohami vápnitých písků a štěrků marinníhoči brakického původu, datovaných do spodního miocénu (karpat). Západně od Černotína paklze nalézt těleso tvořené písky, štěrky, jíly a silty fluviálního či fluviolakustrinního původu, které lzedatovat do pliocénu. Východně od Hranic spočívají kamenito-písčito-jílovitá eluvia sedimentárníchhornin badenu, karpatu a flyše, přecházející místy do reziduálních štěrků. Tyto klastické sedimentytaké vyplnily tehdy již existující krasové povrchové deprese a zčásti i jeskyně (viz Obr. 1).V regionu se vyskytují sprašové hlíny (které cípem zasahují i do NPP), bahnitopísčité a štěrkopísčitéuloženiny Bečvy (rovněž zaujímající část území NPP), lokálně též soliflukční sedimenty. V holocénuvznikají svahové hlíny, odvápněním spraší dochází na třetihorních slínech ke genezi podzolovýchpůd (GERŠL 2009).Obr. 1 Detailní geologická situace NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně (hranice vyznačena silnoučernou linií). Zdroj: GeoČR50.Hranický kras, jeho geneze a charakteristikyKarsologická jednotka označovaná jako Hranický kras je vázána na nepříliš rozsáhlé výskyty tělesdevonských až spodnokarbonských vápenců kry Maleníku na obou březích řeky Bečvy. Několikizolovaných ostrovů karbonátových hornin v území, které lze přibližně vymezit obcemi Hranice,Teplice nad Bečvou a Černotín, zde vystupuje z okolních mladších hornin třetihorního stáří. Pásvápenců dosahuje délky cca 5,5 km a šířky 4 km. Největším jeskynním systémem jsou Zbrašovskéaragonitové jeskyně, největším povrchovým útvarem Hranická propast.Vlastní krasové jevy byly vytvořeny v jemnozrnných krinoidových kalciarenitech a kalciruditechmacošského a laminovaných a hlíznatých kalcilutitech líšeňského souvrství. Geneze Hranickéhokrasu je v České republice unikátní, neboť byl vytvářen dvěma procesy. Vedle klasického krasověníz normální teploty, běžného ve všech ostatních krasových oblastech republiky, zde probíhaly krasovéjevy hydrotermálního charakteru. Příčinou je tektonický neklid na hluboké zóně styku dvouodlišných geologických jednotek s intenzivními výrony vlažných kyselek s vysokým obsahem CO 2,působících zvýšenou korozí.Vznik těchto proplyněných minerálních vod souvisí s otevřením hlubokých struktur, které umožnilyúnik fluid ze zemského pláště směrem k povrchu. Oxid uhličitý dodnes migruje po hlubokých zlomechaž na povrch a rozpouští se do infiltrovaných vod, nebo vytváří tzv. plynová jezera v podzemníchdutinách. Proplyněná voda tak nabývá agresivity a silně se mineralizuje. Obsah volného CO 2ve88

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2vodách Hranického krasu dosahuje až 2500 mg.l -1 . Podle teplot čerpané kyselky pro lázeňské účely(22,5 °C) je možné dle geotermálního gradientu usuzovat na oblast jejího vzniku až při bázi devonskýchvápenců v hloubkách kolem 700 m.Kyselky postupně rozšířily své výstupové cesty karbonátovým souvrstvím až do podoby rozměrnýchkaveren. Plynný CO 2v jeskyních (ať už uvolněný z kyselek či plynových jezer) okyseloval prosakujícípovrchové vody, které pak korozí rychleji rozšiřovaly pukliny a postupně tak vyvolávaly ztenčenístropů a následné řítivé zvětšování jeskynních prostor.Za nejvýraznější projev hydrotermálního krasovění lze považovat Hranickou propast. Mimo výraznéhozávrtu Stará propast (či také Velký závrt) jsou ostatní závrty ploché a mísovité. Vznikly naddutinami, které ve vápencích vytvořily kyselky a do nichž tyto sedimenty zaklesávají, či jsou splavovány.Hlavním podpovrchovým útvarem Hranického krasu jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně, jejichždosud známá délka činí 1322 m při maximální hloubce 55 m (ŠIMEČKOVÁ 2011). Vedle těchto velkýchjeskyní se v celém prostoru Hranického krasu nachází řada dalších krasových objektů. GERŠL(2009) zmiňuje 29 jeskyní a jeskyněk, TRAVĚNEC (2012 in verb.) hovoří celkem o 143 objektech,z nichž min. 20 je již zaniklých.Hranický kras, vyvinutý v karbonátových horninách kry Maleníku, má podle OTAVY (2005) tzv. polycyklickývývoj. Počátek krasovění lze datovat již do období svrchního devonu, kdy došlo v obdobífrasnu až famenu k relativně dlouhému sedimentačnímu hiátu s dobou trvání 3,7 mil. let (HAVÍŘa kol. 2004). Tehdy byl pravděpodobně zahájen proces krasovění a vytvoření první generace podzemníchdutin. Podílet se mohl i vliv neptunických žil, tzn. brekciace hornin podél tektonickýchpredispozic. Tektonické přepracování vápenců, jejich postižení kliváží, místy až mylonitizací a drobnýmii většími přesmyky spolu s provrásněním, to vše zastírá původní projevy svrchnodevonskéhokrasovění. Ve spodním karbonu byl pak Hranický paleokras zalit kulmským mořem a zakryt mohutnou,několik kilometrů mocnou vrstvou flyšových turbiditních sedimentů (OTAVA 2006).Druhá fáze krasovění probíhala v období křídy. Přestože zájmová oblast se stala souší pravděpodobnějiž ve svrchním karbonu, denudace nekrasových sedimentů probíhala po velmi dlouhou dobua exhumaci vápencového podloží OTAVA (2006) předpokládá až během mesozoika. Tehdy docházeloke vzniku paleokrasu na řadě míst Evropy včetně Českého masivu. Důkaz křídové krasové fázespočívá v nálezu sedimentárních výplní některých jeskynních dutin, tvořených kaolinickými jílya písky červené, fialové, okrové, ale i tmavošedé až bílé barvy, náležící tzv. rudickému souvrství.V této době mělo paleoklima regionu charakter humidních subtropů až tropů, kde probíhalo intenzivnízvětrávání karbonátového podloží. Tyto rudické jíly pozoroval např. i HAVÍŘ a kol. (2004) veštole Barborka, ražené při rekonstrukci prohlídkové trasy Zbrašovských aragonitových jeskyní.Hlavní fáze krasovění probíhala v miocénu, konkrétně pak v karpatu-spodním badenu, kdy bylaukončena miocénní mořskou transgresí. Tehdy docházelo ke vzniku výrazných závrtových řad, depresía poloslepých údolí. Zároveň v některých jeskynních dutinách sedimentovala další generaceuloženinových výplní, reprezentovaná pestrými polohami štěrků, slepenců, písků, pískovců, jílůa jílovců.Proces hydrotermálního krasovění, kdy počaly podél reaktivovaných zlomů vystupovat agresivníkyselky spolu s plynným CO 2, datují někteří autoři až do období pleistocénu (př. OTAVA 2006), nicménědůkazy o konkrétním datu nástupu hydrotermálních procesů v Hranickém krasu dosud chybí(GERŠL 2009). Faktem je, že hydrotermální krasovění přemodelovalo řadu dřívějších podzemníchdutin a zároveň vytvořilo jeskyně nové.MetodikaPři průzkumu bylo použito podrobné terénní pochůzky prováděné formou návštěvy všech částí NPP,včetně návštěvy méně náročných podzemních objektů (bez použití lezecké techniky, pouze s využitímčelové lampy). V případě identifikace krasových lokalit byla pořízena fotodokumentace (fotoaparátCanon PowerShot SX1 IS) a uvedeny přesné GPS souřadnice s využitím přístroje GarminOregon 550T, průměrná přesnost měření ± 5 m.89

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Každý zaznamenaný objekt byl v terénu popsán a byly zaznamenány jeho základní morfologickécharakteristiky. V předkládaném textu pak byl popis rozšířen o kompletní údaje uváděné v literatuře.Pokud byly krasové objekty známy již dříve a mají přidělen kód JESO (Jednotná evidence speleologickýchobjektů), pak je tento kód uveden u jeho názvu. Problematika jednotlivých zjištěnýchkrasových jevů byla konzultována se členy místní ZO ČSS 6-23 Aragonit.Zjištěné krasové objekty v NPP Zbrašovské aragonitové jeskyněPrůvanové jeskyně(synonymum: Průvanová jeskyně (TRAVĚNEC in verb., 2011)).(kód JESO K212 06 10 J 00004)Jeskyně s několika síňkami, komínem a propástkou, suchá, s několika menšími sintrovými náteky.Délka 15,5 m.Jeskyně V rokli(kód JESO chybí)Jeskyně ležící v krátké rokli protékané nepravidelným přítokem Bečvy, znečištěným splaškovýmivodami a odpadky. Objekt má podobu subhorizontální, mírně stoupající chodby, která se po cca 7 mstáčí pod úhlem 90°. V těchto místech je dno pokryto silnou vrstvou suti, sintrová výzdoba nebylapozorována. Délka cca 15 m (viz Obr. 4).Průchodní jeskyně(synonymum: Průchodová jeskyně (GERŠL 2009)).(kód JESO K212 06 10 J 00003)Horizontální suchá jeskyně bez sintrové výzdoby. Délka 10 m. Jeskyně má dva vchody, přičemžjeden ústí do výše zmíněné rokle, druhý pak do údolí Bečvy. Jeskyně je silně znečištěna odpadky(viz Obr. 3).Jeskyně Protilehlá(kód JESO chybí)Drobná jeskynní dutina o délce cca 1 m, okrouhlého tvaru. Nachází se ve svahu téže rokle, naprotiJeskyni v Rokli.Netopýří jeskyně(synonymum: Jeskyně Pod infarktem (ŽABÍČEK 2011)).(kód JESO K212 06 10 J 00002)Horizontální suchá jeskyně bez sintrové výzdoby, ležící v těsné blízkosti lázeňské stezky. Jeskyněstoupá poměrně strmě do hlavní dutiny, jejíž dno pokrývá vrstva jílovitého sedimentu. Tato dutinaústí na povrch malým přirozeným oknem. Délka 7 m.Smrtní jeskyně(kód JESO K212 06 10 J 00028)Drobná dutina ležící cca v polovině svahu nad provozní budovou Zbrašovských aragonitových jeskyní.V blízkosti provozní budovy Zbrašovských aragonitových jeskyní se nachází objekt, nazývaný „Kabelovájeskyně“. Podle ústního sdělení TRAVĚNCE (2011) se jedná pouze o velmi mělkou dutinurozměrů cca 1x0,5 m, která nesplňuje základní definici jeskyně.90

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2VentarolyIntenzivní zkrasovění devonských vápenců Hranického krasu vedlo na řadě míst k vytvoření mnohdyneprůlezných, úzkých štěrbin a puklin, vedoucích až na povrch, pod zemí spojených se systémemZbrašovských aragonitových jeskyní nebo s dosud neznámými jeskyněmi. Z nejvýraznějších lzejmenovat např. ventarolu Půlhodina nedaleko Hranické propasti. Protože mají zdejší jeskyně tzv.dynamický charakter, projevuje se zde sezónnost klimatu. V letním období proudí vzduch od horníhovchodu směrem ke vchodu níže položenému, přičemž v zimě je tomu naopak.Výduchy teplého vzduchu v zimě, pozorovatelné pouhým okem, se nazývají ventaroly, místa, kdese pouze ohřívá zemský povrch od rozptýleného konvektivního proudu vzduchu, se pak označují vespeleologické literatuře jako „mastné fleky“ a jsou charakteristické absencí sněhové pokrývky, kterázde záhy taje. Tento obecný princip však v případě Hranického krasu částečně stírá fakt, že zdejšíjeskyně jsou podstatně teplejší nežli v jiných krasových oblastech. „Mastné fleky“ tak mohou mítpůvod v ohřívání zemského povrchu převodem tepla kondukcí od stropu jeskyně v místě ztenčeníhorninového nadloží či zasedimentované pukliny (TRAVĚNEC in verb., 2011).Starý vchod(synonymum: Objevitelský komín).(kód JESO chybí)Nejznámější ventarola v NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně. Jedná se o místo prvního průnikučlověka do Zbrašovských aragonitových jeskyní (více informací př. TRAVĚNEC 2001).Rozvrt(kód JESO K212 06 10 J 00005)V místě výrazného výduchu teplého vzduchu na povrch země byla v 50. či 60. letech 20. stoletívykopána sonda, pravděpodobně pod vedením tehdejších pracovníků Zbrašovských aragonitovýchjeskyní. Amatérští jeskyňáři ji v polovině 90. let obnovili a pronikli do hloubky cca 5 m. Nevhodněpoužitá výdřeva je již v současné době shnilá a šachtice se postupně sesouvá. Při extrémně nízkýchteplotách (cca -10 až -15 °C) se nad otvorem objevuje nevýrazný bílý obláček kondenzovanýchvodních par. Autorem názvu (od roku cca 1987) je Ing. Jan Šimeček (TRAVĚNEC in verb., 2011).V okolí ventaroly Rozvrt byl prováděn předběžný speleologický průzkum, při kterém byla zjištěnapřítomnost dalších „mastných fleků“ menšího rozsahu (GERŠL 2009). Jmenovat lze např. ventaroluČáka (TRAVĚNEC in verb., 2011).Další, v literatuře nepublikovaná místa výduchů teplého vzduchu nebyla při inventarizačním průzkumupozorována, neboť dle metodiky byl prováděn průzkum v létě až na podzim roku 2011, přičemžideální dobou pro pozorování ventarol je období suchých a mrazivých zimních dnů.Diskuze a závěryPři budování literární rešerše k jednotlivým mapovaným objektům se značně projevoval obecněplatný fakt, že drobné krasové podzemí stojí na okraji zájmu speleologů. Velká většina výzkumnýchprací v regionu je směřována do vlastních Zbrašovských aragonitových jeskyní, naopak evidencezbývajících drobnějších krasových jevů v blízkém okolí má pouze fragmentární podobu. Nadto jemožné setkat se zde s řadou synonym používaných pro jeden objekt (příkladem je např. Starý vchod× Objevitelský komín). V předkládaném textu proto bylo aplikováno pravidlo obdobné např. taxonomiiv biologických vědách, kdy za platný název je označován ten, který byl publikován jako první,s náležitým popisem, lokalizací a dalšími upřesňujícími charakteristikami.Na území NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně bylo na základě nových mapovacích prací identifikovánošest krátkých jeskyní o délce do 15 m a tři místa s projevy dynamické cirkulace vzduchu.Všechny objekty byly zaměřeny s přesností několika metrů a zaneseny do mapy (viz Obr. 2).91

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2PoděkováníTerénní průzkum byl realizován v rámci projektu „Implementace soustavy NATURA 2000 na územíchv péči AOPK ČR a jejich monitoring“, který byl podpořen Evropským fondem pro regionálnírozvoj v rámci Operačního programu Životní prostředí. Příprava rukopisu byla podpořena z prostředkůgrantu IGA UJEP „Paleontologický výzkum pseudokrasu severních Čech“.Za podnětné připomínky při přípravě rukopisu a cenné informace při lokalizaci drobných jeskynníchobjektů náleží poděkování Fraňo Travěncovi a Liboru Móroczovi (ZO ČSS 6-23 Aragonit) a takéIng. Olze Suldovské (AOPK ČR) za poskytnutí údajů z databáze JESO.LiteraturaDEMEK J., MACKOVČIN P. (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Agentura ochranypřírody a krajiny, Brno, 582 str.DOLNÍČEK Z., KROPÁČ K., LEHOTSKÝ T., ŠKODA R., JAČKOVÁ I. (2008): Novépetrografické, mineralogické a paleontologické výzkumy v lomu Podhůra (kra Maleníku,moravskoslezský kulm). Acta Mus. Moraviae, Sci. geol., 93: 91–112.DVOŘÁK J. (1994): Variský flyšový vývoj v Nízkém Jeseníku na Moravě a ve Slezsku. PráceČeského geologického ústavu, 3: 1–80.DVOŘÁK V. (2004): Orientační strukturní analýza vápenců Hranického krasu. Geologickévýzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 2003, 42–45.GERŠL M. (2009): Hranický kras (K212 06). In: MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. (eds.):Chráněná území ČR, Svazek XIV – Jeskyně. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrumBrno, 608 str.GILÍKOVÁ H., MAŠTERA L., OTAVA J. (2003): Charakteristika spodnokarbonských klastickýchsedimentů na listu 25-123 Hranice. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 2002,44–47.HAVÍŘ J., DVOŘÁK V., OTAVA J. (2003): Nové výsledky strukturního studia paleozoika okolíHranic. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 2002, 48–51.HAVÍŘ J., BÁBEK O., OTAVA J. (2004): Vztah struktur, stratigrafie a krasovění ve Zbrašovskýcharagonitových jeskyních. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 2003, 46–50.OTAVA J. (2005): Polycyclic origin of fossil karst at Hranice Palaeozoic, Czech Republic. 14 th Int.Congr. Speleol., Athens, Abs. Book, 121–122.OTAVA J. (2006): Současný stav znalostí polyfázového krasovění hranického paleozoika.Speleofórum 2006, 84–87.ŠIMEČKOVÁ B. (2011): Nové objevy ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. In:ŠIMEČKOVÁ B. (ed.): Zpřístupněné JESKYNĚ 2010. Ročenka Správy jeskyní České republiky,164 str.ŠTEFFAN M., MELICHAR R. (1996): Tzv. plástevnaté vápence a tektonika Hranického krasu.In: Tektonický vývoj orogenních pásem – termální, mechanické a sedimentární záznamy. SeminářSkupiny tektonických studií, Jeseník 26.–29. duben 1996. Program, abstrakta, exkurzní průvodce,48.TRAVĚNEC F. (2001): Kdy je jeskyně či propast objevena a jak je hluboká? Polemika o datováníobjevu a prvního vstupu na případu Zbrašovských aragonitových jeskyní a hloubky Hranicképropasti. Speleo, 33, 15–17.ŽABÍČEK V. (2011): Historie a současnost horolezectví na Hranicku. MS, bakalářská práce,Fakulta tělesné výchovy, Univerzita Palackého v Olomouci, 98 str.92

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 2 Lokalizace NPP Zbrašovské aragonitové jeskyně s vyznačením evidovaných jevů a objektů.1 – Starý vchod, 2 – Netopýří jeskyně, 3 – Ventaroly Rozvrt, Čáka, 4 – Průchodní jeskyně,5 – Jeskyně V rokli, 6 – Protilehlá jeskyně, 7 – Smrtní jeskyně, 8 – Provozní budova Zbrašovskýcharagonitových jeskyní, 9 – Průvanové jeskyně93

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 3 Průchodní jeskyněObr. 4 Jeskyně V rokli94

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Sesuv v kaolinovém lomu Nepomyšl (2003–2004):kinematika povrchu a diskuse příčinných faktorůLandslide in the kaoline quarry Nepomyšl (2003–2004): surface kinematics and discussion of inducingfactorsMartin RAŠKA 1 , Pavel RAŠKA 21Ing. Karel Turčin - Geodetická a důlněměřická kancelář, Na Kopečku 3, 360 05 Karlovy Vary; Katedraspeciální geodézie, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Thákurova 7, 166 29 Praha 6;raska.m@seznam.cz2Katedra geografie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, České mládeže 8,400 96 Ústí nad Labem, pavel.raska@ujep.czAbstraktPředložená studie představuje příspěvek k výzkumu vlivu těžby nerostných surovin na stabilitu svahů.V textu je charakterizován sesuv na jz. svahu kaolinového lomu poblíž města Nepomyšl (Z Čechy),který byl aktivní v letech 2003–2004. Studie je založena na přesných geodetických měřeních,ukazujících změny v pozici 23 kontrolních bodů. Tato data byla anylzována pomocí spline interpolaceza účelem získání kinematických parametrů povrchu sesuvu. Analýza příčinných faktorů vznikusesuvu naznačila nízkou korelaci mezi aktivitou sesuvu a kumulovanými předchozími srážkovýmiúhrny, které byly významným přímým spouštěcím faktorem pouze při první akceleraci vývoje sesuvu.Podmínky dlouhodobé aktivity sesuvu byly dány dominantně antropogenními zásahy na patěsvahu vlivem těžby a vyústily ve změnu morfometrických a stabilitních parametrů.AbstractThe present paper represents a contribution to studies focused on effects of extraction of raw materialson stability of slopes. We characterize the landslide that affected southwestern slope of kaolinequarry near the town of Nepomyšl (W Czechia), which was active in 2003–2004. The study is basedon precise data of geodetic monitoring, showing the changes in position of 23 checkpoints. The datasetwas analysed using spline interpolation in order to obtain kinematic parametres of the landslide.The analyses of landslide-inducing factors showed low correlation between landslide activity andcumulative preceding rainfall, which was significant inducing factor only during the first accelerationof landslide activity, while the preconditions and long-term activity of the landslide was influenceddominantly by anthropogenic impacts at the footslope due to mining and has caused modification ofmorphometric and stability parameters.Klíčová slova: sesuv, lom, geodetický monitoring, srážkyKey words: landslide, quarry, geodetic monitoring, rainfallÚvodSvahové pohyby patří k významným efektům povrchové těžby nerostných surovin v reliéfu, přičemžmohou vznikat přímým vlivem těžby nebo nepřímo, tj. ovlivněním původních geomorfologickýchprocesů v těženém území a jeho okolí. Přes výše uvedené vychází velká část poznatků, zabývajícíchse spouštěcími faktory, kinematikou a chronologií svahových pohybů, z výzkumů v antropogenněméně ovlivněném prostředí (Záruba, Mencl 1987; Cruden, Varnes 1996). V Česku bylo v posledníchletech publikováno nepříliš prací k tomuto tématu (např. Rybář 1997; Hánek et al. 2005; Košťák etal. 2006; Burda 2011), což do jisté míry vychází z limitovaného přístupu do dobývacích prostor. Stu-95

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2dium svahových pohybů v těžbou ovlivněných lokalitách přitom již z podstaty lokace nabízí možnostvyužití detailních dat průběžného monitoringu, která pro jiné lokality mnohdy dostupná nejsou.V tomto příspěvku prezentujeme nové výsledky modelování kinematiky povrchu a diskuse vybranýchspouštěcích faktorů sesuvu v kaolinovém lomu Nepomyšl, k němuž došlo v průběhu let 2003až 2004. První výsledky geodetického monitoringu sesuvu byly uvedeny v práci Pospíšila a Rašky(2006). Tato vstupní data byla nově využita pro matematické modelování kinematiky povrchu sesuvu(rychlost, parametry trajektorie monitorovacích bodů). Na datovém souboru byl dále analyzovánvztah k možným spouštěcím faktorům, z nichž byly jako relevantní uvažovány antropogenní činnostv lomu a srážkové úhrny, přičemž otázkou byla zejména kauzalita srážkových úhrnů pro aktivacia následnou aktivitu v těžbou ovlivněném území.Studované území a metodyStudovaná lokalita kaolinového lomu se nachází přibližně jeden kilometr východně od centra obceNepomyšl na Podbořansku, v mírně zvlněném terénu východního předpolí Doupovských hor (Obr. 1).Pozice území v blízkosti vulkanického komplexu Doupovských hor se projevuje v jeho geologickéstavbě, na níž se podílejí starší pyroklastika a relativně mladší bazaltové a tefritové lávové výlevy.Z podloží těchto hornin díky intenzivní postvulkanické denudaci vystupují na povrch kaolinicképísky (Cajz et al. 2005), které jsou předmětem těžby. Samotný lom je situován pod vrcholem Velká(492 m), na jehož sv. svahu, který má směrem k dobývacímu prostoru prudší spád, došlo na jaře roku2003 k aktivaci studovaného sesuvu.Obr. 1 Situační model studované lokality kaolinového lomu NepomyšlVzhledem ke skutečnosti, že se sesuvná plocha nachází v těsné blízkosti dobývacího prostoru, bylv rámci zajištění důlněměřických prací hned v době aktivace sesuvu zahájen geodetický monitoringzasaženého svahu, a to až do úplného zničení monitorovacích bodů během odlehčování svahu na96

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2počátku června 2004 (Turčin 2003–2004). Celkem bylo stabilizováno 22 monitorovacích bodů v zasaženémúzemí i v jeho blízkém okolí a dále jeden bod důlního bodového pole. Monitoring byl prováděnve 13 etapách (včetně nulté vstupní etapy, tj. 1+12) s periodou cca dvou týdnů (24. 3.–27. 10.),po nichž následovaly dvě kontrolní etapy (13. 2. a 2. 6. 2004). Finální souřadnice monitorovacíchbodů byly výsledkem výpočtu prostorové geodetické sítě (vyrovnáním metodou nejmenších čtvercůjako tzv. vázaná síť). Údaje o změnách polohy monitorovacích bodů byly následně interpoloványpomocí spline funkcí za účelem zjištění kinematiky povrchu sesuvu (sumy posunů, okamžité rychlosti,zakřivení trajektorie bodu; srv. např. Pytharouli et al. 2007). Matematický model je podrobnějipopsán v práci (Raška, Pospíšil 2011). Nejpodstatnější charakteristiku kinematiky povrchu sesuvu,tj. délku trajektorie bodu l v libovolném časovém intervalu t Aa t B, lze vyjádřit jako:(1)Jako hlavní příčinné faktory sesuvu ve studované lokalitě přicházely v úvahu antropogenní zásahyzpůsobené těžbou, atmosférické srážky a kolísání hladiny podpovrchových vod. Aby bylo možné významtěchto faktorů rozklíčovat, bylo využito důlněmeřické dokumentace a dále dat ČHMÚ (Českýhydrometeorologický úřad) k denním srážkovým úhrnům ve stanici Mašťov, která je vzdálena cca5,5 km ssz. od lokality lomu. Západo-východní srážkový gradient na východním předpolí Doupovskýchhor, jehož výsledkem je zhruba severo-jižní průběh izohyet, dovoluje využít datovou řadu zestanice Mašťov bez nutnosti dalších korekcí. Datová řada denních srážkových úhrnů byla dále statistickyzpracovávána ve vztahu k naměřeným a interpolovaným posunům monitorovacích bodů sesuvu.Vzhledem k omezeným možnostem monitoringu v dobývacím prostoru nebylo možné provádětsledování kolísání hladiny podpovrchové vody, v diskusi je tento faktor uvažován alespoň nepřímove vztahu k srážkovým úhrnům.Výsledky a diskuseVýsledky geodetického monitoringu ukazují průměrný posun sledovaných bodů mezi 0. a 12. etapou(tedy před kontrolními etapami) zhruba o 0,34 m, přičemž v kontrolních fázích měření byly zjištěnyposuny již jen v rozpětí 0,01 až 0,05 m. Do 12. etapy měření byl maximální posun s hodnotou 0,52 mzměřen na monitorovacím bodě č. 1 v nejnižším segmentu sesuvné plochy (viz Obr. 2A), minimálníposun s hodnotou 0,03 m byl identifikován na bodě č. 3 ve východním okrajovém segmentu sesuvnéplochy. Kumulativní křivky pro pět bodů s maximálním horizontálním a pět bodů s minimálním horizontálnímposunem jsou znázorněny na obrázku 2B. Z hlediska vektoru posunu byl u většiny bodůzaznamenán posun směrem dolů po svahu s celkovým poklesem v řádech jednotek cm, pouze v případěokrajových bodů č. 12 a 5 došlo deformací povrchu k pohybu proti svahu. Hodnoty naměřenév rámci geodetického monitoringu umožňují zařadit sesuvnou událost k plošným sesuvům pomaléhoaž velmi pomalého typu (sensu Cruden – Varnes 1996).Jak již bylo naznačeno výše, byly identifikovány významné rozdíly v pohybu bodů na jednotlivýchčástech sesuvné plochy a tato variabilita se kromě prostorové úrovně projevila také v časovém měřítku.Díky matematickému modelování bylo možné vytvořit sérii interpolovaných prostorovýchmodelů, znázorňující kumulativní horizontální posun sesuvné plochy pro celé období monitoringu.Na obrázku 2C1 a 2C2 jsou zobrazeny dva modely pro 70. a 170. den pozorování. Tyto modelyzachycují pohyb na svahu zhruba v první třetině monitorovacího období, kdy došlo k výrazné akceleracisesuvu a v posledním zaznamenaném období akcelerace sesuvu zhruba na počátku poslednítřetiny monitorovacího období. Modely ukazují, že k nejvýraznějším posunům při obdobích akceleracedošlo v horním (tj. jižním) segmentu sesuvné plochy. Dále je patrné, že k nejvýznamnějšímposunům došlo ve středním a západním segmentu svahu, zatímco východní segment byl relativněvíce stabilní a také vektory posunu ukazují částečně na laterální rozvolnění sesuvné plochy (viz téžtopografii území na obr. 1).97

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 2 A – původní poloha a vektory posunu monitorovacích bodů do 12. etapy monitoringu(ortofotosnímek z roku 2003, Geodis a.s.). B – trajektorie posunu monitorovacích bodů v čase pro5 bodů s maximálním a 5 bodů s minimálním celkovým posunem. C – interpolovaný modelkinematiky povrchu sesuvu v 70. a 170. dni pozorování (vlastní měření a výpočty).Pro vznik a aktivitu sesuvů jsou jako jeden z podstatných spouštěcích faktorů zpravidla uvažoványsrážkové úhrny, které ovlivňují kolísání hladiny podzemní vody, a jejich analýza ve vztahu k aktivitěsesuvů je zpravidla založena na analýze časových řad (např. Burda 2011) nebo též na sledováníprostorových zákonitostí koincidence sesuvů a abnormálních srážek (např. Pánek et al. 2011). Doposudnepanuje shoda ohledně prahových hodnot srážkových úhrnů, které iniciují sesuvy v různémhorninovém prostředí. Je ovšem zřejmé, že význam mají kumulované srážkové úhrny za předchozíobdobí (např. Caine 1980).Uvažujeme-li o iniciaci sesuvu, je z hlediska topografie povrchu zřejmé, že těžbou došlo k významnémuodlehčení paty severovýchodního svahu vrchu Velká. Průběh hlavní smykové plochy nelzepřesně rekonstruovat, avšak je jej možné klást na, resp. mírně pod rozhraní polopropustných až silněpropustných vrstev kvartérních hlinito-kamenitých sutí a méně propustných terciérních zjílovatělýchtufů. Při zvážení výrazného erozního narušení paleopovrchu terciérních hornin a jejich vnitřnílitologické proměnlivosti lze hloubku smykové plochy stanovit jen velmi přibližně v rozpětí 5–15 m(Hujsl 2012).Vliv srážek jsme analyzovali na kumulovaných úhrnech za 1 až 15 dnů a srovnávacím intervalu 25dnů, neboť – jak bylo uvedeno výše – v území nebyl vzhledem k jeho charakteru prováděn detailnímonitoring kolísání hladiny podzemní vody a lze jen předpokládat, že tento parametr je ovlivněnlokálními srážkovými úhrny předchozích dnů. Intervaly 1 až 15 dnů tedy byly zvoleny proto, že lzev jejich rozpětí předpokládat efekt srážek na kolísání podpovrchové vody v daném litologickém prostředía geomorfologické situaci (přítomnost těžební fronty na čele sesuvu). Na obr. 3A je kumulativníposun bodů znázorněn spolu s klouzavými 15denními úhrny za období předcházející aktuálnímupohybu bodů. Samotné iniciaci sesuvu nepředcházely významnější srážky, ty dosáhly jen zhruba 5mm. Teprve první akcelerace pohybu sesuvu koinciduje s nadnormálními kumulovanými srážkovýmiúhrny zhruba v období 20. 4.–30. 4. 2003. Další průběh aktivity sesuvu již dle statistických analýzs kumulovanými srážkovými úhrny významněji nekoreluje (Obr. 3C), a to ani pro jeden z analyzovanýchparametrů srážkových úhrnů (tj. 1–15tidenní úhrny). Přesto lze mezi posunem monitorovacích98

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2bodů a srážkovými úhrny jisté vztahy vysledovat (Obr. 3A). Při druhém období s nadnormálními15denními úhrny za předcházející období (18. 5.–5. 6. 2003) došlo k akceleraci pohybu sesuvu, kteráje zachycena i na posunu monitorovacích bodů (obr. 2C1). Podobný efekt, byť s jistým zpožděním, jepatrný v období srážkových úhrnů 2. 7.–12. 7. 2003, po němž následovala mírná akcelerace pohybukontrolních bodů. Oproti tomu nadnormální srážkové úhrny v období 25. 7.–5. 8. 2003 a 9. 10.–19.10. 2003 se v rychlosti pohybu monitorovacích bodů významněji neprojevily, patrná je pouze akceleracepohybu bodů nejvýše na svahu (bod. č. 22; viz obr. 2B). Kontrolní srovnání pohybu kontrolníchbodů s kumulovanými 25denními srážkovými úhrny (Obr. B) zvýraznilo již výše identifikovanáobdobí akcelerace pohybu bodů ve třetí dekádě dubna 2003 a na přelomu května a června 2003. Akceleracepohybů kontrolních bodů v období 2. 7.–12. 7. 2003 se při srovnání výsledků modelovánípro 15denní a 25denní úhrny jeví být ovlivněna dvěma po sobě jdoucími obdobími zvýšených kumulovanýchsrážkových úhrnů 2. 7.–12. 7. 2003 a 15. 7.–25. 7. 2003 a dále), mezi nimiž kumulovanésrážky nepoklesly pod průměrnou hodnotu za monitorovacího období. Po prvním z těchto obdobíbyl svah nasycen vodou, takže již v průběhu druhého z těchto období došlo k akceleraci pohybukontrolních bodů. Již před koncem celého monitorovacího období a před kontrolními etapami jepatrná postupná stabilizace sesuvu vlivem geotechnických úprav, zvláště postupným odtěžovánímmateriálu na povrchu sesuvu a tím nepřímo odlehčováním při patě svahu, a zřejmě i díky dlouhodoběnízkým srážkovým úhrnům. Výsledně má tedy celý průběh aktivity sesuvu charakter, odpovídajícíhypotetickému kinematickému modelu aktivity sesuvů (např. Pytharouli et al. 2007).ZávěrProvedený výzkum umožnil za pomoci geodetických metod a matematického modelování přesněanalyzovat kinematiku povrchu sesuvu v území ovlivněném těžbou za přibližně půlroční období.Celkový průběh sesuvu s průměrným posunem monitorovacích bodů cca 0,34 m svědčí o prvotnímantropogenním podmínění přítomnosti sesuvu kvůli odlehčení paty svahu, což je dokladovánoi z většiny dalších těžebních lokalit. Z hlediska dlouhodobého monitoringu bylo poukázáno na variabilnívliv srážek z hlediska jejich koincidence s aktivitou monitorovacích bodů. K postupnémuuklidnění sesuvu došlo v dlouhém období nižších srážkových úhrnů, avšak skutečnost, že při dalšíchnadnormálních srážkách nedošlo k reaktivaci sesuvu lze jednoznačně přičíst geotechnickým úpravámsvahu.PoděkováníProvedený výzkum byl podpořen grantem MŠMT č. MSM 6840770005 „Udržitelná výstavba“.LiteraturaBurda, J. (2011): Spatio-temporal activity of mass movements in the Krušné Hory Mountains(Czech Republic): dendrogeomorphological case study. AUC Geographica 46, pp. 15–22.Caine, N. (1980): The rainfall intensity-duration control of shallow landslides and debris flows.Geografiska Annaler 62A, pp. 23–27.Cajz, V., Rapprich, V., Radoň, M. (2005): Vulknaismus v okraji Doupovských hor –vulkanologická studie paleontologické lokality Dětaň. Zpr. geol. Výzk. v Roce 2005, pp. 13–16.Cruden, D. M., Varnes, D. J. (1996): Landslide types and processes. In: Landslides,Investigation and Mitigation. Special Report 247, Transportation Research Board, Washington, pp.36–75.Hánek, P., Janžurová, I., Hánek, P. jr. (2005): Geodetická měření pro určení svahovýchsesuvů v lokální prostorové síti Rabenov. Stavební obzor 14, pp. 21–25.HUJSL, J. (2012), ústní sdělení RNDr. J. Hujsla (Sedlecký kaolín, a.s.) k průběhu smykové plochysesuvu.99

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2KOŠŤÁK, B., CHÁN, B., RYBÁŘ, J. (2006): Deformation trends in the Jezeří Castle massif,Krušné Hory Mts. Acta geodynamica et geomaterialia 2, pp. 39–49.Pánek, T., Brázdil, R., Klimeš, J., Smolková, V., Hradecký, J., Zahradníček,P. (2011): Rainfall-induced landslide event of May 2010 in the eastern part of the Czech Republic.Landslides 8, pp. 507–516.Pospíšil, J., Raška, M. (2006): Sledování svahových sesuvů pomocí geodetických měření.Stavební obzor 15, pp. 275–280.Pytharouli, S. I., Kontogianni, V. A., Stiros, S. C. (2007): Kinematics of two deepseatedlandslides in Greece. Geotechnical Engineering 160, pp. 179–183.Raška, M., Pospíšil, J. (2011): Sledování a analýza svahových sesuvů. In: Přírodní katastrofy(optimalizace ochrany, interakce se stavebními konstrukcemi), 9-16. České vysoké učení technickév Praze, Praha.RYBÁŘ, J. (1997): Increasing impact of anthropogenic activities upon natural slope stability. In:Marinos, P. et al. (eds.): Engineering Geology and the Environment, A. A. Balkema, Rotterdam, pp.1015–1020.Turčin, K. (2003–2004): Důlněměřická dokumentace lomu Nepomyšl, Sedlecký kaolin a. s. (Ing.Karel Turčin – hlavní důlní měřič, Ing. Martin Raška – měřič).Záruba, Q., Mencl, V. (1987): Sesuvy a zabezpečování svahů. Academia, Praha.100

Studia OECOLOGICA | ROČNÍK VI | ROK 2012 | ČÍSLO 2Obr. 3 Vztah srážkových úhrnů ke kumulovanému průměrnému posunu monitorovaných bodů.A – 15denní srážkové úhrny (su 15) a spline interpolace trajektorie průměrného posunu bodů,B – 25denní srážkové úhrny (su 25) a spline interpolace trajektorie průměrného posunu bodů(srážkové úhrny – ČHMÚ), C – podvojná součtová čára srážkových úhrnů a posunu bodů101

2/2012 - Fakulta Å¾ivotnÃ­ho prostÅedÃ­ - UJEP

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

2/2012 - Fakulta Å¾ivotnÃho prostÅedÃ - UJEP